Postgraduální praxe: mýty a fakta

Jan Bicek, Martin Grym, Veronika Grymová, Jaroslav Kučera, Václav Malý, Jindřich Nešpor, Jan Nytra, Aleš Renát, Viktorie Sieberová, Evžen Skula, Petr Staňa, Marie Vranková

Mýty a fakta – uvedená na pravou míru

V sobotu 19. 5. 2012 stvrdil XXI. sněm KVL ČR ve Frymburku, že souhlasí se zavedením dvouleté postgraduální praxe. Toto téma je poměrně výbušné, a proto bylo intenzivně diskutováno, přičemž vygenerovalo velké množství různých otázek, nedorozumění i chybných interpretací. Jako předkladatelé cítíme povinnost vysvětlit problematické aspekty, které tento návrh s sebou přinesl. Tento text může být cenný především pro ty, kteří se sněmu nemohli zúčastnit a zprávy z něj mají pouze zprostředkovaně či přes internet.

nebo u veterinárního lékaře zastupujícího právnickou osobu za srovnatelných podmínek. Tuto praxi lze vykonat i v zahraničí a uchazeč ji musí absolvovat v průběhu posledních pěti let před podáním žádosti o osvědčení.

2. Bude povinnost praxe platit ihned?

Ne, byl odhlasován odklad o rok. Navíc o změně řádu musí rozhodnout Ministerstvo zemědělství, takže uvedení do života zatím není jisté.

3. Proč zrovna 24 měsíců a proč 30 hodin týdně?

Tyto počty jsou výsledkem dlouhých diskusí a ladění různých stanovisek. Rozmezí návrhů na postgraduální praxi bylo 1–5 let.

4. Proč potřeba praxi absolvovat v průběhu pět let před podáním žádosti o osvědčení?

Jde pouze o to, netlačit praktikanta do nutnosti absolvovat praxi v jednom kuse. Vytváří se tím možnost kupříkladu po jednom roce praxi přerušit z důvodu mateřské dovolené a druhý rok praxe si dodělat později.

5. Když absolvuji jeden rok praxe v zahraničí a pak se vrátím, bude mi stačit v ČR absolvovat jen jeden rok?

Ano, tyto praxe se sčítají.

6. Není návrh na zavedení praxe pouze snahou o omezení konkurence na trhu?

Primárním podnětem k vyvolání diskuse nad tímto tématem byla frustrace z plíživé devalvace podmínek přístupu k povolání veterinárního lékaře, zahrnující ponížené nároky při přijímání studentů na vysokou školu, benevolence v průběhu samotného studia a nakonec štědré rozdávání osvědčení. Ano, omezení konkurence bude možná důsledkem, nikoli však příčinou našeho konání.

7. Stejně vám všem jde jen o peníze, nebo ne?

Pokud by povinná praxe vešla v platnost, zpřísní se pravidla k získání osvědčení i pro státní úředníky a zaměstnance farmaceutických fi rem nebo rozpočtových organizací, kteří se chystají po večerech vést své minipraxe. Tato pracoviště často operují cenami, z nichž je zřejmé, že jejich provozovatelé nejsou na své podnikatelské činnosti životně závislí. Prosazování postgraduální praxe lze interpretovat tak, že jejímu zastánci jde o peníze, o které kvůli těmto pracovištím přichází, ale stejně tak lze tvrdit, že odpůrcům praxe jde o peníze, o které by si mohli vylepšit svůj příjem ze závislé činnosti mimo klinickou sféru. Pro úplnost je třeba uvést, že na Slovensku jsou tyto přivýdělky zakázány zákonem, takže zavedení praxí je stále ještě benevolentní úpravou.

8. Není zavedení praxe protiprávní?

V průběhu argumentační bitvy se sneslo poměrně značné množství různých právních analýz z obou pólů názorového spektra. Některé návrh zcela odmítly, některé ho viděly jako reálný s různými potenciálními problémy a některé jako bezproblémový. Odpůrci návrhu kupříkladu razantně tvrdili, že návrh naprosto odporuje duchu i liteře směrnice 36/2005/ES. Jaké však bylo překvapení (nás všech), když z Evropské komise došlo ofi ciální stanovisko, že tato směrnice nic takového nezakazuje. Demokracie s sebou přináší právo na různé interpretace právních norem. Konečným arbitrem může být jen soud, což by ale nemělo být chápáno jako něco ostudného.

Každé rozhodnutí má svá pro a proti a tím naším “proti” je v tomto případě hrozící nutnost čelit žalobě nespokojeného uchazeče o osvědčení. Pokud ovšem sněm považuje svá rozhodnutí za správná a oprávněná, nelze ustoupit ze svých pozic jen proto, že by se někdo mohl ohradit nebo že by nás to mohlo něco stát.

10. Proč bráníte mladým veterinářům ve výkonu činnosti, když těžce studovali šest let?

Toto je velmi častá a mylná interpretace návrhu. Naše úprava řádu bez výjimky uznává odbornou způsobilost defi novanou v Zákoně o veterinární péči. Absolvent veterinární fakulty bez osvědčení je proto zcela jistě a bezodkladně oprávněn vykonávat veterinární léčebnou a preventivní činnost. Úprava řádu však říká, že tuto činnost nesmí po dobu dvou let vykonávat samostatně, nýbrž pod dozorem. Praktikanti tedy budou moci v praxích pracovat jako zaměstnanci, stejně jako doposud. Praxe by měla praktikantovi přinést vhled do odborných i provozních aspektů praxe, naučit ho jednání s klienty, marketing služeb apod. Postgraduální praxe nesupluje praxi pregraduální, pouze ji doplňuje.

