OZVĚNY – Perspektivy malé praxe v ČR – Irena Packová

Irena Packová

Ad Martin Grym – Perspektivy malé praxe v ČR

Začnu od nejstarší generace, kterou představují majitelé úspěšných klinik, blížící se důchodu. Uvažují o prodeji praxe. Za stávajícího stavu věcí je prodej obtížný až nerealizovatelný. Nelze totiž prodat dobré jméno praxe. Neexistuje předepsané vybavení, schválení prostor ani povinnost mít zaměstnaný personál a podobně, jak je obvyklé např. ve Slovinsku a jinde. Tady licenci dostane každý, otevřít ordinaci může bez čehokoliv. Případný zájemce přece nebude platit za zavedenou praxi, když stačí usadit se přes ulici naproti v jakémkoliv pronajatém kamrlíku bez řádného zabezpečení kvality služeb a v tichosti chvíli počkat na odchod kolegy do důchodu. Pak snadno a bezplatně přetáhnout klientelu odcházejícího kolegy a praxi pořádně rozjet.

Tím se dostávám k další skupině, což jsou kolegové v nejproduktivněším věku. Jsou odborně na výši, chtějí kvalitní medicínu, ale k tomu potřebují investovat. Pokud si kolem nich v X miniordinacích po večerech přivydělává X kolegů ze státního, školského a jiných sektorů, nutně jim to ubere na fi nančních možnostech investování, zkvalitňování medicíny a sebevzdělávání.

Ve třetí skupině vidím kolegy, kteří mají dost klientů, rádi by zaměstnali asistenty, ale opět narazí. Proč by se některý kolega měl nechat zaměstnat, když si o ulici vedle může bez větších problémů otevřít ordinaci vlastní. A bude-li to kolegyně zajištěná partnerem, stačí jí pro zábavu do té ordinace docházet na pár hodin v týdnu (podobně jako kolega Grym popisuje ve svém článku fenomén přivýdělku).

Nakonec je zde skupina absolventů a mladých kolegů, pro které je zdánlivě dobře, že si mohou hned otevřít ordinaci. Ale narazí na rozdrobenost veterinárního trhu do mnoha přivýdělkových pidipraxí. Výsledek – investují do nové ordinace a zjistí, že je neuživí, ale musí si hledat ještě další výdělek vedle své soukromé praxe – nejlépe v náručí školství, farmacie, státní správy apod. Smutné zjištění po letech náročného studia.

Když to shrnu:

• stávající stav v profesi nevyhovuje nejstarší generaci kvůli nemožností prodat praxi a tedy výsledky mnohaleté práce,

• nejmladší generaci stávající prostředí nezaručí návratnost investice do vlastní praxe ani uživení se touto profesí, ale odsune je do systému přivýdělků.

Komu naopak tento stav velmi vyhovuje?

• VFU, neboť zdánlivé možnosti vlastních praxí přitahují stále vysoký počet studentů,

• jednotlivým zaměstnancům ve školství, veterinární správě, farmacii apod., neboť jim umožňuje bez omezení si v odpoledních hodinách a po večerech přivydělávat – v lepším případě s licencí, v horším případě načerno – kontrola a postih stejně nejsou.

A tady se musím zeptat. Je KVL spolkem chránícím zájmy soukromých veterinárních lékařů, nebo odborovou organizací zaměstnanců VFU, SVS aj.? Byla jsem účastnicí sněmu, kde tehdy to byl právě profesor – zaměstnanec VFU, který navrhl zrušení povinné praxe a dalších omezení vstupu do profese. Svým rétorickým uměním zblbnul většinu přítomných, aby pro ten nesmysl hlasovali.

Domnívám se, že přišel čas to změnit. Nebo alespoň se změnou začít. Nadcházející sněm by neměli promarnit ti, kterým na budoucnosti naší profese záleží – zúčastnit se a hlasovat pro návrhy směřující k nápravě.