Podnikatel, nebo zaměstnanec?

Marie Vranková

Soudnička popisuje skutečný případ z činnosti revizní komise

Majitelé dodali rozsáhlou dokumentaci týkající se provedení amputace zmíněného prstu a následného ošetřování komplikací vzniklých po chirurgickém odstranění za použití elektrokauteru u deseti jednodenních štěňat vipeta, pocházejících z krytí zahraničním psem. Dokumentace obsahovala kromě popisu provedeného zákroku a další léčby štěňat mnoho diplomů, dokládajících úspěchy na výstavách a ve sportu obou rodičů. Dále posudky poradce chovu a RTG snímky z jiného veterinárního pracoviště, svědčící o deformitách ošetřených prstů různého klinického projevu: od zkrácení a hyperextenze až po zřetelnou hypoplazii os metacarpale V, případně její úplnou aplazii a nižší osifikaci distálních kostí II prstu postižených končetin. Podle přiložených posudků znalce a odborných vyjádření dalších veterinárních pracovišť se dalo předpokládat, že uvedené deformity u 9 z 10 štěňat jsou trvalého charakteru.

Celková částka požadovaná chovatelem po veterinárním pracovišti jako náhrada škody dosáhla sumy přesahující částku 230 tis. Kč.

RK požádala oba veterinární lékaře o dodání zdravotnické dokumentace a vyjádření se k případu.

O případu komplikací po odstranění paspárků jsem se od majitelky dověděl e-mailem s týdenním odstupem od provedení zákroku. Po vyšetření štěňat jsem shledal, že skutečně u osmi štěňat byly infikované rány v místě chirurgického zákroku vzniklé jednak použitím kauteru, jednak olizováním ran fenou, a došlo k hojení per secundam.“ Tolik citace z vyjádření majitele kliniky, který majitelce navrhl léčbu antibiotiky, laserem a další medikaci na vlastní náklady. V odpovědi na požadavek majitelky uhradit výše uvedenou částku přesahující 230 tis. Kč, ji odkázal na revizní komisi KVL.

Vyjádření veterinární lékařky

Veterinární lékařka, která zákrok prováděla, uvedla ve svém vyjádření následující fakta:

„Na uvedeném veterinárním pracovišti pracuji krátce, v době zákroku necelé dva měsíce. Jsem po promoci necelého půl roku. Zákrok jsem prováděla na žádost majitele za asistence veterinární techničky, pracující na daném pracovišti již několik let.“

Pouze u jednoho štěněte veterinární lékařka provedla amputaci prstu metodou, kterou používala na předchozím pracovišti, a to odstřižením paspárku a suturou rány. Po provedení zákroku u prvního štěněte byla veterinární techničkou upozorněna, že takto se to na daném pracovišti neprovádí, ať použije na zastavení krvácení elektrokauter. Jelikož s daným přístrojem nikdy nepracovala a důvěřovala veterinární techničce, nezkontrolovala nastavení hodnot na elektrokauteru a použila jej na pozastavení krvácení u ostatních jednodenních štěňat. Veterinární lékařka uznala, že má plnou odpovědnost za svou práci a je jí velmi líto, že byla ochotna se přizpůsobit postupům na daném pracovišti.

Expertní posudek

Revizní komise si vyžádala expertní posudek a zhodnocení celého případu. Oslovený odborník se vyjádřil následovně:

• Šetrné použití elektrokauteru v daném případě neodporuje lege artis postupu. Nicméně vzniklé komplikace mohou souviset s možným pochybením ošetřující veterinární lékařky v souvislosti s chybným nastavením přístroje, nebo jeho poruchou.

• K estetickému handicapu následkem komplikací v hojení ran došlo ve třech případech a u těchto zvířat nebude možné jejich využití ve sportu, ale v chovu ano.

• Požadovaná náhrada ze strany chovatele je nepřiměřená.

Závěrem

Na základě všech dostupných důkazů revizní komise dospěla k závěru, že veterinární lékařka pochybila. Byl proto podán návrh na zahájení disciplinárního řízení před čestnou radou. To proběhlo za účasti obviněné veterinární lékařky. Čestná rada rozhodla, že veterinární lékařka v souvislosti s prováděním amputace prvního prstu hrudních končetin u vrhu deseti jednodenních štěňat nezkontrolovala jako odpovědná odborně způsobilá osoba nastavení elektrokauteru, a tím odborně pochybila při výkonu povolání veterinárního lékaře. Jako disciplinární opatření jí bylo uloženo písemné napomenutí.

Co se týká finanční náhrady majiteli, byla veterinární lékařka odkázána tuto situaci řešit s pojišťovnou. Zde nastal zásadní problém. Veterinární lékařka provádějící zákrok neměla pojistnou smlouvu, neboť jak řekla, myslela si, že je pojištěná u majitele kliniky, vzhledem k tomu, že její pracovní náplň a způsob práce v podstatě odpovídaly pozici zaměstnance. Sama si jako OSVČ pojištění nezaplatila. Majitel veterinární kliniky se vyjádřil tak, že pouze pronajal prostory k podnikání jiné veterinární lékařce, a nepřiznal jakýkoli svůj podíl na pojistné události. Pojišťovna v tomto případě nemohla plnit škodu za veterinárního lékaře.

Mladá začínající veterinární lékařka nakonec situaci vyřešila tak, že si půjčila peníze od svých rodičů a velkou část požadované sumy (v řádu šestimístné částky) chovateli uhradila.

Z uvedeného sledu událostí jasně vyplývá, že veterinární lékař je plně odpovědný za svou práci, pokud ji formálně vykonává jako OSVČ, a je nutné mít platné pojištění v rozsahu stanoveném KVL a výší odpovídající vykonávané praxi.

V neposlední řadě je k zamyšlení, zda je vhodné, aby absolvent krátce po ukončení studia mohl samostatně vykonávat praxi veterinárního lékaře, byť mu to zákonné normy umožňují, tak jak se stalo v tomto případě.