Politice se vyhneme, říká prof. Vladimír Večerek

Politice se vyhneme, říká prof. Vladimír Večerek

S rektorem VFU o hygienicích na klinikách, prezidentské návštěvě a přijímacích zkouškách

Kdysi bylo veterinářství mužným povoláním, ale dnes školu studují většinou dívky. Jak se tato skutečnost odrazí v praxi?

Veterinární studijní programy mají asi 80% dívek. Proces je celoevropský, zahraniční univerzity jsou na tom podobně. Praxe se změnila postupně během 25 let. Dříve se orientovala převážně na veterinární péči v chovech skotu a prasat, kde bylo zapotřebí mužů. Dnes dominují takzvané malé praxe ve městech, což láká děvčata, vede je k tomu asi výraznější citové založení. Přijímací řízení poměr chlapců a dívek nezkresluje. Málo mužů v praxích zaměřených na velká zvířata opravdu časem vyvolá problém v zajišťování veterinární péče v chovech skotu a prasat.

Prý je u vašich studentů evidentní, že se děvčata lépe učí…

Děvčata se v průměru opravdu lépe učí, ale pro výkon veterinární praxe to nemusí být tak významné. Záleží na výsledcích v průběhu celého studia a na uplatnění ve veterinární praxi. Studijní výsledky jsou velmi dobrým ukazatelem znalostí studenta, ale nepředznamenávají, že jedničkáři musejí být v praxi nejlepší.

Univerzitu čeká přijímací řízení, je hodně uchazečů?

Na Fakultě veterinárního lékařství letos přijmeme asi 170 uchazečů, přitom se jich hlásí asi 750 až 800. To znamená výrazný převis uchazečů nad těmi, které jsme schopni přijmout. Poměr přijatých a neuspokojených je tedy jedna ku čtyřem až pěti.

V posledních letech praktičtí veterináři kritizují stoupající trend, kdy absolventi z Fakulty veterinární hygieny a ekologie rádi pracují v klinické praxi. Prý vystudovali lehčí obor a pak klidně léčí na klinikách. Znají vůbec anatomii?

Říkat, že jeden ze studijních programů je lehčí, pravděpodobně vyplývá z nedostatku informací o našem systému studia. Oba obory, jak veterinární lékařství tak veterinární hygiena a ekologie, jsou těžké. Kdybychom to brali například podle počtu odučených hodin přímé výuky nebo podle počtu zkoušek, tak je naopak těžší obor veterinární hygieny a ekologie. Nemyslím však, že by jeden obor byl těžší než druhý. 80% výuky je shodné, jsou zde stejní učitelé, v zásadě stejná náplň. 20% pak představuje posílenou výuku buď klinik, nebo hygieny a ekologie. Obě fakulty prošly mezinárodní evaluací a velmi dobře uspěly.

Ze stovky evropských veterinárních fakult jich prošlo úspěšně touto evaluací jen asi 40. Patříme tedy k těm s vysokou úrovní. Absolventi klinik mají více prohloubené vzdělání v klinice zvířat, jejich doménou je dnes zejména klinická veterinární medicína malých zvířat. Absolventi Fakulty hygieny mají prohloubené vzdělávání ve veterinární hygieně a ekologii, v klinické výuce např. mají shodný rozsah s absolventy FVL zejména v klinických předmětech. Jejich doménou je bezpečnost potravin.

Nedávno byli čeští rektoři na návštěvě u prezidenta. Byl jste také?

Ano, motiv této návštěvy byl takový: Pan prezident byl pozván na několik inaugurací nových rektorů. Protože se z časových důvodů nemohl účastnit všech, raději pozval všechny české rektory k sobě do Lán. Rozhovor se vedl na téma perspektiv vysokého školství, rozvoj univerzit, potřeby univerzitně vzdělaných lidí. Probrali jsme spíše globální a strategické myšlenky.

Jak si vedou vaši studenti a absolventi v zahraničí?

Spolupracujeme s evropskými univerzitami, nejvíce v rámci takzvaného sdružení Vetnest, to je Středoevropské sdružení veterinárních fakult a univerzit. Ale informací o tom, jak si naši absolventi vedou venku máme málo, máme slabou zpětnou vazbu. Důležité je ale otevření evropského pracovního trhu například do Británie, Irska a Švédska. Dnes se tyto země snaží naše absolventy přetáhnout do hygienické služby, ale i na kliniky. Například letos chtěly od nás získat okamžitě 100 absolventů, ale my je nemáme, odešli pouze tři. Přitom podle údajů rektora prof. Cabadaje ze Slovenska předloni odešlo 60, loni asi 40 mladých veterinářů do Velké Británie.

Jak si to vysvětlujete?

Asi je to založením, Slováci jsou zřejmě mobilnější, navíc u nás je pravděpodobně ekonomická situace a také pracovní trh lepší. V České republice jsou stále oblasti, například v příhraničí, kde je veterinářů nedostatek, nedostatek veterinářů byl také ve státní službě, kam pak nastoupili absolventi ze Slovenska.

Zdá se ale, že Veterinární univerzita se málo zapojuje do veřejného – společenského dění. Proč nedává o sobě slyšet například ve věcech, kdy bychom očekávali od osobností s vysokým kreditem například morální podporu.

Myslím, že univerzita je akademické prostředí, určené pro vzdělávání, vědu, výzkum a tvůrčí činnost a neměla by se nechat vtáhnout do politického dění. Pokud bychom měli podpořit vzdělanost, tak ano, můžeme působit aktivněji.

Nelze ale přehlédnout stále častější výzvy společnosti, abychom se zvířaty (i hospodářskými) zacházeli humánněji. Co kdyby FVU například názorově podpořila ekofarmáře?

Univerzita se snaží prezentovat vědecké poznatky, nedáme doporučení ve prospěch ničeho, pokud to nebude vědecky podložené. Poznatky týkající se ekologického zemědělství nejsou vždy jednoznačné. Z některých studií například vyplývá, že pokud jde o rizika a případně i nemocnost v chovech drůbeže, jsou větší v těch nevelkochovních technologiích. Naopak z hlediska podpory pohody zvířat jsou dokládány některé pozitivní výsledky u nevelkochovních technologií. Jde o to, jaké hledisko je důležitější, rizika nákaz, pohoda zvířat, ekonomika chovu nebo jiná. Podpořit jednoznačně všechny ekologické chovy by znamenalo vyjádřit se politicky, protože takové vyjádření má dopad na politické řízení společnosti a ekonomiky. Pokud jde však o humánní zacházení se zvířaty, tak tyto myšlenky naše univerzita jednoznačně podporuje.

Text a foto Pavla Hobstová