Poskytování cestovních náhrad u dohod o pracích mimo pracovní poměr

Kristýna Cajthamlová

Stále platí, že co je psáno, to je dáno

Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je stejně jako problematika poskytování cestovních náhrad upravena v zákoníku práce. Zaměstnanci i zaměstnavatelé však často tápou v tom, zda je poskytování cestovních náhrad u dohod konaných mimo pracovní poměr možné a kdy a za jakých podmínek mohou být cestovní náhrady poskytovány. V dnešním článku se proto na tuto problematiku zaměřím.

Na dohody o pracích mimo pracovní poměr se použije právní úprava jako pro výkon práce v klasickém pracovním poměru, neboť dohody o pracích mimo pracovní poměr jsou také pracovněprávními vztahy, a to s některými výjimkami jako např.: převedení na jinou práci a přeložení, dočasné přidělení, odstupné, právní úprava pracovní doby a doby odpočinku, překážky v práci na straně zaměstnance, dovolená, skončení pracovního poměru, odměňování a právě poskytování cestovních náhrad.

musí být právo na poskytování cestovních náhrad výslovně sjednáno v každé dohodě, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance. Pokud je jako místo pravidelného pracoviště sjednána obec, není výkon činnosti v rámci dané obce považován za pracovní cestu. Aby se mohlo jednat o pracovní cesty i v dané obci, musela by v dohodě být jako místo výkonu práce sjednána konkrétní adresa. Cestovními náhradami jsou podle zákoníku práce náhrady jízdních výdajů, jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, výdajů na ubytování, stravné a náhrady nutných vedlejších výdajů.

Odlišná úprava je u dohod o provedení práce, u kterých je možné poskytovat cestovní náhrady zaměstnanci (v případě, že bylo jejich poskytování sjednáno), který má na základě dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, aniž je v dohodě sjednáno místo pravidelného pracoviště.

Z této úpravy tak vyplývá, že u dohod o provedení práce nemusí být pravidelné pracoviště sjednáváno, neboť jsou tyto dohody často uzavírány v případech, kdy jde o činnosti krátkodobého charakteru, tedy v podstatě pouze na provedení určité konkrétní práce.

Považuji za důležité upozornit na skutečnost, že pokud bude mít zaměstnanec v dohodě o provedení práce sjednáno poskytování cestovních náhrad, náleží takovému zaměstnanci náhrada cestovních výdajů při každé pracovní cestě, ať bude vyslán odkudkoli kamkoli, a to právě proto, že v této dohodě nemusí být sjednáno pravidelné pracoviště.

Dohody o pracovní činnosti, které jsou většinou uzavírány na činnosti dlouhodobějšího charakteru a jsou veřejností považovány v podstatě za krátkodobý pracovní poměr, musí obsahovat ujednání nejen o poskytování cestovních náhrad, ale zároveň také údaj o pravidelném pracovišti. Cestovní náhrady při výše uvedeném ujednání lze poskytovat zaměstnancům pouze při pracovních cestách mimo sjednané pravidelné pracoviště.

U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky, tj. sjednání poskytování cestovních náhrad a u dohod o pracovní činnosti také místo pravidelného pracoviště, je možné vysílat zaměstnance i na zahraniční pracovní cesty a poskytoval jim příslušné cestovní náhrady.

Pokud tedy výše uvedené skutečnosti nebudou v dohodě výslovně upraveny, nelze zaměstnanci cestovní náhrady poskytnout, i když by jinak splnil podmínky pro jejich přiznání.