Podzimní shromáždění Unie praktických veterinárních lékařů a Evropské veterinární federace v Bruselu

Ve dnech 11. až 14. listopadu jsem se zúčastnil spolu s MVDr. Danielem Všeobecného shromáždění evropské Unie praktických veterinárních lékařů a Evropské veterinární federace v Bruselu.

Současně probíhala setkání dalších zájmových skupin (EASVO, UEVH a EVERI), kterých se účastnili MVDr. Bernardy a prof. MVDr. Steinhauserová. První jednací den byl zakončen jednáním zástupců registračních institucí (Statutory bodies).

FVE mimo jiné diskutovala poziční dokumenty, ze kterých se vytvářejí konečné podoby legislativních norem pro zajištění odpovídajících životních podmínek zvířat – welfare při jejich transportu a pro „lege artis“ provádění kastrace prasat. Z jednání vyplynula nová formulace, jak provádět tento chirurgický zákrok v souladu s legislativou EU a novými odbornými stanovisky.

Právě toto projednávané stanovisko ke kastraci prasat bude v budoucnu závazné pro všechny veterinární lékaře EU, tudíž i pro praktické veterináře v ČR.

Stále opakovaným evergreenem i na těchto jednáních bylo projednávání welfare jak u hospodářských, tak u malých a laboratorních zvířat. Největší pozornost se v této oblasti upírá na problematiku převozů. FVE zde projednávala a přijala rovněž odborné stanovisko k návrhu Evropské komise a Evropské rady k obchodním přesunům malých zvířat.

Velká pozornost byla věnována projednávání a diskusi o budoucí strategii FVE 2009 – 2014). FVE si plně uvědomuje měnící se ekonomické i legislativní podmínky pro veterinární praxi. Světová ekonomická recese citelně omezuje „profitabilitu“ veterinární praxe v celé Evropě. Snižující se ekonomická síla chovatelů a majitelů zvířat spolu s celkovým zvyšováním nákladů vedou zákonitě ke snižování objemu veterinárních úkonů (v některých zemích až o 20 – 30 %) a k navyšování dlužných částek za vykonanou práci. Z toho vyplývá nutnost hledání nových přístupů a strategií zvláště v novém přístupu ke klientům, už nutí veterinární lékaře přizpůsobovat se změněným požadavkům svých klientů a měnit své zaběhlé postupy ve svých praxích.

Byla zde rovněž věnována velká pozornost úrovni výuky studentů (potřebě zavádět výukové programy na vyšší úrovni a co nejdříve), jejich včasnému postgraduálnímu vzdělávání, migraci veterinárních lékařů a změně „image“ veterinární profese aj.

Dále zde byla diskutována nutnost většího sepjetí veterinární profese s humánní medicínou, a to zvláště na poli zoonóz, rezistence vůči antibiotikům a ochrany zdraví lidí pro naplnění hesla „One profession, One vision, One voice“.

Jak jsem již zmínil výše, kastrace prasat a její provádění v nových politických a ekonomických podmínkách v EU zasáhne v blízké budoucnosti mnoho českých veterinárních lékařů, proto se k tomuto projednávanému tématu vracím podrobněji:

V roce 2001 FVE přijala svoje první odborné stanovisko týkající se kastrace prasat, ve kterém požadovala přehodnocení praktik chirurgické kastrace. Federace uznávala, že v té době (2001) stále existovala potřeba kastrace, poněvadž nebyly k dispozici právoplatné alternativy, které mohly zabránit vzniku „kančího pachu“. V tomto odborném stanovisku se požadovalo vytvoření realistických, etických a praktických alternativ.

V roce 2009 bylo odborné stanovisko znovu posouzeno, přičemž byly vzaty v úvahu nejnovější vědecký výzkum, tržní dostupnost alternativ a měnící se společenské názory.

ODBORNÉ STANOVISKO FVE

Kančí zápach je nepříjemný pach, který se někdy objevuje při zahřátí masa nekastrovaného samce, což následně učiní toto maso nevhodným pro lidskou konzumaci. Farmáři chovající prasata je běžně kastrují v průběhu prvních týdnů jejich života, většinou bez použití narkózy nebo analgezie, aby se tak vyhnuli prasečímu pachu a problémům souvisejícím s agresivitou, ke které mezi nekastrovanými samci dochází. Chovatelé prasat – přestože je to pro ně nepříjemný úkol – většinou provádí kastraci selat sami. Kastrace je široce a všeobecně považována za invazní zásah působící bolest, který může vést ke vzniku komplikací.

Několik států se již zavázalo k dlouhodobému postupnému upouštění od praktik kastrace selat. Kromě toho bylo v některých zemích přistoupeno k zavedení přechodných kroků, jako je např. povolování kastrace pouze pod narkózou (Isoflurane nebo CO2 ve Švýcarsku, Nizozemsku a Norsku) a/nebo zavedení povinnosti podávání analgezie (Německo), a/nebo aplikaci imunokastrace.