11. To bude opravdu nutné nad každým praktikantem stát a dávat na něj pozor?

Nikoli. Úprava řádu neříká “pod přímým dozorem”, ale “pod dozorem”, čili školitel by měl být v dosahu, nemusí však u praktikanta stát. Na pracovišti by proto praktikant neměl být sám a ošetřovat tak pacienty “bez dozoru”, ale měl by být na pracovišti společně se školitelem, kterého může v případě problému neprodleně zavolat a poradit se podobně jako v humánní medicíně.

12. Jak zajistíte, aby se v praxích nehromadili praktikanti?

Situace se v tomto nebude odlišovat od dob minulých. První dva roky si čerství absolventi školy vlastní praxe v naprosté většině stejně neotvírali, takže tito lidé se museli uplatňovat v praxích cizích. V těchto praxích pracovali jako OSVČ s osvědčením nebo zaměstnanci s osvědčením, ale na začátku většinou podobně jako “praktikanti”, tj. pod dohledem, později pak samostatně. Náš návrh pouze defi nuje dobu, po jakou musí nezkušený veterinář pracovat pod dohledem. Po absolutoriu praxe a získání osvědčení může veterinář pokračovat jako zaměstnanec, nebo si otevřít vlastní praxi. Pokud se budou praktikanti v praxích hromadit, netkví příčina v povinné praxi, ale v nadbytku absolventů. Nadbytek absolventů je fakt, který konstatoval při diskusi u kulatého stolu ve Frymburku i prezident FVE a zástupci české, slovenské a polské komory. Benevolentním udělováním osvědčení se tento fakt pouze daří více či méně úspěšně zamaskovávat.

13. Bude mít praxe pro praktikanty vůbec nějaký pozitivní dopad?

Jako držitel osvědčení je mladý veterinář zcela odpovědný za svoji práci a pokud něco za své působnosti v cizí praxi pokazí, jde vše na jeho vrub. Naopak praktikant je při odborné chybě zcela z obliga a škodu je za něj povinen vyřídit školitel. Návrh není bičem na čerstvé absolventy, jak se často zmiňuje, ale má ambici ovlivnit podmínky vstupu do profese lidem, jimž hlavní příjmy plynou ze závislé činnosti mimo oblast praxe a praktickou činnost využívají jen jako přivýdělek do rodinného rozpočtu. Bude tedy chránit i čerstvé absolventy, kteří budou mít klinickou práci jako hlavní zdroj příjmů.

14. Jak dopadne tato změna na chovatele, respektive zákazníky praxí?

Pro chovatele je tato změna pouze pozitivní, protože se sníží riziko odborných chyb způsobených mladými a nezkušenými lékaři krátce po promoci, kteří byli doposud oprávněni pracovat zcela samostatně a neměli se v mnoha problematických případech s kým poradit.

15. Pokud čerstvý absolvent fakulty odejde bez absolvování povinné praxe v ČR do zahraničí, bude mu absence jejího absolutoria nějak komplikovat život?

Nebude. Praxe bude podmínkou pouze pro získání osvědčení na území ČR, pokud si zahraniční profesní sdružení neodhlasuje podobné ustanovení.

16. Může nastat situace, že někdo získá osvědčení v zahraničí a poté bude žádat o osvědčení pro výkon činnosti v ČR, aniž by byl ochoten absolvovat praxi?

Tato situace nastat může, ale přenositelnost osvědčení ze státu do státu nemá oporu v zákonech a měla by být zamítnuta. Směrnice 36/2005/ES i zákon o veterinární péči hovoří o uznávání odborné způsobilosti, nikoli osvědčení. Absolventovi fakulty z jiného státu EU, který žádá v ČR o osvědčení pro výkon činnosti, musí být uznáno formální vzdělání, tedy vysokoškolský titul, stejně jako absolventovi FVL nebo FVHE VFU Brno v ČR.

17. Jak je zajištěno, že školitel bude dostatečně odborně na výši, aby dokázal praktikanta skutečně odborně obohatit?

Návrh požaduje, aby školitel vykonával praxi nejméně pět let, na plný úvazek, což by mělo zajistit jisté penzum klinických zkušeností. KVL v současné době nedisponuje žádným systémem, který by hodnotil odbornou úroveň členů, s výjimkou získání označení specializace, ovšem těchto specialistů je v poměru k celkovému počtu praktiků zanedbatelný počet. Absence systematického postgraduálního vzdělávání je dalším problémem KVL, který bude potřeba řešit.

18. Vzniká úpravou řádu nějaká povinnost přijímat anebo zaměstnávat praktikanty?

Tuto záležitost úprava řádu neřeší a ani řešit nemůže. Nikdo nemůže nikoho nutit přijmout praktikanta, ať už na neplacenou nebo zaměstnaneckou pozici. Půjde pouze o vzájemnou domluvu mezi praktikantem a školitelem, jaké podmínky si mezi sebou nastaví, a o dobrou vůli školitele praktikanta přijmout.