Postřehy ze sněmu KVL ČR

Jan Pokorný

Táborský sněm očima Jana Pokorného a pilného fotografa

Jelikož podnětů, ke kterým se chci vyjádřit, je přehršle, pokusím se je rozdělit do jednotlivých bodů, které, jak doufám, logicky vyústí v neodvratitelný závěr.

První bod předcházející ještě vlastnímu sněmu je účast ve volbách. Zhruba 800 hlasů je první jasná známka toho, že KVL ČR je na okraji zájmu veterinární obce a může si za to sama.

je celá Komora ukradená, protože ji pro svou profesi vůbec nepotřebuje. To tedy jen tak na úvod pro vykreslení základních kontur.

Zmíním tu trefný výrok kolegy, který se snažil osvětlit, jak probíhá takový sněm, kolegovi, co na sněmu ještě nebyl. „Představ si domovní schůzi, ovšem ve velkém sále. Připrav se na to, že tě nesčetněkrát během dne udiví, že všichni v tom prostoru máte vysokou školu.“

První překvapením pro mě bylo, že ač bylo dopředu avizováno, že představenstvo navrhuje zvýšení členských příspěvků, což bylo publikováno s dostatečným předstihem ve Zvěrokruhu, byl tento návrh z podivných , pravděpodobně populistických důvodů náhle stažen. Můžeme mít názor na zvyšování příspěvků libovolný, o to tady nejde (o tom se mělo hlasovat), jde však o první známku chaotičnosti, nekoncepčnosti a neprofesionality samotného vedení KVL toho večera.

Druhá známka přišla záhy. Projednávání nákupu nemovitosti pro sídlo Komory. Je mi 37 let, něco málo už jsem na tomto světě zažil. Pravda, zdaleka ne tolik jako bardi našeho představenstva, avšak tento úkaz budu asi vyprávět ještě vnoučatům jako otřesnou historku z mládí.

Z logiky věci nebylo na sněmu nic podstatnějšího než tento zásadní bod, který představenstvo (alespoň podle svých slov) usilovně řešilo půl roku a investovalo do toho svůj čas a naše prostředky a který s sebou nesl i rozhodnutí o manipulaci s ne- A PODOB N É Z Á KON Y zanedbatelnou částkou z rezerv Komory. Nejsem žádný Einstein, ale na takovýto bod bych se tedy jako autor náležitě připravil. Logicky bych prezentoval všechny vybírané nemovitosti s jasným obrazovým popisem, s výhodami a nevýhodami a celkové srovnání všech variant s jednoznačným výstupem, proč je zvolená nemovitost nejlepší (a já jsem za sebe přesvědčen, že to bylo to nejlepší). A stoprocentně bych si nedovolil před hlasováním neuvést, že již byla zaplacena rezervační záloha 100000 korun!!! To celou situaci posouvalo zcela mimo debatu vedenou v sále.

Realita představované reality byla ovšem jiná. Obecné povídání o útrapách a nesnadné situaci bylo ještě možné chápat jako ne úplně povedený úvod do problému, ale to už tak nějak může v takových situacích nastat. Následná nedostupnost avizovaných stránek, kde mělo být video vybrané nemovitosti, už byla trochu divnější. Stále však nebylo možné odhadnout, v co se to může vyvinout. A pak to přišlo. Po chaotickém promítání jakýchsi googlovských streetmap, které nezúčastněnému vůbec nic nemohly říct, jsme byli nakonec svědky hororového videovýjevu Záhada Blair Witch 3, made in Brno. Kdo neviděl, neuvěří…

A to bylo vše. Na základě tohoto měl sněm rozhodnout, zda koupit, či nekoupit. No samozřejmě že rozhodl, že nekoupit. A jako třešnička na nepovedený dort dopadla po zveřejnění výsledku hlasování letmá zmínka prezidenta, že tedy propadá ten rezervační poplatek 100000, nu ale což… Rezervační poplatek, který vůbec nebyl nikým zmíněn a samotného by mě zajímalo, na základě jakého mandátu byl takový poplatek zaplacen, ač jasně hrozilo, že to na sněmu nemusí projít. A kdo je zodpovědný za takovou (podotýkám předpokladatelnou!!!) ztrátu a jak se ta zodpovědnost bude uplatňovat?

No nic, obraťme list. Dalším stránkám na pestrosti neubývá.

Návrh rozpočtu byl předložen na stránkách Zvěrokruhu. Ovšem zcela diletantsky. Návrh, který automaticky předpokládal, že nemovitost bude schválena. Jiný návrh zveřejněn nebyl. Pomíjím zdůvodnění, že by to znamenalo o šest nebo snad i osm stran (to už přesně nevím) ve zvěrokruhu více. O čem tedy hlasovat, když nebyla splněna podmínka o včasném zveřejnění návrhu na sněm? Jak je možné, že se na takový zásadní kiks přijde až na sněmu. K čemu tedy máme Komorou placené právníky, kteří nejsou schopni na toto upozornit předem? To, že se to nakonec nějak „zašulilo“, aby nemuselo být rozpočtové provizorium, je sice ku prospěchu věci. Ovšem zajímalo by mě, zda by se podobně postupovalo, pokud by ve stejném duchu byl na Sněmu předložen nějaký návrh z pléna až přímo na Sněmu. Další známka totálního amatérismu.

