Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Pohled do historie univerzity veterinární medicíny ve Vídni (veterinärmedizinische universität Wien)

  Z HISTORIE VÝUKY

Je tomu již téměř čtvrt tisíciletí od založení zvěrolékařské školy a zahájení výuky zvěrolékařství ve Vídni. Bylo to na popud císařovny Marie Terezie. Tato osvícená panovnice napsala dne 24. března roku 1765 dopis dvornímu radovi pro věci vojenské hraběti Rudolphu Chotkovi. Dopis začíná slovy: „Ich habe beschlossen…“ (Já jsem se rozhodla…).

An Grafen Rudolph Chotek:
„Ich habe beschlossen, hier eine Lehrschule zur Heilung der Viehkrankheiten errichten zu lassen und dem van Swieten aufgetragen, dass er Mir den Vorschlag wegen Salarierung des zu diesen Lehramte anzustellenden Professoris und dazu nöthigen Gehilfen, wie auch aller übrigen Erfordernisse einreichen soll. Er hat daher auch seinerseits um dieses gemeinnützige Werk baldmöglichst zustande zu bringen, beizuwirken, und diesfalls dem van Swieten in allen an Hand zu gehen, gleichwie dann, wenn alles seine Richtigkeit erlangt haben wird, ein Patent zu publizieren ist, in welchem die Strafen gegen diejenigen, welche sich gegen die sich diesem Lehramt widmenden Lehrer vergehen sollten, auszumessen sein werden.“

   

dem 24, Martii 1765 Maria Theresia

V tuto dobu byly na naší planetě dvě školy s výukou zvěrolékařství novějšího typu. Byla to škola v Lyonu, založená jako první v Evropě roku 1762, a škola v blízkosti Paříže v Alfortu, která vznikla o tři roky později (1765).

Znak vídeňské zvěrolékařské univerzity

 

Vídeňská zvěrolékařská škola byla založena jako první zvěrolékařské učiliště s vyučovacím jazykem německým. Do jejího čela byl povolán Ludwig Scotti. Škola nesla název K. und k. Pferde – Curen und Operationsschule (C. a k. Škola léčby a chirurgie koní, nebo také tzv. Scottiho škola). Výuka zvěrolékařství se odbývala v letech 1766 – 1777 v „Císařské konírně“. Scotti byl absolvent zvěrolékařské školy v Lyonu. Jeho zásluhou byla ve Vídni postupně vybudována ucelená výuka zvěrolékařství, takže se Vídeň stala centrem vzdělávání zvěrolékařů ve střední Evropě. V tomto směru přispěla rozhodující měrou ke vzdělání zvěrolékařů působících v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V roce 1777 byla Scottiho škola na příkaz císaře Josefa II. uzavřena.

Po Scottim nastoupil v roce 1777 na pokyn císaře do funkce ředitele nově zřízené zvěrolékařské školy ve Vídni známý Johann Gottlieb Wolstein, který u Scottiho působil jako chirurg. Škola potom nesla název K. und k. Thierspital (C. a k. Veterinární nemocnice, tzv. Wolsteinova škola). Tato druhá vídeňská škola fungovala v budovách v blízkosti železnice v Linke Bahngasse. Původní budovy jsou dnes většinou zbořené. Zachovala se pouze hlavní budova, která byla postupně opravovaná a sloužila až do roku 1996, kdy došlo k přemístění celé školy (vet. med. univerzity) z Linke Bahngasse do nově vybudovaného areálu na Josef Baumann Platz, na levém břehu Dunaje.

Wolstein zde byl jediný profesor. Ve výukovém programu byla diagnostika a léčení chorob domácích zvířat, podkovářství, nauka o léčivech, anatomie a operování. V roce 1795 byl Wolstein překvapivě z důvodu trestu propuštěn a vyhoštěn. V tomto roce získala zvěrolékařská škola úřední znak s císařskou orlicí. Byla též přejmenována na K. und k. Militair-Thierarzneyschule (C. a k. Vojenská zvěrolékařská škola). Z názvu školy vyplývá, že byla podřízena vojenskému zřizovateli, resp. přímo dvornímu radovi pro věci vojenské.

V roce 1795 přichází do Vídně na zvěrolékařskou školu z pražské lékařské fakulty Jan Nepomuk Knobloch, a to na přímou žádost císaře. Knobloch zde působil jako ředitel až do roku 1806. Po jeho odchodu na odpočinek byl v ředitelské pozici vystřídán na krátký čas dalším Čechem, Ignácem Josefem Pešinou, který v roce 1808 náhle zemřel. Jan Nepomuk Knobloch (1757 – 1817) se narodil v České Lípě, v Praze vystudoval medicínu a ve Vídni u prof. Wolsteina pokračoval ve studiu a dokončil zvěrolékařství. Potom vyučoval v Praze na univerzitě zvěrolékařství. Ignác Josef Pešina (1766 až 1808) byl rodákem z Kostelce nad Orlicí. Vystudoval rovněž v Praze medicínu a ve Vídni byl profesorem zvěrolékařství a vyhlášeným odborníkem na nemoci koní. V tuto dobu (v roce 1806) byl přijat nový studijní program, škola měla ale jen dva profesory.