Vyhledávání alternativ ke kastraci prasat bylo předmětem výzkumu jak v rámci jednotlivých států, tak v rámci celoevropském, např. projekt PIGCAS, ALCASDE a EFSA.

WELFARE A ETIKA

O konečnou podobu této části se vedla snad nejintenzivnější debata mezi přítomnými veterináři. Mezi jiným shromáždění FVE dokonce hlasovalo o vypuštění celého tohoto paragrafu. Stejně jako já se většina zúčastněných veterinářů obávala, že přísná formulace tohoto paragrafu o provádění kastrace by mohla být v budoucnu zneužívána ochránci zvířat a chovateli i při provádění jiných veterinárních invazivních zákroků a postupů v praxi. Bohužel tento návrh nebyl odsouhlasen a do dalšího projednávání v Evropské komisi jde původní znění paragrafu:

Kastrace selat bez použití narkózy nebo pooperační analgezie je v rozporu se současnými nejlepšími postupy v oblasti etiky a welfare zvířat. S použitím psychologických a etologických výzkumů bylo vědecky prokázáno, že chirurgická kastrace bez použití narkózy nebo pooperační analgezie je bolestivým zásahem, a tudíž způsobuje dotčenému zvířeti utrpení. Zároveň je dobře známo, že chov jen nekastrovaných prasat může rovněž tak představovat problémy v oblasti welfare zvířat, způsobené agresivitou a výskytem sexuálního chování, které mohou vést k poranění a stresu.

POTŘEBA KASTRACE

Vepřové maso s „kančím pachem” není pro lidskou konzumaci vhodné. Spotřebitelský výzkum zjistil, že vepřové maso kanců vydává nepříjemný zápach častěji, než je tomu v případech masa z prasnic nebo kastrovaných vepřů. Přestože porážení při nižší živé váze zvířat může výskyt kančího pachu snížit, tento postup nelze považovat za stoprocentně účinný. V některých regionech jihovýchodních a východních evropských států jsou prasata krmena do vyšších živých vah, což zvyšuje jejich náchylnost k výskytu kančího pachu. Kromě toho, na většině evropských trhů je požadováno maso pouze z prasnic nebo z vykastrovaných vepřů, a z toho důvodu je na evropských trzích jen velmi malý prostor pro maso z kanců. Samci zvířat jsou rovněž kastrování proto, aby bylo možno utvářet stáda z mírnějších zvířat, a tím docházelo ke snížení agresivity mezi zvířaty. O kancích je známo, že jsou agresivnější než mladé prasnice a kastrovaná zvířata. Boje, ke kterým dochází při umísťování neznámých kanců do stáda, vytváření hierarchií a souboje mohou vést k poranění a zpomalení růstu, což může způsobovat potenciálně závažné zdravotní a welfare problémy. V případech delšího období výkrmu nekastrovaných prasat je nutno oddělit kance od prasnic, a tak zabránit jejich páření.

Na druhé straně je všeobecně známo, že chov nekastrovaných prasat, na rozdíl od kastrovaných vepřů, má i své přínosy. Kanci vykazují zlepšenou konverzi krmení a produkují vyšší procento libového masa. Navíc je zde úspora nákladů na pracné provádění kastrací a je též možno pozorovat pozitivní environmentální aspekty.

ALTERNATIVY

Pro produkci vepřového masa bez kančího pachu existují potenciální alternativy, při nichž nedochází k chirurgické kastraci bez použití narkózy:

KASTRACE PROVÁDĚNÉ POD NARKÓZOU

NEPROVÁDĚNÍ KASTRACE

Neprovádění kastrace přináší výhody v oblasti welfare (nedochází k bolesti a stresu souvisejících s kastrací), v oblasti ekonomické (lepší konverze krmiva a odpadnutí práce související s kastrací), ale i v oblasti ekologické (kanci vykazují lepší N-vazbu než kastrovaná zvířata). Nicméně je stále nutno řešit přetrvávající přítomnost kančího pachu.

Jedním z řešení by bylo porážet nekastrované kance při nižší jateční váze. Poněvadž takový způsob chovu přináší negativní produkční implikace, není tento přístup v současnosti používán, a to většinou z ekonomických důvodů.

Od počátku osmdesátých let bylo vyvinuto několik metod, pomocí nichž je možno detekovat kančí pach na porážecí lince, jako jsou například elektronické nosy. Tyto metody nemají negativní dopady na welfare zvířat; jejich spolehlivost však není vždy dokonalá a je zde nutno ještě provést značné množství výzkumné práce tak, aby tyto metody bylo možno používat jako praktické a právoplatné alternativy. Kromě toho je nutno zdůraznit, že tyto techniky neřeší problematiku marginálního podílu masa s kančím pachem na trzích.

