Je tomu již téměř čtvrt tisíciletí od založení zvěrolékařské školy a zahájení výuky zvěrolékařství ve Vídni. Bylo to na popud císařovny Marie Terezie. Tato osvícená panovnice napsala dne 24. března roku 1765 dopis dvornímu radovi pro věci vojenské hraběti Rudolphu Chotkovi. Dopis začíná slovy: „Ich habe beschlossen…“ (Já jsem se rozhodla…). An Grafen Rudolph Chotek:
V tuto dobu byly na naší planetě dvě školy s výukou zvěrolékařství novějšího typu. Byla to škola v Lyonu, založená jako první v Evropě roku 1762, a škola v blízkosti Paříže v Alfortu, která vznikla o tři roky později (1765).
Wolstein zde byl jediný profesor. Ve výukovém programu byla diagnostika a léčení chorob domácích zvířat, podkovářství, nauka o léčivech, anatomie a operování. V roce 1795 byl Wolstein překvapivě z důvodu trestu propuštěn a vyhoštěn. V tomto roce získala zvěrolékařská škola úřední znak s císařskou orlicí. Byla též přejmenována na K. und k. Militair-Thierarzneyschule (C. a k. Vojenská zvěrolékařská škola). Z názvu školy vyplývá, že byla podřízena vojenskému zřizovateli, resp. přímo dvornímu radovi pro věci vojenské. V roce 1795 přichází do Vídně na zvěrolékařskou školu z pražské lékařské fakulty Jan Nepomuk Knobloch, a to na přímou žádost císaře. Knobloch zde působil jako ředitel až do roku 1806. Po jeho odchodu na odpočinek byl v ředitelské pozici vystřídán na krátký čas dalším Čechem, Ignácem Josefem Pešinou, který v roce 1808 náhle zemřel. Jan Nepomuk Knobloch (1757 – 1817) se narodil v České Lípě, v Praze vystudoval medicínu a ve Vídni u prof. Wolsteina pokračoval ve studiu a dokončil zvěrolékařství. Potom vyučoval v Praze na univerzitě zvěrolékařství. Ignác Josef Pešina (1766 až 1808) byl rodákem z Kostelce nad Orlicí. Vystudoval rovněž v Praze medicínu a ve Vídni byl profesorem zvěrolékařství a vyhlášeným odborníkem na nemoci koní. V tuto dobu (v roce 1806) byl přijat nový studijní program, škola měla ale jen dva profesory.
Bylo to především díky profesoru Moritzi F. Röllovi. Ten nashromáždil celou řadu nových vědeckých informací, a tak byly rakouské vědecké poznatky ve světě obdivovány. Profesor Röll vydal též důležitý protinákazový zákon. Působil zde od roku 1853 do roku 1879. V tomto období byla postavena nová budova anatomie, byly rozšířeny a zařízeny budovy onychologie. K dřívějším oborům přibyly fyzika, chemie, hygiena, nauka o operacích, teoretická chirurgie, dějiny zvěrolékařství, encyklopedie zemědělství a botanika. Až do roku 1896 nebyl tento C. a k. Vojenský zvěrolékařský ústav považován za vysokou školu. 31. prosince 1896 byl vydán nový studijní plán, který od civilních posluchačů před přijetím na školu požadoval absolutorium zkoušky dospělosti (maturitu) na střední škole. Ředitel zde měl titul rektor a zvěrolékařské škole byl určen název K. und K. Militär-Thierarznei- Institut und Thierärztliche Hochschule (C. k. Vojenský zvěrolékařský ústav a vysoká škola zvěrolékařská). Prvním jmenovaným rektorem se stal chirurg Bayer. Od roku 1905 museli mít též všichni posluchači (stipendisté) před přijetím maturitu. Například prof. J. Taufer (viz Zvěrokruh 6/2009), který na zvěrolékařskou školu ve Vídni nastoupil v roce 1889, byl absolventem gymnázia v Kroměříži, a prof. J. Lenfeld, další letošní jubilant, zde nastoupil jako vojenský stipendista v roce 1908. Byl absolvent gymnázia ve Vyškově. Vídeňská zvěrolékařská škola od roku 1905 nesla název: K. und k. Tierarztliche Hochschule (C. k. Vysoká škola zvěrolékařská). Roku 1905 byla při zvěrolékařské škole zřízena Militär-Veterinär- -Akademie (Vojenská veterinární akademie) pro vojenské zvěrolékaře. Od 5. září 1908 získala Vysoká škola zvěrolékařská ve Vídni právo k promoci doktorů veterinární medicíny a v roce 1909 právo k svobodné volbě rektora profesorským kolegiem. Rektorovi byl přiřčen čestný titul Magnificence. Symbolem rektora byl rektorský řetěz a žezlo. Prvním kolegiem profesorů svobodně zvoleným rektorem byl Armin Tschermack (snad pocházející z českých předků), tedy první Rector magnificus.
