PhDr. Emil Sekera, 160 roků od jeho narození

Čeněk Červený, Jaroslav Doubek

Profesor PhDr. Emil Sekera, nejstarší ze zakladatelů Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

na Filozofickou fakultu české části univerzity studovat přírodní vědy (přírodovědecké fakulty ještě neexistovaly). Přišel do prostředí, kde se setkal s lidmi nadšenými pro vědecké bádání. Již v prvním ročníku se blíže seznámil s vynikajícím zoologem světového jména – prof. PhDr. Františkem Vejdovským (*1849–†1939), který si ho potom v průběhu druhého ročníku studia vybral pro spolupráci.

později Jiřím Jandou (*1865–†1938), prvním ředitelem Zoologické zahrady Praha, potom Aloisem Mrázkem (*1868–†1923) a dalšími představiteli Vejdovského školy zoologie. Jako student druhého ročníku publikoval v časopise Vesmír (v roce 1885) a později v časopisech Zoologischer Anzeiger (roku 1886) a ve Věstníku Královské české společnosti nauk (roku 1887) první práce o ploštěnkách.

Titul doktora filozofie získal v roce 1888. Po promoci nastoupil v roce 1889 na asistentské místo do mineralogických sbírek při univerzitě k prof. Karlu Vrbovi (*1845–†1922). Zde pracoval do roku 1891. Při tom absolvoval zkoušky u komise pro kandidáty na učitele na středních školách. Na to až do roku 1907, tedy 17 roků, působil jako gymnazijní profesor v řadě míst. Bylo to v Plzni, Čáslavi, Pelhřimově, Jičíně a Táboře. Z Tábora odchází v roce 1907 na reálné gymnázium do Prahy. Zde působil 12 let na c. k. České reálce na Starém Městě. Během té doby se opět dostává k úzké vědecké spolupráci s prof. Vejdovským a prof. Štolcem. Oba působili jako zoologové na pražské technice. Na přání prof. Štolce se v roce 1916 Sekera habilitoval jako docent pro všeobecnou zoologii se zvláštním zřetelem k hydrobiologii a nauce o planktonu. Záhy byl jmenován členem komitétu pro výzkum Čech a inspektorem zoologického oddělení kabinetu přírodnin. Na uvolněné místo po zemřelém prof. Štolcovi nenastoupil, jak by se dalo očekávat, doc. Sekera, ale prof. Uzel. Docent Sekera se dočkal místa vysokoškolského učitele až zhruba 30 let po získání doktorátu. Bylo to dekretem ze dne 29. září roku 1919, kdy jako soukromý docent všeobecné zoologie na české Vysoké škole technické v Praze byl jmenován řádným profesorem všeobecné zoologie a parazitologie pro Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, která byla nedávno zřízena zákonem ze dne 12. prosince 1918. Po příchodu na Vysokou školu zvěrolékařskou byl nově jmenovaný řádný profesor všeobecné zoologie a parazitologie PhDr. Emil Sekera pověřen vybudováním ústavu a založením tohoto oboru a samozřejmě i výukou studentů.

Pražské prozatímní kurzy pro pokračování a dokončení studia vyloučených posluchačů slovanského původu z vídeňské zvěrolékařské školy, které byly otevřeny 1. 2. 1919, skončily 23. 7. 1919 a začátek školního zimního semestru roku 1919/1920 byl vyhlášen na den 11. 9. 1919. V ten den se sešel první profesorský sbor se studenty v aule České techniky v Brně ke slavnostnímu zahájení. Na tomto shromáždění rektor prof. MUDr. Edward Babák (*1873–†1926) oznámil složení prvního profesorského sboru Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Profesor PhDr. Emil Sekera byl ohlášen jako garant pro všeobecnou zoologii a parazitologii. Vlastní výuka byla zahájena již 17. 11. 1919. Jako přednášející byl Emil Sekera mezi prvními spolu s Františkem Králem, Karlem Pardubským, Františkem Ševčíkem, Janem Lukešem a Josefem Životským. Četné nově ustanovené ústavy našly dočasně své místo v budovách na nově založené Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Byl to i Ústav pro všeobecnou zoologii a parazitologii, umístěný do č. 95 v ulici Veveří. Po patřičných úpravách budov v areálu v Králově Poli v Pražské ulici č. 67–69 (nyní Palackého) přesídlil rektorát a ústavy, s výjimkou Anatomického ústavu, do nových zde přidělených lokalit. Zoologie a parazitologie byla přestěhována do budovy č. 32 (bývalé zemské vychovatelny) do přízemí křídla směřujícího k centru města, kde potom parazitologie sídlila až do října 2013. Tento ústav byl tedy založen hned po zřízení brněnské zvěrolékařské školy.

