Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Pošťák není “věžák”

  PRO PRAXI

MVDr. Jan Šimr

Když holoubci vrkají

… za přemnožení “věžáků” si obyvatelé měst mohou často sami ”láskyplným přikrmováním”

 

Odpor vůči zdivočelým domácím holubům, kteří houfně osidlují města po celé republice, často škodí jejich ušlechtilým příbuzným. Člověk totiž chová několik stovek plemen užitkových a okrasných holubů pro svůj prospěch a potěchu. Většina plemen se od zdivočelých městských holubů dost výrazně liší, ale některá jen velmi málo. Všechna tato plemena se s městskými „věžáky“ plodně kříží, vždyť jde o jeden živočišný druh. Ve městech kromě toho divoce žijí další druhy holubovitých ptáků, v našich krajích větší lesní holub hřivnáč a hrdličky. Tyto druhy se však s domácími ani zdivočelými holuby nekříží.

Zdivočelým městským holubům je nejpodobnější ryze užitkový holub poštovní, užívaný mnohde ještě dnes k přenášení zpráv (polská armáda propustila poštovní holuby do civilu až koncem 50. let minulého století). V našich podmínkách je chován ke sportovnímu vyžití, k leteckým holubářským závodům. Poštovní holubi závodí často na velké vzdálenosti i několika set kilometrů.

Jsou speciálními přepravními auty odvezeni na místo startu, zde vypuštěni a počítá se čas, který potřebují k návratu do mateřského holubníku. Jsou označeni speciálními, snímatelnými závodními kroužky, které jejich chovatel po návratu domů vkládá do zapečetěných, tzv. konstatovacích hodin, nebo, jsou-li čipováni, odečítá čtečkou se záznamem přesného času odečtení. Během cesty musí holubi překonávat mnohé nástrahy, např. prudké změny počasí, útoky dravců, překonávání výškových budov, mnohdy trpí nedostatkem potravy a vody a v neposlední řadě se stávají cílem útoků neinformovaných lidí. Proto se jich část do domovského holubníku nevrátí. Poštovní holub je domácí zvíře, člověku důvěřuje a hledá u něj pomoc, nechá se odchytit, ba často sám vlétne do bytu či domu. Je-li vyčerpán deštěm, větrem či horkem, stačí mu k zotavení odpovídající potrava (zrní, luštěniny) a voda. Po několika dnech pak pokračuje v cestě. Je-li zraněn, např. po útoku dravce, potřebuje pomoc. Té se mu může dostat buď u jiného chovatele, holubáře, nebo v záchranné stanici pro volně žijící zvířata. Městské útulky většinou nejsou na ptáky zařízeny.

Nebojte se proto pomoci krouž kovanému holubovi

Další možností je dohledat podle chovatelského kroužku na jeho noze majitele, který se o něj rád postará, neboť se v mnoha případech jedná o zvířata poměrně cenná. Svaz chovatelů poštovních holubů vede celostátní evidenci, stejně jako podobná sdružení chovatelů v okolních státech. Není třeba se obávat infekcí přenosných na lidi, domácí zvířata nebo napadení parazity. Poštovní holubi jsou pod veterinární péčí, jsou pravidelně očkováni a jsou jim podávána antiparazitika, neboť jen holub v dobré fyzické kondici má šanci na závodech uspět.

Čím se tedy liší poštovní holub od „věžáka“ ?

1. Je vždy okroužkovaný, má na noze chovatelský kroužek s číselným kódem a značkou domovské země.

2. Má široké, bílé ozobí (kůže nad zobákem v okolí nozder), širší než 4 mm.

3. Má široká prsa, kratší ocas a je celkově o něco větší než zdivočelí holubi.

4. Je důvěřivý, nechá se vzít do ruky, nebojí se.

Nebojte se proto pomoci kroužkovanému holubovi v nouzi. Je ve stejné situaci jako ztracený pes, kočka či papoušek. Neusmrcujte takovéto holuby a nebojte se jich. Majitel vám za pomoc bude vděčný, i když se o vás osobně asi nedozví. Může vás však hřát vědomí, že jste pomohli zachránit cenné a sympatické zvíře.

 
MVDr. Jan Šimr