AMI Ivo Dupal
6. Oblíbený žánr hudby – rock 70. let 7. Oblíbená destinace pro dovolenou – Řecko, Rakousko 8. Doba, ve které bych chtěl žít – antika 9. Místo, kde bych se chtěl příště narodit – Švýcarsko 10. Tři věci, které bych si vzal na opuštěný ostrov – plavky, nůž, spacák Doktor Ivo Dupal pochází z jižní Moravy z Hustopečí a svá studentská léta prožil v Brně. Nyní pracuje ve velkochovech prasat a společně s manželkou od roku 1991 podniká v distribuci veterinárních léčiv. Své podnikání dále rozšířili o prodej krmiv pro zvířecí mazlíčky. Kromě toho organizuje akce pro veterináře a je členem revizní komise Komory veterinárních lékařů ČR. S manželkou a dvěma dětmi se doma stará o psa, kočky, králíka, činčily a potkana. Mezi jeho koníčky patří astronomie (má vlastní hvězdárnu) a jízda na horském kole. Pane doktore, ráda bych se vás na úvod zeptala, odkud pocházíte? Pocházím z jižní Moravy – své dětství jsem prožil v Hustopečích. Rodiče se tam ovšem ocitli řízením osudu, přivedlo je tam zaměstnání. Maminka pocházela z Vysočiny, z Třebíčska, a můj táta je Brňan. Mám jednu sestru. Základní školu i gymnázium jsem navštěvoval v Hustopečích a po maturitě v roce 1978 a přijetí na Vysokou školu veterinární (VŠV, pro mladší – dnešní VFU) v tomtéž roce jsem de facto Hustopeče a jižní Moravu opustil, neboť jako student jsem přes týden bydlel v Brně a od druhého ročníku jsem jezdil na víkendy daleko častěji na Vysočinu (za svou spolužačkou, ze které se později stala manželka) než domů na jih. Proč jste se rozhodl pro studium veteriny, měl jste již od mala blízko ke zvířatům?
že pro vylepšení rodinného rozpočtu se doma chovala zvířata zejména pro užitek a také, a to hlavně na jižní Moravě, se pěstovala zelenina a ovoce jak pro vlastní potřebu, tak i na prodej. Jaká byla vaše studentská léta, vzpomínáte na ně rád? Na svoje studentská léta vzpomínám velice rád. Absolvoval jsem v roce 1984, a přestože toto období v tehdejší společnosti nebylo zrovna veselé, studentský život byl docela bezstarostný, i když nám ho samozřejmě ztrpčovaly zkoušky a zejména nutnost se k nim něco naučit. Abychom uklidnili nervy a také oslavili úspěchy u zkoušek, jezdívali jsme na výlety do vinného sklepa do Bořetic k mému výše zmíněnému spolužákovi – „viníkovi“ toho, že jsem se ocitnul na VŠV.
Kdy jste začal podnikat v distribuci veterinárních léčiv? Jaké to bylo? S distribucí veterinárních léčiv jsme spolu s manželkou začali v dubnu 1991 (tedy v době, kdy jsme byli ještě státní zaměstnanci) a bylo to naše první soukromé podnikání. Začátky podnikání v té době byly snadné, vždyť všechno bylo pro nás tehdy nové, nikdo pořádně nevěděl, jak se co dělá. Trh se teprve tvořil a učili jsme se takzvaně za pochodu. Dnes je situace mnohem složitější, komplikovaná i celosvětovou recesí a úbytkem počtů hospodářských zvířat v naší republice. Podnikání jste dále rozšířili i o prodej krmiv pro zvířecí mazlíčky. Co vás k tomu vedlo? Rozšířit aktivity o prodej krmiv a dalších potřeb pro domácí mazlíčky byl nápad mé ženy, která se rozhodla vybudovat síť maloobchodních jednotek v nákupních centrech po celé republice (mají shodný název jako náš stavovský časopis – Zvěrokruh) a postupně jsme to dotáhli až k současnému počtu 45 prodejen. Nechybí vám přeci jen zvířecí pacienti a veterinární činnost? Veterinární činnost mi nechybí, přes 25 let pracuji jako specialista na nemoci prasat. Zvířecí pacienti (tedy zejména prasata) mi ale chybí, neboť některé i velké podniky zabývající se jejich chovem skončily a stavy prasnic a prasat v ČR za posledních několik let drasticky klesly. Doufejme, že nejbližší léta přinesou obrat k lepšímu a v produkci vepřového nebudeme tak enormně závislí na dovozu.
Tradiční ples na Žofíně tuto zimu nebude. Proč? Ples 2014 nebude, bohužel ke škodě nás všech. Příčin je více, ale jako vždy jde v první řadě o peníze. Nadační fond každý ples dotoval a „odměnou“ za to je kontrola finančního úřadu na hospodaření fondu a doměření daně. Prostě každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán!
že kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou je zapsán v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Málokdo ale ví, že architekt této věhlasné památky Jan Blažej Santini projektoval i méně známé objekty, například hostinec u nás v Ostrově nad Oslavou nebo kostel ve vedlejším Obyčtově. Prozraďte nám něco o své rodině. Máte děti? A chováte doma nějaká zvířata? S manželkou máme dvě děti, syna a dceru, oba už dospělé. Zvířat v naší domácnosti není zrovna nejméně. Právoplatným členem naší rodiny se stal pes, který si nás před pěti lety našel sám a už neodešel. Dále máme pět koček, zakrslého králíka, dvě činčily a potkana.
Proč jste se rozhodl věnovat svůj čas Komoře? Do revizní komise Komory jsem byl zvolen loni a popravdě řečeno jsem to vůbec nečekal. Takže mě k tomu přimělo jenom to, že jsem se svou kandidaturou na schůzi našeho okresního sdružení v Třebíči souhlasil. Za těch devět měsíců, co v revizní komisi působím, mě mile překvapil korektní, ale nesmlouvavý přístup k hodnocení stížností. Také jsem velmi rád, že revizní komise důsledně kontroluje hospodaření Komory a snaží se o to, aby veterinární stav v dnešní ekonomicky složité době, kdy peníze mnohdy rozhodují o tom, jak a co se zejména v praxi velkých zvířat bude dělat, měl oporu v dobré legislativě.
Co byste chtěl popřát kolegům a Komoře? Všem kolegům přeji hlavně úspěchy a spokojenost v práci, co nejméně nezdarů a nespokojených klientů. Pak bude spokojená i revizní komise. Komoře přeji, aby byla silnou stavovskou organizací. |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
