Právní výklad – povinnost veterinárních lékařů zachovávat mlčenlivost

Veterinární lékař, který je členem Komory veterinárních lékařů České republiky podle zákona č. 381/91, o Komoře veterinárních lékařů České republiky, je povinen řídit se zákonem a dodržovat vnitřní předpisy Komory.

Jednou z povinností veterinárního lékaře je zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné veterinární činnosti, pokud jí nebyl zproštěn. Tato povinnost je zakotvena jednak v ust. § 61 odst. 2 zák. č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) v platném znění a zároveň také v ust. § 2 odst 3. písm. d) Profesního řádu Komory.

Mlčenlivost musí být zachována jak o skutečnostech medicínského, tak nemedicínského charakteru. Povinnost mlčenlivosti je časově neomezená, což znamená, že veterinární lékař je povinen lékařské tajemství zachovávat, i když již veterinární činnost nevykonává. Povinnost mlčenlivosti může být porušena jak vlastním jednáním (např. poskytne informace třetí osobě bez souhlasu chovatele) nebo i bez samotného jednání (pokud například umožní přístup třetím osobám k těmto informacím).

Z povinnosti mlčenlivosti však existují výjimky. První z nich představuje souhlas, tedy projev vůle chovatele s poskytnutím informací, jež jsou předmětem povinnosti mlčenlivosti. V praxi se však běžně vyskytují rovněž případy, kdy veterinární lékař ošetří pacienta, který je již ošetřován jiným veterinárním lékařem. V tomto případě je pak tento veterinární lékař, který pacienta ošetřil, povinen podle ust. § 11 Profesního řádu Komory spravit, tj. informovat, původního veterinárního lékaře o provedených ošetřeních pacienta a přenechat mu i nadále další ošetřování pacienta, pokud se v daném případě chovatel pacienta sám nerozhodne jinak. V tomto případě tedy není nutný souhlas chovatele pacienta s poskytnutím informací, pokud z projevu jeho vůle nevyplyne opak.

Další výjimkou je zproštění povinnosti mlčenlivosti správním orgánem v důležitém veřejném zájmu a dále pokud zvláštní právní předpis stanoví ohlašovací povinnost (např. trestní zákon – ust. § 168 neoznámení trestného činu).

Jelikož je zachování mlčenlivosti povinností uloženou zákonem a vnitřními předpisy Komory, je její nedodržení sankcionováno v disciplinárním řízení, které je upraveno v zákoně o Komoře a Disciplinárním řádu Komory.

Zákon č. 166/1999 o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

§ 61

3) Soukromý veterinární lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné veterinární činnosti, pokud jí nebyl zproštěn. Tím není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů.

Profesní řád Komory
§ 2
Povinnosti veterinárního lékaře

3) Každý veterinární lékař je povinen:

d) zachovávat mlčenlivost o tom, co mu bylo svěřeno v rámci výkonu povolání, nebo s čím se seznámí při výkonu profese. Tato mlčenlivost není závazná, pokud by jí byl ohrožen veřejný zájem nebo porušeny obecně závazné právní předpisy.

§ 11
Ošetřování pacientů jiných vet. lékařů

1) Je-li vet. lékař požádán o ošetření zvířete, které je již ošetřováno jiným vet. lékařem, je povinen ho o provedených ošetřeních spravit a přenechat mu další ošetřování, pokud se chovatel sám nerozhodne jinak.