Pamětní síň profesora MVDr. Jana Koldy v Doubravníku u Tišnova

Čelní pohled na Koldovu vilu v Doubravníku, kde profesor Kolda žil v letech 1938 – 1958. Dnes je v majetku obce Doubravník a je zde oddávací svatební síň, ordinace praktického lékaře, archiv městyse Doubravníku a Pamětní síň profesora Koldy (foto archiv autora)

Je to již přes půl století od úmrtí pana profesora Koldy, našeho velkého učitele a budovatele oboru Československé veterinární morfologie. V tomto oboru položil základy a vytvořil fond československé odborné vědecké literatury, neboť publikoval sám a se svými žáky a spolupracovníky první česky psané vysokoškolské učebnice a příručky veterinární anatomie a celou řadu objevných vědeckých publikací světového významu. Stal se tedy vůdčí osobností především veterinární anatomie u nás.

Ve výuce profesor Kolda jako pedagog kladl důraz nejen na slovo mluvené ve svých přednáškách, ale zdůrazňoval především výuku na anatomické pitevně při studenty konaných a Koldou vedených precizních anatomických pitvách systematické anatomie a dále i anatomie topografické se zaměřením na potřeby klinických oborů veterinární medicíny. Preferoval tedy ve výuce názornost a přímý kontakt se studovaným biologickým materiálem. Zbudoval vynikající sbírku anatomických preparátů pro názornou výuku veterinární anatomie a bohatou sbírku koster a volných kostí. To vše soustředil v kolosálním anatomickém muzeu a sbírku kostí v unikátním ossariu. Zde byla studentům zpřístupněna bohatá sbírka skeletů a volných kostí k přímému studiu nauky o kostech ve veterinární anatomii. Koldovým heslem byla správná zásada, že pitva kadáveru je nejzákladnější a nejnaléhavější poznávací metodou při studiu stavby těla a orgánu. S oblibou studentům připomínal: „Pitva jest slabikářem anatomie, učebnice a přednášky jsou její gramatikou. Právě ty ne zcela pochopené pochybné poznatky získané jinými metodami při studiu anatomie musejí být ověřovány pitvou. Tato zásada byla Koldou vždy dodržována a taktéž i jeho přímými žáky, pokračovateli.

Nenaučí ho kontaktovat a cílevědomě zpracovávat živočišné objekty pomocí pinzety a skalpelu, neodmyslitelnou to průpravu především pro chirurgii a patologickou pitvu, ale i pro ostatní obory medicíny a především pro diagnostiku chorob. Nelze tedy anatomickou pitvu jako jednu z důležitých metod studia medicínských oborů vůbec z výukového procesu vypustit, ba ani pitvy omezit, jak se ve výuce anatomie často i z pohodlnosti děje. To platí pro studium anatomie veterinární i humánní dodnes.

Zvláštností výuky anatomie v Koldově pojetí byly tzv. exenterace. Možná, že profesor Kolda byl v tomto inspirován historií, předváděním pitev v tzv. Teatrum anatomicum, která sahají až do konce středověku do doby Jana Jesenia (Jan Jesenius provedl první věřejnou pitvu u nás v Praze v roce 1600). Tyto demonstrace pitev celých kadáverů vedené profesorem Koldou se odbývaly v suterénu pod anatomickou posluchárnou, kde se nachází prostor sanitní porážky. Zde byla část tohoto prostoru upravena jako stupňovité auditorium. Uprostřed na vyvýšeném kameninovém stole ležel na boku mrtvý kůň obrácený břichem ke stupňovitému auditoriu a účastníkům exenterace. Pan profesor, oděn ve speciálním červeném plášti, zástěře a gumových rukavicích postupně odkrýval za pomocí dalších pracovníků ústavu jednotlivé vrstvy stěny tělních dutin, vše s řádným výkladem a podrobnou demonstrací anatomických útvarů, až se dopracoval k jednotlivým vnitřním orgánům. Ty byly nakonec vyjmuty a detailně popsány. Důležité pro studenty byly zde získané poznatky z topografické anatomie orgánů ve stavu „in natura nativním materiálu.“

Pracovní stůl profesora Koldy. Na pracovní desce jsou vyložené Koldovy knihy: Monografie – srovnávací anatomie domácích zvířat z r. 1936, kniha s barevnou obálkou je v pozadí za ní. Je to Nauka o kloubech a Nauka o svalech domácích zvířat z r. 1950 a řada dalších publikací (foto archiv autora)

Z nich se jich osm uplatnilo jako profesoři a docenti nejenom na Vysoké škole veterinární v Brně, ale i na dalších vysokých školách v Brně, Praze, na Slovensku, v Košicích a Nitře, dokonce i v Chorvatsku v Záhřebu a polském Lublinu. Působili i na morfologických pracovištích Československé akademie věd.

Život profesora Koldy byl zasvěcen především tvůrčí vědecké a pedagogické práci a nově budovanému anatomickému ústavu. Velké pracovní úsilí bylo však přerušeno fašistickou okupací, kdy byly u nás uzavřeny vysoké školy. Při takto vzniklých útrapách měl však přece jenom trochu štěstí. Již rok před okupací zakoupil na přelomu let 1938 – 1939 v podhůří Českomoravské vysočiny v městečku Doubravník u Tišnova secesní vilu zdobenou barevnými vitrážemi v oknech a větší věžičkou nad příchozím schodištěm a dalšími ozdobami. Vila je obklopena pěknou zahradou a ovocným sadem. Když byly v listopadu v roce 1939 uzavřeny vysoké školy, byl nucen Vysokou školu zvěrolékařskou opustit a uchýlit se do ústraní. Odstěhoval se se svou maminkou z bytu na anatomickém ústavu v Brně do své vily v krásné malebné obci a zde celou válku jako nuceně penzionovaný, v přípravách dalších plánů budování ústavu v Brně a v péči o ovocný sad přežil. S občany Doubravníka se spřátelil a sdílel s nimi radosti i strasti a starosti té doby. Zvlášť blízké kontakty udržoval s panem řidícím Leopoldem Mazačem, který zasvětil svůj dlouhý život výchově mladé generace a coby archivář a kronikář obce Doubravník znal zde každý kout.

