Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Poruchy chování u koček – Nežádoucí močení

  Pro praxi

Šárka Navarová

Klinická psychologie ve veterinární praxi

… nový přírůstek v domácnosti bývá častým zdrojem stresu a následně i poruch v chování kočky

 

Nečistotnost koček chovaných v domácnosti je zřejmě ten nejčastější problém, se kterým se majitelé na mě obracejí. Vzhledem k nepříjemnému zápachu kočičí moči je zároveň obecně považován za problém nejodpornější.

Mnohé kočky jsou pak z tohoto důvodu pod nejrůznější záminkou (nejčastěji známá náhle propuklá alergie) odkládány do útulku, eventuálně utraceny.

V případě nežádoucího močení je stejně jako ve všech případech problémového chování nutné co nejpečlivěji zjistit možnou příčinu, která vše vyvolává.

– Množství toalet – vždy minimálně o jednu více, než je koček v domácnosti

– Velikost toalety – otevřená, uzavřená

– Náplň toalet – druh steliva – každé kočce nemusí vyhovovat to samé,

– Některé preferují hrudkující, jiné nehrudkující, silikonové, hobliny….

– Častost výměny steliva

– Čisticí prostředky – výrazně vonící? dezinfekce?

– Místo, kde je toaleta umístěna – klidné, nefrekventované

Nečistotnost není pouze značkování, problémem je, i pokud kočka kálí nebo močí mimo toaletu.

Ve většině případů tím kočka vyjadřuje jistou nespokojenost s životními podmínkami nebo přímo s detaily toalety. Kočka vyměšuje buď přímo před toaletou, nebo v její blízkosti, někdy používá stále stejné místo v bytě, někdy místa různě střídá.

Možnou příčinou je v těchto případech významná změna dosavadních životních rituálů a z toho vyplývající stres. Mezi nejčastější stresory pak patří:

– změna pracovní doby majitelů – nedostatek času,
– další zvíře v domácnosti,
– nové dítě,
– rekonstrukce bytu – přesunutí toalety na nevyhovující místo z pohledu kočky.

Komunikace ve světě koček tvoří složitý komplex různých projevů a značkování jako takové je jeho významnou součástí. Kočka své okolí značkuje mnoha způsoby, které jsou z jejího hlediska správné a vydávají tím jednoznačný signál. Bohužel, často je to, co kočka považuje za oprávněnou značku, pro majitele nepřijatelné, a pokud si kočka začne značkovat interiér domácnosti, vznikají vážné problémy ve vztahu kočka – majitel.

Kočky používají čtyři hlavní způsoby značkování: otírání, škrábání, značkování rozstřikováním moči a značkování exkrementy.

Terapie nežádoucího močení koček stejně jako poruch chování obecně je závislá na přístupu majitele kočky

Otírání je snad jediná značkovací technika koček, kterou lidé považují za přijatelnou a dokonce ji často považují za jednoznačný projev náklonnosti. Kočky mají na nejrůznějších částech těla mnoho pachových žlázek (na bradě, tvářích, spáncích, v koutcích úst) a při otírání označují vše výměšky těchto žláz. Když kočky hladíme, neustále se nám otírají hlavou o ruku, takže nás označují svým pachem a zároveň přijímají náš pach. Tudíž vzniká úzké sociální pouto mezi domácím mazlíčkem a majitelem a vytváří se obvyklý pach, podle kterého kočka rozezná přítele od cizích.

Škrábání je další přirozený způsob komunikace, který je už ovšem problematický, pokud jej kočka provádí v bytě na nábytku. Jestliže tuto činnost provozuje na jednom či dvou místech, jedná se pravděpodobně o využití nábytku jako škrabadla k úpravě drápků. Pak je na zvážení, proč kočka nepoužívá svoje škrabadlo. Často je to z důvodu použitého materiálu – sisal nebo provaz je navinutý cirkulárně kolem sloupku a to je při škrábání nepříjemné. Mnohem vhodnější je svislé polepení např. sisalovou rohoží. Je nutné, aby škrabadlo pevně stálo. Osvědčil se mi i koberec připevněný lištami ke zdi a několik vyhlídkových polic.

V některých případech ale kočka škrábe na dveře nebo na okenní rámy – tedy v místech, kde dochází ke střetu pachů zvenku a zevnitř, což může souviset s tím, že se kočka cítí ohrožená – venku se objevil nějaký vetřelec. Často to je signálem, že pro kočku už není domov bezpečným útočištěm.

Značkování exkrementy je chování, při kterém kočka zanechává na různých místech jako svou značku fekálie. Dominantní jedinci používají tento signál častěji než submisivní, lze se tedy domnívat, že značkování exkrementy je důraznější než značkování močí.

Značkování močí je přirozené chování pro všechny kočky – samce i samice bez ohledu na kastraci. Značkování močí je způsob, jak předávat vzkazy kočkám v okolí. A jako veškeré ostatní značkovací chování je celkem přijatelné, pokud k němu dochází venku.

 

… z výrazu je patrné, že už je doznačkováno, hranice revíru jsou vytyčeny a přichází čas obrany zabraného území před vetřelci

Při léčbě odstraňující rozstřikování moči na nežádoucích místech v bytě jde o to, aby kočka opět začala vnímat domov jako bezpečné útočiště a současně se toto chování odnaučila. Ne vždy se podaří odhalit nějakou konkrétní příčinu tohoto problematického chování, někdy se také jedná o kombinaci různých stresujících vlivů, se kterými se kočka nedokáže vyrovnat. Léčba takovýchto případů je obtížná.

Zvláštní kapitolou je zdánlivé značkování, kdy vše probíhá stejně jako u značkování, ale nedojde k vystříknutí moče. Hledání příčin a léčba jsou stejné jako u značkování. V těchto případech jde o formu protestu a snahu o upoutání pozornosti.

Závěr

Najít vyvolávající příčinu je často zdlouhavé a někdy se to nepodaří vůbec.

Někdy je vhodným prostředkem omezit teritorium kočky na minimum – terapeutická klec nebo záchod nebo koupelna, kde má kočka vše, co potřebuje – vodu, krmení, kálecí misky. Jakmile přestane kočka značkovat, teritorium se pomalu pozvolna zvětšuje. Zároveň je nutné posílit sociální kontakty se značkující kočkou.

A současně zastavit všechny tresty. I když je trest použit ve správnou chvíli – tedy bezprostředně po značkování a kočka si souvislost trestu s jejím chováním uvědomuje, může trest vést k prohloubení nejistoty zvířete a vyvolat nedůvěru k majiteli.

Terapie nežádoucího močení koček stejně jako terapie poruch chování obecně je závislá na přístupu majitele kočky, případně pak i na dalších členech domácnosti. Záleží hlavně na jejich pochopení celého problému, na jejich ochotě, důslednosti a trpělivosti.

 
Šárka Navarová,
Poradna pro poruchy chování, Opava,
mail: sarka.navara@seznam.cz