Dovolím si malou vsuvku. Systém jednání je nastaven tak, že lze na místě podávat protinávrhy. To vypadá na první pohled opodstatněně. Ovšem v praxi to vede z mého pohledu k absurditám, kdy předkladatel předloží návrh, se kterým si dal práci, promyslel ho (myslím to teď obecně, jak by to mělo být), má to svoji vnitřní logiku, a pak někdo v sále zvedne ruku, vyřkne sebevětší nesmysl, a pokud nedejbože by to bylo následně odhlasováno, je to závazné. Nehledě na to, že může být jen otázkou času, kdy například nějaký fi luta za svým účelem vyvine systém řetězení protinávrhů. Asi by stálo za to, zamyslet se, zda tuto praxi nepozměnit.

Zvláštní, spíše informativní kapitolou byl stav kolem možné novely zákona o KVL ČR. Dozvěděli jsme se, že za velké peníze (což bylo pouze konstatováno, mimochodem v úplně jiné souvislosti – neznám výši ani účel) máme výsledky. Ovšem takové, že by bylo nejlepší to buď celé stopnout, ale to už asi nepůjde, takže to možná konec Komory přivede, dříve než si ho přivedeme sami.

Další zde zmíněný bod je velice zatížen mou osobní invencí, takže jeho obsah musíte brát mírně s rezervou. V krátkosti se jedná o zamítnutí návrhu CAZVW včlenit do profesního řádu po vzoru zákazu kupírování uší psů, který tam máme, zákaz krácení řezáků králíků a hlodavců tzv. štípáním kleštěmi. Součástí byla prezentace zdůvodnění proč to tak nedělat a popisu doporučeného způsobu krácení pomocí rotačního nástroje a to bez nutnosti sedace či celkové anestezie. Uvedeny byly i cenové kalkulace na pořízení potřebných pomůcek, které dosahují maximálně 1000 Kč a mají potenciální využití i v dalších činnostech veterináře.

K mému překvapení z pléna nezněla (nahlas) žádná výtka typu, že je to pěkná blbost a že se to takhle štípe už od první republiky a žádný králík si ještě nestěžoval, jelikož je to rychlý a levný zákrok, který mu umožní se aspoň nažrat.

Zazněly však oponentské příspěvky (pominu-li vykalkulovaný výrok známého dr. Rychlíka), které vypichovaly nesystémovost zařadit takovou věc do profesního řádu kombinované s připomínkami, že se jedná o dublování zákona na ochranu zvířat proti týrání a že to vůbec nemá co řešit Komora. Tyto námitky mají svou vnitřní logiku a já ji částečně uznávám. (Ono se to všechno projeví až na konci tohoto textu, ale dovolím si to už teď naznačit.) Jenomže co tedy z toho vyplývá? Co je tedy prioritou Komory? Zabezpečit, aby její členové nepáchali očividná zvěrstva na svých pacientech nebo nějaké “kecy” a zdůvodňování si nic nečinění? Kdo co za posledních pět let z vedení Komory konkrétního udělal pro to, aby se tento nešvar rázně vymítil? V čí prospěch to sněm nevčlenil do vlastních řádů? Ve prospěch králíků? Proč dříve Komora brala zřetel na týrání zvířat a kupírování uší psů si logicky do řádů dala? Jsou nám tedy dnes prioritou už jen naše pohodlnost a hraní si na kvaziprávní analytiky, co kde nemůže být napsáno před podstatou věci? Je nefér argumentovat tím, že systémové řešení je sepsat lege artis postupy na všechno a nevytrhovat si augerechnet králíky. Stohy recentních knih jsou takto popsány, ovšem ty nikdo z těch, kterých se nutnost takovýchto opatření týká, nikdy číst nebude. A zatím nikdo na světě nic takové komplexního dohromady nedal a ani to nemá smysl. Tady šlo jen o vypíchnutí dlouhodobého problému, který vzhledem k rozrůstání se počtu petkrálíků a hlodavců nabývá na závažnosti. A nám jako Komoře je to jedno, protože do profesního řádu, kde by to mohlo mít pro významné procento veterinářů váhu, to až tak zase nepatří.

Přesto jsem byl mile potěšen, že těch, co byli pro, bylo znatelně více než těch, co byli jednoznačně proti. Rozhodli nerozhodní, jak už to tak bývá, a návrh přijat nebyl.

Popravdě tohle vše, co se událo, mě sráželo stále víc a víc do pozice, že být to v mé moci, s okamžitou platností bych na místě Komoru bez náhrady zrušil.

Nebylo to však nic proti tomu, co ještě mělo přijít.