Prof. Sekera po příchodu do Brna ihned započal budovat nejprve tedy provizorní a po několika letech defi nitivní ústav (od roku 1922/1923). Se svým spolupracovníkem MVDr. Karlem Rašínem (*1898–†1973) se snažili vybavit ústav přístrojovou technikou a mikroskopy, takže ústav byl po této stránce na předním místě na škole. Velká péče byla věnována pořizování učebních pomůcek. Praktická výuka byla na velmi dobré úrovni, vydána byla pro studenty skripta. Velmi dobré podmínky pro vědeckou práci a zpracování disertací vedly k velkému zájmu studentů. Prof. Sekera vybavil ústav též četnými odbornými knihami (obr. 2).

Vědecké aktivity prof. Sekery byly vyhraněné již od počátku jeho studia na Filozofi cké fakultě. Jak jsme již uvedli, pracoval zde pod vedením prof. Vejdovského a výsledky svých objevů zveřejňoval. Dokonce jako honorovaný pracovník byl zaměstnán v jeho kabinetu přírodnin na technice. Prof. Vejdovský tehdy působil jako docent na technice i na české univerzitě v Praze. Sekera se specializoval na výzkum ploštěnek. Této problematice věnoval kolem padesáti publikací v domácích i zahraničních odborných časopisech. Bylo to hlavně ve Věstníku Královské společnosti nauk, v Zoologischer Anzeiger, ve Vesmíru, v Biologických listech, Přírodě a řadě dalších. Soupis jeho publikací čítá 74 titulů (viz Vrtiš, V., Biologické listy, 19/1, 1934, 48–53). Vědecky byl aktivní i v době svého působení na řadě gymnázií jako středoškolský profesor zoologie. Zvláště pak v době prázdnin, kdy pobýval hlavně v Hlinsku.

S velkou péčí se prof. Sekera věnoval výuce studentů, a to jak přednáškám, tak i praktickým cvičením. Snažil se zavést české parazitologické názvosloví a jeho velkou zásluhou je v roce 1928 publikován seznam parazitů vyskytujících se u hospodářských zvířat u nás. Od roku 1922 do roku 1925 přednášel nauku o planktonu a cizopasnících sladkovodní zvířeny i jako soukromý docent na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a vedl zde i cvičení a exkurze. Často přednášel i v Biologické společnosti a dalších přírodovědných společnostech.