Školu na úrovni univerzitního studia s možností udělovat absolventům titul doktor veterinární medicíny (M. V. D.), pro české země ve zkratce MVDr. Tento rigorózní řád byl převzat nově založenou Vysokou školou zvěrolékařskou v Brně v roce 1918. Od 1. ledna 1920 byla zvěrolékařská škola ve Vídni přiřazena pod správu Státního úřadu pro vyučování a byla postavena na roveň všech vysokých škol v Rakousku. Opět byla přejmenována, a to na Tierärztliche Hochschule (Zvěrolékařská vysoká škola) bez přívlastků K. und k. Tento název přetrval až do roku 1975. Ke konci druhé světové války byla zvěrolékařská škola ve Vídni zasažena dělostřeleckou palbou a při leteckém náletu. Přesto však fungovala dále bez přerušení. V dalších letech se podařilo vybudovat v areálu školy moderní a úspěšné vědecké a výukové centrum. V roce 1968 se konaly oslavy 200. výročí vzniku vídeňské zvěrolékařské školy. V roce 1975 byl přijat pro vídeňskou zvěrolékařskou školu název Veterinärmedizinische Universität (Univerzita veterinární medicíny). Tento název platí do současnosti.
V průběhu téměř dvou a půl století existence zvěrolékařského učení ve Vídni dosahovali jeho absolventi různých titulů. Nejprve to byli Kurschmiede a Thierärzte/Tierärzte podle vzdělání před nástupem na zvěrolékařské učení. Titul Kurschmied získávali absolventi, původně zruční kováři a podkováři, a titul Tierarzt absolventi po předchozím studiu lékařství a filozofie na příslušné univerzitě. Dále to byl titul Magister der Tierheilkunde. Ten získávali dostudovaní lékaři, a to až v letech 1823 – 1908. V roce 1908 mohli absolventi získat titul doktor veterinární medicíny (M. V. D., u nás MVDr.). Studium na Univerzitě veterinární medicíny ve Vídni trvá deset semestrů. K tomu je třeba připočíst absolvování šestiměsíční praxe. Studium je rozděleno do dvou částí: první (čtyřsemestrová) zahrnuje preklinické disciplíny a druhá (šestisemestrová) klinické. Ve druhé části si studenti zvolí určitou specializaci. Mohou si vybrat medicínu malých zvířat, medicínu koní, medicínu v zemědělských chovech zvířat. Mohou se připravovat na práci v biotechnologiích, hygieně potravin. Povinná praxe má podobu 2 – 4měsíční stáže na klinikách univerzity a dvouměsíčního zapojení v kontrole nezávadnosti potravin a konečně dvouměsíční práce na teoretických ústavech či u praktického veterinárního lékaře. Absolventi univerzity nacházejí uplatnění především na poli medicíny zvířat zájmových chovů. Část absolventů se věnuje medicíně potravinových zvířat. Dalšími oblastmi jejich působení je státní správa, školství, chemický průmysl, farmaceutický průmysl, průmysl výživy. Literatura: Červený, Č.: Pohled do rané historie zvěrolékařského školství v Rakousku a českých zemích. Veterinářství, 1997/12: 535. Pobisch, R., Schaller, O. (Hrsg.): 200 Jahre Tierärztliche Hochschule in Wien. Wien Tierärztliche Hochschule in Wien. 1968.
|