Třídění spermatu, např. použitím monoklonální protilátky, by umožnilo vytvoření stád sestávajících pouze z prasnic. Účinnost této metody je v současnosti nedostačující a její využití prozatím není komerčně reálné.

Bylo zjištěno, že hladina androstenonu a skatolu je dědičná. Pokud bude přesně jasno, který z genů způsobuje vznik kančího pachu, bylo by možno zavést specifický chovný program nebo vyvinout genetický test, který by stanovil, zda má určité zvíře požadované geny. Přestože eliminace potřeby kastrace prostřednictvím genetické selekce může představovat humánní řešení v dlouhodobém horizontu, je nutno nejprve porozumět interakci všech faktorů před tím, než bude přistoupeno ke změnám selekce.

Ostatní potenciální alternativy, jako je možnost použití krmiva redukujícího skatol (např. čekanka), případně spolu s manažerskými opatřeními, vyžadují další výzkum a v krátkodobém horizontu je není možno považovat za alternativy.

IMUNOKASTRACE

Imunokastrace, při níž je kastrace dosaženo imunologicky, je technika, která je v Evropě k dispozici pouze krátkou dobu. Je založena na indukci protilátek působících proti hormonu uvolňujícím gonadotropin (GnRH). Blokace tohoto hormonu pomocí protilátek potlačuje vývin a funkci varlat, a tím zabraňuje vzniku kančího pachu. První vakcína GnRH obdržela EU autorizaci pro marketing v roce 2009 a bude tedy v blízké budoucnosti k dispozici napříč státy EU. Všeobecně je uznáváno, že bolest a riziko infekce v důsledku chirurgické kastrace je vyšší, než je tomu v porovnání s aplikací imunokastrační vakcíny. Veterináři by k tomu měli přistupovat se zvýšenou opatrností, aby se sami vyhnuli při vakcinaci poranění jehlou a mohli tak zabránit poškození svého zdravotního stavu. Tento produkt nesmí prasatům podávat ženy, které jsou nebo mohou být těhotné.

Kromě těchto praktických aspektů, akceptace veřejností hraje významnou roli v debatě o přípustnosti imunokastrace. Celá řada lidí působících v oblasti produkce vepřového masa se obává, že imunokastrace by mohla mít negativní dopad na mínění veřejnosti o vepřovém mase. V současné době však neexistují žádné důkazy na podporu těchto názorů. V závislosti na akceptování spotřebiteli by se imunokastrace mohla stát společensky schůdnou alternativou, a proto by měla být seriózně zvážena.

STANOVISKO

FVE se domnívá, že chirurgická kastrace by se neměla provádět bez narkózy a analgezie. Chirurgická kastrace, pokud je nutná, by měla být prováděna veterinářem s použitím celkové narkózy nebo lokálního znecitlivění, doplněného podáváním prolongované analgezie. Alternativně je možno použít imunokastraci.

DOPORUČENÍ

FVE se domnívá, že by měly být podniknuty níže uvedené kroky:

1. Je nutno pokračovat ve výzkumu v následujících oblastech:

 optimalizace metod pro detekci kančího pachu na porážecích linkách,

 techniky redukující bolest (tzn. celková anestezie nebo lokální znecitlivění, techniky minimalizující bolest, pooperační podávání analgetik),

 akceptace imunokastrace spotřebiteli,

 genetická selekce zvířat (pro hladinu skatolu, indolenového a metabolického podílu androstenonu, věk dospělosti),

 vývoj komerčně dostupných technik oddělujících pohlaví spermatu,

 faktory managementu, které redukují hladinu skatolu a androstenonu u kanců (jako je krmivo, čisté ustájení, období osvětlení, přítomnost prasnic).

Používání narkózy a pooperační podávání analgetik veterinárními lékaři při kastraci selat by mělo být doporučeno ve všech zemích. Adekvátní anestezie a analgezie by měly být autorizovány ve všech zemích. V nejbližším možném termínu, jakmile budou dostupné praktičtější alternativy, by mělo být podporováno zrušení kastrace kanců prostřednictvím patřičné legislativy.

Po přečtení tohoto článku si asi většina z vás, praktiků, pomyslí, že veterinární lékaři působící v FVE nemají asi nic lepšího na práci než komplikovat a znepříjemňovat evropským veterinářům jejich profesní život. I přes souhlas s těmito jistě oprávněnými názory zde musím zdůraznit fakt, že ať chceme, nebo ne, jsme členy EU, naše země leží uprostřed Evropy a hranice mezi jednotlivými státy již prakticky neexistují. Současné sociální a ekonomické změny v celé západní civilizaci, měnící se požadavky našich klientů, razantní nástup welfare aj. ovlivňují stále více i náš „český veterinární rybníček“. Z toho pro mne vyplývá jen jedno doporučení: kdo nechce zmeškat jedoucí vlak, musí být na nástupišti včas, aby nemusel ve stresu klopýtat za posledním vagónem…