Jako vysokoškolský pedagog přednášel klidně, bez patosu. Do řeči vkládal často slůvko „tedy“. U studentů a odborné veřejnosti byl oblíben a uznáván. Slabosti zkoušeného kandidáta velmi často promíjel. Prof. Evžen Novotný (*1913–†1991) o něm napsal, že: – tímto „tedy“ hodným člověkem jistě „tedy“ starý hodný pán „tedy“ byl. V přednáškách pro studenty kladl důraz na systematickou zoologii a taktéž i přednášky o parazitech zaměřil především na zoologický systém. Klinická parazitologie byla tradována na klinikách, případně ve výuce doporučených předmětů, např. nemocí kožešinových zvířat a nemocí ryb a včel. Tato dělba práce byla sice účelná, ale nedovolovala samostatný rozvoj parazitologie. Nutné bylo odhalovat vztahy parazitů k hostiteli, vývoj parazitů a jejich rozšíření včetně patologických lézí způsobených parazity. V této problematice se snažil orientovat právě asistent dr. Rašín. V ústavu byl asistentem vůbec jako první dr. Bohumil Krajník (*1895–†1966), významný biolog působící na lékařských fakultách v Brně, Bratislavě, Praze, Hradci Králové. Podle vzpomínek prof. Jaroslava Kábrta (*1903–†2007) rád jezdil na koni ve školní jízdárně. Po něm přišel MVDr. Karel Rašín. Ten spolu s prof. Sekerou oddaně budoval obor. Vnesl do výuky i praxe progresivní metody diagnostiky, zvláště v parazitologii ryb a zvěře.

V červnu roku 1922 byl prof. Sekera profesorským sborem zvolen rektorem pro školní rok 1922/1923. Působil jako v pořadí třetí rektor nově zřízené Vysoké školy zvěrolékařské – po prof. MUDr. Edwardu Babákovi a prof. MUDr. Otomaru Völkerovi (*1871– †1955). Další školní rok 1923/1924 pokračoval jako prorektor. V roce 1933 odešel prof. Sekera do výslužby. Došlo ke spojení Ústavu všeobecné zoologie a parazitologie a oboru biologie, a to pod vedením prof. PhDr. Oldřicha Viléma Hykeše (*1895–†1955). Parazitologii se zde věnoval MVDr. Karel Rašín – později také ředitel Biovety Ivanovice na Hané (obr. 3).

Po příchodu do Brna byl prof. Sekera velmi aktivní v nově zakládaných odborných společnostech. Byl dlouholetým členem výboru Biologické společnosti, často přednášel v Československé biologické společnosti, působil i v Přírodovědeckém klubu. Byl jmenován řádným členem Moravské přírodovědecké společnosti, členem Kuratoria biologické stanice vysokých škol brněnských v Lednici, členem Komise na Přírodovědecký výzkum Moravy a Slezska a v roce 1929 se stal řádným členem Královské české společnosti nauk.

Když profesor Sekera odcházel do důchodu, loučil se jak s akademickou obcí, tak i s profesorským sborem. S akademickou obcí to bylo proslovem při promocích dne 17. června 1933, když uváděl absolventy k promoci. S profesorským sborem to bylo dne 9. září, kdy byl též poctěn úkolem, aby jako senior profesorů zavěsil jeho magnifi cenci profesorovi MVDr. Františku Královi nový rektorský řetěz, který získala Vysoká škola zvěrolékařská v Brně darem od komitétu po jeho zřízení. Řetěz byl zhotoven na náklady Družstva zvěrolékařů a soukromých sponzorů.

Profesor Sekera se na důchod odstěhoval do Prahy. Nejvíce byl spokojen, když vodil na procházky od neustálého mikroskopování poloslepého svého učitele prof. Vejdovského. Po celé půlstoletí své aktivní vědecké činnosti zůstal věrný biologii ploštěnek. Hlavní důraz kladl na studování přizpůsobivosti živých jedinců jak v přírodě, tak i v laboratorních podmínkách. Nad popisnou morfologii a systematiku stavěl vždy studium skutečného života a v tom dosáhl vynikajících výsledků. Jeho snahou bylo vybudovat české parazitologické názvosloví, což se mu do značné míry podařilo. To potvrzuje i jeho soupis živočišných parazitů. Svojí cílevědomou prací pro naši alma mater položil základy i pro její rozvoj.

Literatura

Dyk, V.: Drobné vzpomínky na školní, zvláště zkušební zařízení. Věstník spol. vet. lékařů, 10, 11, 1978, 1979 (1-2): 66-68.

Anonym: Nový rektor Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Zvěrolék. obzor, Věstník, 15, 1922/6-7: 117-118.