 

Od roku 1808 do roku 1812 existovala zvěrolékařská škola ve Vídni pod názvem K. und k. Thierarzney-Institut (C. a k. Zvěrolékařský ústav). Nutností bylo, aby se profesorský sbor rozšířil, a v roce 1809 zde již působili profesoři čtyři. Oproti předchozí době byla přednášena speciální patologie a terapie, nákazy zvířat, přírodopis, botanika, farmaceutická chemie, výživa, parazitologie, podkovářství, nemoci kopyt, chirurgie, anatomie, fyziologie, porodnictví a zootechnika.

V roce 1812 císař nařídil, aby byl zvěrolékařský ústav podřízen zemské správě, a tak byl připojen k lékařské fakultě vídeňské univerzity (spadal pod vicedirektorium lékařsko-chirurgické). Tím bylo ukončeno první období podřízenosti vojenské správě. Součástí vídeňské univerzity byla škola až do roku 1852. V tomto období vznikly plány na rozšíření C. a k. Zvěrolékařského ústavu a začlenění do svazku vídeňské univerzity – K. und k. Thierarzney-Institut im Verbande der Medizinische Fakultät der Wiener Universität. Týkalo se to jednak výstavby nových budov a oprav starých, jednak rozsahu výuky a zkvalitnění pedagogického sboru. Výuku zajišťovalo celkem pět profesorů, zvláště je třeba jmenovat bratry Veithy a prof. A. Heyneho. Prof. J. E. Veith působil předtím po jistou dobu na zvěrolékařské stolici Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a prof. A. Heyne na zvěrolékařské stolici v Olomouci (1813 – 1822). Výuka ve Vídni byla zaměřena více na praxi a slibně se rozvíjel výzkum.

Politická situace vedla však k tomu, že v roce 1852 byla zvěrolékařská škola opět podřízena vojenské správě. Kůň byl stále ve válkách dominujícím prvkem. V roce 1852 tedy vznikl opět K. und k. Militär-Thierarzney-Institut, který byl znovu podřízen ministerstvu války. Kolegium profesorské bylo rozpuštěno a vrchním velitelem a správou ústavu byl pověřen štáb rakouské armády. Nicméně veterinární medicína se zde vyvíjela dále.

 

Ignác Josef Peřina z Čechorodu byl profesorem anatomie na C. a k. Vojenské zvěrolékařské škole ve Vídni v letech 1801 až 1808. Ředitelem této školy se stal po odchodu prof. Knoblocha na odpočinek v roce 1806. Žel na krátkou dobu, neboť v roce 1808 náhle zemřel

Bylo to především díky profesoru Moritzi F. Röllovi. Ten nashromáždil celou řadu nových vědeckých informací, a tak byly rakouské vědecké poznatky ve světě obdivovány. Profesor Röll vydal též důležitý protinákazový zákon. Působil zde od roku 1853 do roku 1879. V tomto období byla postavena nová budova anatomie, byly rozšířeny a zařízeny budovy onychologie. K dřívějším oborům přibyly fyzika, chemie, hygiena, nauka o operacích, teoretická chirurgie, dějiny zvěrolékařství, encyklopedie zemědělství a botanika. Až do roku 1896 nebyl tento C. a k. Vojenský zvěrolékařský ústav považován za vysokou školu.

31. prosince 1896 byl vydán nový studijní plán, který od civilních posluchačů před přijetím na školu požadoval absolutorium zkoušky dospělosti (maturitu) na střední škole. Ředitel zde měl titul rektor a zvěrolékařské škole byl určen název K. und K. Militär-Thierarznei- Institut und Thierärztliche Hochschule (C. k. Vojenský zvěrolékařský ústav a vysoká škola zvěrolékařská). Prvním jmenovaným rektorem se stal chirurg Bayer. Od roku 1905 museli mít též všichni posluchači (stipendisté) před přijetím maturitu. Například prof. J. Taufer (viz Zvěrokruh 6/2009), který na zvěrolékařskou školu ve Vídni nastoupil v roce 1889, byl absolventem gymnázia v Kroměříži, a prof. J. Lenfeld, další letošní jubilant, zde nastoupil jako vojenský stipendista v roce 1908. Byl absolvent gymnázia ve Vyškově. Vídeňská zvěrolékařská škola od roku 1905 nesla název: K. und k. Tierarztliche Hochschule (C. k. Vysoká škola zvěrolékařská). Roku 1905 byla při zvěrolékařské škole zřízena Militär-Veterinär- -Akademie (Vojenská veterinární akademie) pro vojenské zvěrolékaře. Od 5. září 1908 získala Vysoká škola zvěrolékařská ve Vídni právo k promoci doktorů veterinární medicíny a v roce 1909 právo k svobodné volbě rektora profesorským kolegiem. Rektorovi byl přiřčen čestný titul Magnificence. Symbolem rektora byl rektorský řetěz a žezlo. Prvním kolegiem profesorů svobodně zvoleným rektorem byl Armin Tschermack (snad pocházející z českých předků), tedy první Rector magnificus.