Sněm už to tak nějak doklepal a vše se přesunulo do sklepení. Tam se udála předem několikrát avizovaná „dražba“ fotografi í, jejíž výtěžek byl určen pro kolegu veterináře v těžké životní situaci. Pravidla byla dána, několikrát byla opakována výzva, že lze tvořit „koalice“ tak, aby se samozřejmě vybralo co nejvíce. Je pochopitelné, že i v takových případech hraje roli určitá nesmělost, a tak nebylo divu, že dražby prvních fotografi í byly tak trochu bez koalic. Když však při dražbě poslední fotografi e došlo k prolomení ledů, ona koalice již vznikla a bylo nad slunce jasné, že nejde o fotku, v sále v tu chvíli bylo určitě více než 60 lidí. Prakticky všichni veterináři, členové komory s rodinami. Mohu si o pánech doktorech Danielovi, Vítkovi a dokonce i Rychlíkovi, který určitou míru pozitivního směru také rozpoutal, myslet co chci, a ti co mě znají, moc dobře vědí, že pozitiva silně nepřevažují. Nic to však nemění na skutečnosti, že právě oni tři a paní Skálová byli nejaktivnějšími (a samozřejmě i několik málo dalších), díky nimž se v dané koalici určitý obnos nakonec nashromáždil. Ano, jednalo se o akt dobrovolnosti, takže nelze nikoho odsoudit, že se dobrovolně nepřidal. Přesto tu možnost přidat se měli úplně všichni, co tam dole seděli nebo stáli. Úplně všichni!!! A proto soudím. Nikoho nefackovala hanba, že se tam skládaly studentky, dokonce se zapojoval i moderátor, kterému do toho, s nevyužitím prezidentského slovníku, mohlo být houby. Drtivá většina, která tam byla, prostě seděla a seděla. A na pomoc kolegovi se vybralo „krásných“ asi 20000. Až budu v tíživé situaci a vybere se na mě 20000 z potenciálu místa, kde to mohlo být pětinásobně víc, kdyby každý komorový „kolega“ sáhl do kapsy a přidal tisícovku, nebudu fakt vědět, jestli mám brečet nebo se smát. Ještě teď to se mnou nad klávesnicí cloumá. A přátelé, tohle je pro mě defi nitivní kapka, která mi jasně ukázala, že Komora (a nemyslím tím volené vedení) nemá opodstatnění pro svou existenci. V globále jí nejde ani o zvířata, ani o lidi, “nämlich” lidi vlastní.

K dokreslení celé situace tak nějak zapadal obraz hotelu Dvořák, který se prezentuje jako čtyřhvězdičkový, ale to asi každý účastník už posoudí sám.

A tak jsem se dostal k avizovanému závěru na začátku tohoto textu.

KVL ČR je nefunkční relikt, který nikoho soudného, zdá se, nezajímá. Volí minimum členů, sněmů se účastní absolutní zlomeček, z něhož úplně minimum jsou (a dramaticky dále ubývají) nepoučitelní optimisté, zbytek je nepojmenovatelný a často ani netušící, co se tam děje.

Pro mě osobně úplně ztratilo toto uskupení smysl. Mé zájmy nehájí na žádné úrovni. Na úrovni mé praxe není schopna zařídit nepodkročitelnou hranici odbornosti a tím nastavit rovné podmínky pro podnikání ve veterině, na úrovni mého vztahu se ZOO se za mě nikdy i přes výzvy ani symbolicky nepostavila, na úrovni vůči státu není schopna uhájit má „privilegia“.

Je to spolek pro zaopatření inventárních, stále volených funkcionářů, kteří ji mají jako svůj v lepším případě koníček, v horším jako dojnou, a ke každoroční zábavě „zdarma“ převážně pro letité členy na jedné straně a mladé nové, ještě neoťukané veterináře.

Pokud nebude zrušen z vůle státu nebo EU, pravděpodobně skončí v momentě vyčerpání zbylých 16 milionů na účtu. Mně to určitě vadit nebude.

Myslím, že doba nazrává pro dobrovolné sdružení, které si pro své členy nastaví jasná a přísná pravidla nesvázaná nesmyslnými zákony a dokáže pak garantovat jejich odbornost veřejnosti. Myslím, že dobrým příkladem mohou být veterinární zubaři. Zbytek ať si to dělá jak chce a za kolik chce.

Abych nebyl úplně negativní, v našem okresním (spíše krajském) sdružení máme ohromné štěstí, že máme Leoše Grejcara, který nás drží pohromadě a na úkor svého času je ochoten pro nás organizovat pravidelná setkání, která mají hlavu a patu a na této úrovni svou funkci plní, ovšem to není zásluha Komory jako takové, nýbrž výjimečnosti jednoho člověka, který tedy mimochodem taky svou trochou přispěl k potopení návrhu CAZWV :-).

Jestli jsem výše vyjádřil odhodlání ještě něco Komoře navrhovat, pak důvodem je pouze snaha omezit zbytečné utrpení našich pacientů alespoň ve sféře, které trochu rozumím. Samotná Komora jako instituce je mi od včerejška ukradená…