AMI Miroslav Pavlíček
8.Doba, ve které bych chtěl žít – současnost 9.Místo, kde bych se chtěl příště narodit – Londýn 10.Tři věci, které bych si vzal na opuštěný ostrov – nůž, křesadlo, satelitní telefon Doktor Miroslav Pavlíček je renezanční člověk. Není jen milovníkem zvířat, ale i kreslení a sportu. Pochází z Chlumce nad Cidlinou, vystudoval Střední odbornou školu veterinární v Hradci Králové a Veterinární univerzitu v Brně. V současné době se na královéhradecké veterinární klinice specializuje na onemocnění kůže, zároveň je profesionálním karikaturistou. Je obdivuhodné, že i když přijde večer utahaný z ordinace, nechybí mu nadšení po nocích kreslit. Spolu s manželkou a dvěma syny se stará o psa, želvu, gekona a 12 akvarijních rybiček.
S veterinou jste se intenzivně setkal už na střední škole, jak na své začátky vzpomínáte? Nejraději vzpomínám především na období po maturitě, kdy jsem rok pracoval v ambulanci pro malá zvířata. Patřila na interní oddělení veterinární nemocnice brněnské univerzity. Začátky mé veterinární práce souvisejí s mou výtvarnou tvorbou. Po maturitě jsem začal kreslit obrázky do naší ambulantní čekárny, moje práce byla pro mne tou nejlepší inspirací. Některý den mne napadlo 30 až 40 vtipů, které jsem pak další den nakreslil. Ale musím přiznat, že po takové „explozi“ následovala třeba i několikatýdenní pauza.
Po vysoké škole jste několik let působil ve Státním veterinárním ústavu v Hradci Králové. Jak Vám tato zkušenost pomohla v praxi? Pracoval jsem na oddělení patologie, histologie a parazitologie. A musím říct, že patologie mi pomohla a velmi mi pomáhá i v současné době. Řadu onemocnění u různých zvířat si pak dovedu lépe představit. Museli jsme zvládat parazitologii, cytologii, dokonce i bakteriologii, to se vždy hodilo a hodí.
Vzpomínám si na dobu totality, kdy jsme pravidelně vyšetřovali ryby na rybářství v Litomyšli. Jako mladík jsem se na to tenkrát těšil. Naše návštěva měla vždy stejný rituál. Místní pan kolega měl i v době socialismu přízeň na „západě“. Vždy po našem příjezdu na rybářství nám rozdal poslední čísla Playboye a teprve, když jsme se řádně nažhavili na provozní teplotu, pustili jsme se do práce.
Vzpomínali jsme na časy minulé, které jsme společně trávili na veterině v Brně. I přes velmi neformální povídání jsme nakonec domluvili základní strategii našeho společného dílka, a pak už jsme využívali moderní techniku – počítače a skenery. Hodnotili jsme si vzájemně texty a obrázky a myslím, že jsme si to oba užívali. Vždycky to má zvláštní kouzlo, když si uvědomím, že jsem jeden z prvních, kteří měli tu možnost přečíst si zbrusu novou knížku, a zvláště tak poutavou.
Kreslil jste obrázky ilustrující už hotový text, nebo text a obrázky vznikaly současně? Když jsem od pana profesora dostal část nového textu, četl jsem ho a dělal si poznámky s nápady. Ty jsem potom načmáral obyčejnou tužkou nanečisto a poslal naskenované do Brna. Některé ze skic jsme společně vybrali a já pak vybrané náčrty překreslil v barvě. Když byl čas, užívali jsme si to, ale čas se čím dál tím více krátil a tempo práce se postupně velmi zrychlovalo. Hotové kresby jsme do textu museli rozmístit rovnoměrně. Nemohou být všechny v první kapitole a pak už nic. Na celé spolupráci mě mrzí snad jen to, že jsme se s panem profesorem Svobodou nemohli scházet častěji. Myslím, že by to byla další porce inspirace a energie navíc pro nás pro oba.
Za odměnu si pak někdy zajedeme odpočinout k moři, ale nejradši máme stejně hory. Zvláštní zalíbení jsme našli ve Skandinávii, kde je příroda nepopsatelně krásná. Kde jste strávil letošní dovolenou?
Jak se těšíte na Světový veterinární kongres? Těším se především na atmosféru kongresu. Věřím, že potkám přátele ze zahraničí a že se i něco nového naučím. Také budu rád, pokud kolegy od nás i ze zahraničí pobaví výstava mých obrázků, kterou pro kongres připravuji. Na kongrese proběhne také dražba. Které obrázky jste pro tuto příležitost vybral? Věřím, že vybereme obrázky, které se budou někomu hodně „bohatému“ líbit, výtěžek totiž poputuje na charitu. Někdy je velmi těžké vybrat ideální obrázek, protože každému se líbí něco jiného. Když kreslím např. reklamní obrázky na zakázku, vždy se snažím nakreslit několik návrhů, ze kterých si potom zákazník vybere. Někdy mám svůj favorizovaný obrázek a jsem sám nadšený, jak jsem to hezky vymyslel a nakreslil. Ale pak občas přijde studená sprcha, protože obrázek, který je nakonec vybrán, je ten, který se mi ani moc nelíbí. Ale zase neposílám žádný obrázek, se kterým bych nebyl spokojený, takže jsem spíš smutný z toho, že to nevyhrál můj favorit. Co očekáváte od vedení Komory? Využívám hlavně vzdělávací akce Komory a budu rád, pokud jich bude co nejvíce. Co byste na závěr popřál sobě a kolegům veterinářům? Přál bych si, abychom my, veterináři vzbuzovali u lidí pozitivní emoce. Aby si lidi řekli: „Jo, veterináři, to jsou fakt borci!“ Užívám si pocitu, když jsou nám chovatelé zvířat vděčni za to, že jsme jejich svěřencům pomohli.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