Hlavní budova vídeňské zvěrolékařské školy z roku 1916. Její základy pocházejí z doby Wolsteinovy, kdy škola nesla název K. und k. Thierspital. Budova sloužila až do roku 1996.

 

Práva promoce využila řada českých zvěrolékařů, kteří později působili jako profesoři na nově založené zvěrolékařské škole v Brně. Byli to např. již zmíněný prof. MVDr. J. Lenfeld, prof. MVDr. F. Král, prof. MVDr. A. Klobouk, prof. MVDr. K. Pardubský, prof. MVDr. F. Jurný, prof. MVDr. K. Macek a další. Využili toho i význační zvěrolékaři, kteří pracovali v terénu a v odborné administrativě a na Vysoké škole zvěrolékařské externě vyučovali – např. MVDr. J. Životský, MVDr. K. Piťha, MVDr. V. Jaroš, MVDr. K. Čech, MVDr. J. Schauer a další.

Pro výuku a celkový provoz vídeňské zvěrolékařské školy platil rigorózní řád vydaný 1908 v Rakousku-Uhersku nařízením Ministerstva věcí duchovních a vyučování pro Vysokou školu zvěrolékařskou.

Školu na úrovni univerzitního studia s možností udělovat absolventům titul doktor veterinární medicíny (M. V. D.), pro české země ve zkratce MVDr. Tento rigorózní řád byl převzat nově založenou Vysokou školou zvěrolékařskou v Brně v roce 1918. Od 1. ledna 1920 byla zvěrolékařská škola ve Vídni přiřazena pod správu Státního úřadu pro vyučování a byla postavena na roveň všech vysokých škol v Rakousku. Opět byla přejmenována, a to na Tierärztliche Hochschule (Zvěrolékařská vysoká škola) bez přívlastků K. und k.

Tento název přetrval až do roku 1975. Ke konci druhé světové války byla zvěrolékařská škola ve Vídni zasažena dělostřeleckou palbou a při leteckém náletu. Přesto však fungovala dále bez přerušení. V dalších letech se podařilo vybudovat v areálu školy moderní a úspěšné vědecké a výukové centrum. V roce 1968 se konaly oslavy 200. výročí vzniku vídeňské zvěrolékařské školy. V roce 1975 byl přijat pro vídeňskou zvěrolékařskou školu název Veterinärmedizinische Universität (Univerzita veterinární medicíny). Tento název platí do současnosti.

Mohutnému rozvoji veterinárních věd a značnému zájmu o studium neodpovídaly dosavadní prostory a vybavení ústavů a klinik. Vznikla potřeba výstavby nové univerzity. V roce 1990 bylo proto započato s řešením tohoto problému. Nastalo období výstavby nové univerzity a celého univerzitního areálu v části Donaufeld. V roce 1996 byla výstavba ukončena a Univerzita veterinární medicíny mohla být přestěhována.

 

Současné logo vídeňské zvěrolékařské univerzity

V průběhu téměř dvou a půl století existence zvěrolékařského učení ve Vídni dosahovali jeho absolventi různých titulů. Nejprve to byli Kurschmiede a Thierärzte/Tierärzte podle vzdělání před nástupem na zvěrolékařské učení. Titul Kurschmied získávali absolventi, původně zruční kováři a podkováři, a titul Tierarzt absolventi po předchozím studiu lékařství a filozofie na příslušné univerzitě. Dále to byl titul Magister der Tierheilkunde. Ten získávali dostudovaní lékaři, a to až v letech 1823 – 1908. V roce 1908 mohli absolventi získat titul doktor veterinární medicíny (M. V. D., u nás MVDr.).

Studium na Univerzitě veterinární medicíny ve Vídni trvá deset semestrů. K tomu je třeba připočíst absolvování šestiměsíční praxe. Studium je rozděleno do dvou částí: první (čtyřsemestrová) zahrnuje preklinické disciplíny a druhá (šestisemestrová) klinické. Ve druhé části si studenti zvolí určitou specializaci. Mohou si vybrat medicínu malých zvířat, medicínu koní, medicínu v zemědělských chovech zvířat. Mohou se připravovat na práci v biotechnologiích, hygieně potravin. Povinná praxe má podobu 2 – 4měsíční stáže na klinikách univerzity a dvouměsíčního zapojení v kontrole nezávadnosti potravin a konečně dvouměsíční práce na teoretických ústavech či u praktického veterinárního lékaře.

Absolventi univerzity nacházejí uplatnění především na poli medicíny zvířat zájmových chovů. Část absolventů se věnuje medicíně potravinových zvířat. Dalšími oblastmi jejich působení je státní správa, školství, chemický průmysl, farmaceutický průmysl, průmysl výživy.

Literatura:

Červený, Č.: Pohled do rané historie zvěrolékařského školství v Rakousku a českých zemích. Veterinářství, 1997/12: 535.

Pobisch, R., Schaller, O. (Hrsg.): 200 Jahre Tierärztliche Hochschule in Wien. Wien Tierärztliche Hochschule in Wien. 1968.

 
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.
Klub dějin veterinární medicíny a farmacie VFU Brno