Pojistná smlouva má dvě verze

Pojistná smlouva má dvě verze

Odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnancem

Jednou ze základních povinností člena Komory je uzavřít pojistnou smlouvu v rozsahu stanoveném Komorou. Tuto povinnost mají však pouze veterinární lékaři – podnikatelé, nikoliv však veterinární lékaři, kteří jsou zaměstnanci veterinárního lékaře – podnikatele (fyzické nebo právnické osoby).

V případě, že podnikatel způsobí při výkonu své profese jinému škodu, odpovídá za ni v rámci tzv. obecné odpovědnosti, jak je tato odpovědnost upravena v ust. § 420 občanského zákona:

Za podnikatele pak v případě vzniku škody plní poškozenému v souladu s pojistnou smlouvou příslušná pojišťovna. Tato pojišťovna hradí za podnikatele i škodu, kterou podnikateli způsobil jeho zaměstnanec, v tomto případě veterinární lékař, který je členem Komory a nevztahuje se na něj povinnost uzavřít pojistnou smlouvu v rozsahu stanoveném Komorou, jak je uvedeno v ust. § 6 odst. 2 písm. d) zák.č. 381/1991 Sb. o Komoře veterinárních lékařů České republiky.

V následující části textu uvádím základní paragrafové znění zákoníku práce, týkající se odpovědnosti zaměstnance za škodu, kterou z nedbalosti způsobil při výkonu svého zaměstnání. Je však nutné zdůraznit, že základním předpokladem pro dovozování odpovědnosti zaměstnance za škodu podle pracovně právních předpisů je existence pracovně právního vztahu založeného v těchto případech zejména pracovní smlouvou.

Pracovněprávní úprava problematiky náhrady škody podle zákoníku práce se podstatně liší od občanskoprávní úpravy a je zřejmé, že právní úprava podle zákoníku práce je výhodnější pro zaměstnance, neboť tito jsou povinni v případě náhrady škody zaplatit škodu do určitého limitu v návaznosti na výši jejich průměrného měsíčního výdělku, což v podstatě znamená, že takto jimi způsobená škoda pro ně v případě jejího nahrazení nemusí mít nutně “likvidační charakter”.

§ 170 – Předcházení škodám

(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.

(2) Zaměstnavatel je povinen soustavně kontrolovat, zda zaměstnanci plní své pracovní úkoly tak, aby nedocházelo ke škodám.

(3) K ochraně majetku zaměstnavatele je zaměstnavatel oprávněn provádět v nezbytném rozsahu kontrolu věcí, které zaměstnanci vnášejí nebo odnášejí od zaměstnavatele, popřípadě prohlídky zaměstnanců. Bližší podmínky stanoví zaměstnavatel v pracovním řádu. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodrženy právní předpisy o ochraně osobní svobody a nesmí být ponižována lidská důstojnost. Osobní prohlídky může provádět jen osoba stejného pohlaví.

Pozn.: Zákoník práce vychází především z prevence vzniku škod, a to jak u škody způsobené zaměstnanci, tak i u škody, za kterou odpovídá zaměstnavatel.

§ 171

(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku ani k bezdůvodnému obohacení na úkor společnosti nebo jednotlivce. Hrozí-li škoda, je povinen na ni zaměstnanec upozornit vedoucí zaměstnance.

(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby sobě blízké.

(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit závadu svému nadřízenému.

Pozn.: Toto ustanovení zákoníku práce ukládá zaměstnancům povinnost pracovat a počínat si při výkonu práce a souvisejících činností tak, aby nedocházelo ke škodám, a to i tehdy, když bezprostředně nehrozí. Hrozí-li vznik škody, je zaměstnanec povinen upozornit vedoucí zaměstnance a zakročit, je-li to k odvrácení škody neodkladně třeba. Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny podmínky k plnění svých pracovních povinností, je povinen toto oznámit svému nadřízenému.

§ 172 – Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu

(1) Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.

(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zaměstnancovo zavinění s výjimkou případů uvedených v § 176 a 178.

Pozn.: Odpovědnost za škodu lze obecně realizovat při splnění následujících předpokladů:

Došlo-li k protiprávnímu jednání při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím.

Došlo-li k vzniku škody.

Škoda vznikla jako důsledek tohoto protiprávního jednání.

V případě vzniku škody způsobené zaměstnavateli je nutné, aby bylo prokázáno zavinění zaměstnance.

Škoda se v těchto souvislostech chápe jako újma, která nastala na majetku poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi.

§ 175 – Odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody

Na zaměstnanci, který vědomě ani neupozornil vedoucího zaměstnance na hrozící škodu ani nezakročil proti hrozící škodě (§ 171), ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby přispěl k úhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti a jaký je společenský význam škody, jakož i k osobním a majetkovým poměrům zaměstnance, který povinnost nesplnil. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.

Pozn.: Při nesplnění povinnosti k odvracení škody se jedná vždy o přispění k úhradě škody, nikoliv o plnou náhradu škody, z čehož vyplývá i omezení výše náhrady škody do výše trojnásobku průměrného výdělku.

§ 179 – Rozsah náhrady škody

(1) Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 172, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.

(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena v opilosti, kterou si sám přivodil, nebo po zneužití jiných návykových látek.

(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat náhradu i jiné škody.

(4) Byla-li škoda způsobena také zaměstnavatelem, je zaměstnanec povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

(5) Odpovídá-li zaměstnavateli za škodu několik zaměstnanců, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

Pozn.: Na rozdíl od občanského zákoníku je v pracovním právu u obecné odpovědnosti stanoven limit rozsahu náhrady škody na 4,5 násobek průměrného výdělku. Určení, co se rozumí skutečnou škodou, je různé, podle povahy poškození věci. Průměrným měsíčním výdělkem se rozumí průměrný hrubý výdělek stanovený podle § 275 odst. 2 zákoníku práce, a to z rozhodného období před porušením povinnosti, kterým zaměstnanec způsobil škodu. Tomu, kdo za škodu odpovídá, se dává ovšem i možnost odčinit způsobenou škodu uvedením v předešlý stav – tzv. naturální restituce. Tento způsob náhrady škody je však považován spíše za výjimečný.

§ 180

Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

Pozn.: Určení výše náhrady škody obecnou cenou se týká jak věcí movitých, tak i věcí nemovitých. Škoda může spočívat nejen v poškození nebo zničení věci, ale může mít i formu schodku na hodnotách svěřených k vyúčtování nebo ztráty svěřeného předmětu. Při určování ceny věci v době vzniku škody se vychází z ceny v době poškození nebo z pořizovací ceny s přihlédnutím ke stáří věci, jejímu opotřebení nebo vadám. V pochybnostech se vychází z odhadní ceny podle znaleckého posudku.

Za účelem minimalizace rizik spojených s náhradou případně vzniklé škody, kterou by mohli jako zaměstnanci zaměstnavateli způsobit, přestože výši náhrady škody zákoník práce limituje, pak doporučuji veterinárním lékařů vykonávajícím svoji odbornou veterinární činnost jako zaměstnanci podnikatelů, aby s příslušnou pojišťovnou jako zaměstnanci uzavřeli odpovídající smlouvu na pojištění jejich odpovědnosti za škodu. Takto uzavřená pojistná smlouva zaměstnance s pojišťovnou je však jiným typem smlouvy, než uzavírají veterinární lékaři – podnikatelé.

Zpracoval: JUDr. Jaroslav Klimeš
Mgr. Daniel Rexa