Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Plzeňský pohled na vzdělávání

  Z činnosti komory

Jan Pokorný

Hlasy z Plzně, které stojí za to vyslechnout

 

Dne 31. 1. 2013 se uskutečnilo pravidelné komorové setkání veterinářů Plzeňského kraje. Kromě jiných byla na tomto setkání přítomna i zástupkyně představenstva a předsedkyně vzdělávací komise MVDr. Radka Vaňousová. Ta nám při svém proslovu přednesla informace o pravidlech kontinuálního vzdělávání. To funguje naostro od začátku letošního roku na bázi dobrovolnosti a jeho podstatou je přidělování kreditů za účast na vzdělávacích akcích

(pasivní i aktivní) a za publikace (podrobnosti viz www.vetkom.cz). Součástí sdělení bylo, že pro účastníky tohoto systému, kteří získají 30 a více kreditů za tři roky (osobně jsem přesvědčený, že tato hranice je velice nízká, přivítal bych 50, lépe však 60 kreditů za tři roky), budou připravovány bonusy ve formě slev na další vzdělávací akce, pojištění a podobně.

Významným bodem bylo sdělení, že VK by do budoucna ráda prosadila, aby při řešení profesních pochybení RK, potažmo ČR v případě shledání viny na straně veterinárního lékaře bylo přihlíženo k tomu, zda je či není veterinární lékař účasten výše zmíněného systému kontinuálního vzdělávání, a v případě negativním byla udělena vyšší sankce.

Vzápětí se z očekávatelných míst přítomného pléna začaly ozývat hlasy nesouhlasu a nevole podkládané argumenty typu – někdo se může vzdělávat sám samostudiem a nemusí k tomu jezdit na semináře a může přitom být vzdělanější více než ten, co na semináře jezdí.

Jelikož hlavní argumentující záhy opustil diskusní prostor a následně debata vyšla do ztracena, cítím nutnost se k tomuto alespoň krátce vrátit a vyjádřit svůj pohled na věc, protože jsem přesvědčený, že podobná reakce nemusí být ojedinělá a že se ve své podstatě může jednat o nedorozumění či nepochopení podstaty věci.

chtěl vyjádřit podporu vznikajícímu systému kontinuálního vzdělávání

Není asi podstatné hluboce zabředávat do teorií, kolik asi tak uzavřeně samostudujících, vzdělávacích akcí se neúčastnících, a přesto opravdu erudovaných veterinárních lékařů je. Z vlastní zkušenosti vím, že ti, kteří vědí, umí a znají, většinou jsou vidět, je o nich slyšet a hlavně o sobě nechávají vědět – ať už ve formě účasti na vzdělávacích akcích, vlastními příspěvky či celými přednáškovými celky nebo publikacemi. A není bez zajímavosti, že za všechny tyto aktivity jsou udělovány kredity. Ale abych nikomu nekřivdil, není vyloučeno, že skutečně existují takoví, kteří si doma poctivě studují a nikomu o tom nic neříkají, kteří získávají sami kvalitní zkušenosti na úrovni nového poznání a dál je neposkytují. Takovým se ale asi těžko může stát, že by se ocitli v situaci, kdy je RK či ČR shledají vinnými. V této souvislosti bych rád vyslovil podnětnou připomínku, že by nebylo od věci zakomponovat do kreditního systému i přiměřené ohodnocení nákupu odborné literatury (podotýkám legálně nabytých originálů).

Na druhé straně je potřeba podotknout, že stejně tak se budou asi vyskytovat tací, kteří sjezdí všechny dostupné semináře a výsledek bude nula. To je prostě Gaussova křivka, které realita neunikne. Ale se znalostí rozložení této křivky je nad oběma jejími konci z praktického hlediska možné mávnout rukou…

Proto bych jako řadový člen Komory chtěl vyjádřit podporu vznikajícímu systému kontinuálního vzdělávání a poprosil bych všechny, kteří by byli vnitřním pnutím nadzvedáváni ze židle podobně, jako jsme tomu byli svědky na našem komorovém setkání, aby se nejdříve zamysleli nad tím, zda jsou oni právě těmi, kteří tak pečlivě samostudují a žádné jiné konfrontace s vývojem v okolním světě nepotřebují, a pokud skutečně dojdou k tomuto závěru, zda je oprávněné se stavět do pozice ohroženého vyššími sankcemi za neodborný přístup k pacientovi.

A jak vyplývá ze shora zmíněného, vždy je tu i jiná cesta k získání kreditů než pasivně sedět na přednáškách…

P. S.

Rád bych tímto vyvolal i debatu nad možností veřejně přístupného seznamu veterinářů účastnících se kontinuálního vzdělávání na stránkách KVL ČR sestupně řazeného podle počtu získaných kreditů (s možností rozkliknutí za co) tak, aby klienti měli možnost zhodnotit kompetence vybraného veterinárního lékaře. Pokud chceme mezi sebou skutečně nechat řádit neviditelnou ruku trhu jako jediné selektivní kritérium (což mi tak nějak vyplynulo z výsledků komorových voleb), která ty špatné z nás donutí být lepší anebo si hledat jinou náplň pracovního času, může být toto jedna z forem pozitivní motivace pro ty, co na sobě chtějí pracovat a klientům nabízet kvalitní služby. A pro klienty pak možnost si ověřit, že jim předkládané služby za kvalitní, mají reálný základ…

 
Jan Pokorný