V minulém roce občané vzpomínali 800 let jeho založení. Založení a rozvoj Doubravníku je spjat se jmeny pánů z Medlova, Pernštějnů a Mitrovských. Značný vliv na osídlení a samotný život občanů měl zde na počátku 13. století založený a zbudovaný klášter Svatého kříže. Skvost, který vevodí obci, je nádherný gotický kostel Povýšení svatého kříže postavený z mramoru z blízké obce Nedvědice. V kostele jsou staré, stále funkční evropsky proslulé varhany. Právě dokončili jejich generální opravu. Ne jednou, a to tentokrát v r. 2005 jsme se u příležitosti 110. narozenin pana profesora Koldy, my, jeho bývalí žáci, sešli v Doubravníku. V rámci programu této vzpomínky jsme zde v nádherném mramorovém chrámu s vynikající akustikou uspořádali varhanní koncert. To zde zahrál barokní skladby dokonce náš kolega varhaník amatér MVDr. Milan Růžička, absolvent Vysoké školy veterinární v Brně z roku 1980. Za zmínku ještě stojí, že je v tomto kostele hrobka, která též slouží jako místo posledního odpočinku Pernštějnů a Mitrovských. Profesor Kolda je pohřben spolu se svou matkou Cecílií Koldovou na zdejším hřbitově na kopci nad městem. Kolda neměl přímé dědice a vilu tedy odkázal Československé akademii zemědělských věd. Ta se nakonec dědictví zřekla a vila přešla do majetku obce Doubravník. Občané Doubravníku zde ku prospěchu všech zřídili zdravotní středisko, mateřskou školku, oddací síň a archiv obce. Jedna místnost byla vyhrazena pro pozůstalost profesora Koldy. To byl základ pro vybudování trvalého Koldova památníku.

Návštěvníci Koldovy pamětní síně v Doubravníku. Vitrínu studuje docent MVDr. Josef Drábek a uprostřed fotografie procházI MVDr. Čestmír Hladký, známý odborník v hygieně potravin

Výseč z ručně vázaného gobelínu, který zhotovila Cecilie Koldová podle nakreslených námětů profesora Koldy. Gobelín je vystavován v zasedací síni auly Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně

Ten vyřizoval veškeré náležitosti s cílem tento záměr co nejdříve realizovat. Dílo se podařilo, a tak ve slavný den, kdy se v Doubravníku konal v srpnu v r. 1972 sjezd rodáků a přátel obce, byla pamětní síň v plném lesku slavnostně otevřena. Pamětní síň profesora Jana Koldy se v Doubravníku u Tišnova nachází v domě č. 9, který občané nazývají dodnes „Koldova vila“. Dům je situován u příjezdové silnice od Brna po pravé straně, zhruba 200 m před tím, než dosáhnete náměstí. Dům je od silnice poněkud vzdálen v předzahrádce. Je tedy jakoby skrytý za budovami, které stojí přímo u silnice. Na domě je při pohledu ze silnice a chodníku mezi okny vlevo od r. 1965 (při příležitosti nedožitých 70. narozenin profesora Koldy) umístěna pamětní deska. Památník je ve vile v místnosti v prvním poschodí. Je zde nashromážděna celá řada exponátů přemístěných z anatomického ústavu Vysoké školy veterinární v Brně z doby Koldova působení. Dále je to řada věcí z pozůstalosti profesora Koldy a z archivu jeho ústavu. Je zde i pracovní stůl profesora, nevelký dubový stůl v černém odstínu se zatažitelnou žaluzií a četnými přihrádkami v čele stolu. Na stole je typická mosazná lampa se zeleným stínítkem, jedna z těch, kterými profesor Kolda nechal vybavit na svém ústavu všechny pracovny asistentů. Na stole stával malý psací stroj s písmeny v kurzívě, který Kolda v osobním i úředním styku výhradně používal a byl tím známý. Jsou zde vystavovány základní pitevní nástroje včetně zhruba 25 cm dlouhého proštěpce (pinzety), jenž profesor Kolda používal při demonstracích a hlavně při zkoušení na pitevně. Byly zde i některé trvalé preparáty ještě z doby jeho působení na ústavě. Byly zde i vyvěšené četné a některé důležité listiny a osobní dokumenty.

Na profesora Jana Koldu jsme nikdy nezapomněli a on nám vždy zůstane vzorem. Po jeho smrti jsme Doubravník rádi navštěvovali. Bylo to především při organizování vzpomínkových akcí, nebo u příležitosti našich odborných anatomických sympozií pořádaných v Brně, často u příležitosti jeho životních výročích. To se nás vždy ujal pan řídící Mazač. Zavedl nás do Koldovy vily do pamětní síně a potom do nádherného kostela. Vše nám zde důkladně popsal a vysvětlil a upřímně zavzpomínal na pana profesora. Při těchto příležitostech jsme se mohli prezentovat nejen odbornými sděleními na sympoziu v Brně ale mohli jsme řadě účastníků, především zahraničním hostům nabídnout i pohled do historie našeho ústavu a jeho vědecké a pedagogické práce v době Koldova působení a navštívit i tento památník