Euro PR
Pane doktore, vy jste člověk, který na počátku 90. let v podstatě založil první distribuční fi rmu veterinárních léčiv a pomůcek. Můžeme vás nazývat průkopníkem na českém trhu v této oblasti? Dá se to takhle nějak říci. V oné přelomové době soukromé fi rmy neexistovaly a neexistovala vlastně ani legislativa umožňující zásobování léčivy jinak než přes lékárny. Byli jsme u zrodu nového systému. Myslím, že je možné říci, že jsme byli těmi průkopníky. Ta přelomová doba, o které mluvíte, je rok 1989? Ano, dnes už to je dávná historie. Po roce 1989, možná spíše na jaře roku 1990, bylo na vysoké škole v Brně veterinární shromáždění, kde se zvažovalo, plánovalo a uvažovalo, co s veterinární sítí, která do té doby patřila státu. Byla snaha změnit ředitele státní veterinární správy a dosadit nového atd. Mimo jiné se zrodila i myšlenka, že by veterinární profese měla mít vlastní komoru nebo něco podobného. Z tohoto jednání vzešla skupina, která se nazývala akční výbor – trochu to připomíná rok 1948 – ale skutečně to byl akční výbor. Bylo nás v něm 12 nebo 13, vedl to doktor Lacina z Chocně, a přemýšleli jsme, co s veterinární správou dál. Myslím, že hlavním vyústěním z jednání tohoto výboru byla příprava zákona o veterinární komoře, což byl jen jeden moment. Druhým momentem byla otázka nákupu a distribuce léčiv. Vzpomněl ji kolega doktor Kuja Vyškova a já se této myšlenky chopil. V té době jsem pracoval v okrese Blansko u státní veterinární služby jako epizootolog a následně jako zástupce ředitele. Pak došlo k privatizaci veterinární služby. Abych dělal úředníka, to mně nevyhovovalo, a jít do terénu a boxovat se o rajón a o jednotlivé podniky s kolegy, to se mi také nechtělo.
Současná novela zákona o lécích umožňuje chovatelům nakupovat léky také přímo od distributorů, nejen od veterinářů jako doposud. Předpokládám, že vy jako obchodník jste takovou novelu přivítal? Necítím se jako obchodník, ale na prvním místě jako veterinář. Z profesního hlediska to nepovažuji za nejlepší. Proč? Nejde totiž jen o obchodní stránku. Na základě veterinárního předpisu může chovatel nakupovat všechna léčiva. Pokud v daném zemědělském podniku pracuje lékař, který za to odborně odpovídá, tak nic proti tomu. Bohužel jsou i dneska podniky, kdy veterinář je tam jen proto, aby podepsal papír a s léky hospodaří často lidé, kteří o tom nic nevědí. Takže tato reforma mi není zrovna nejsympatičtější. Říkáte, že jste profesí stále veterinář a ta profese je vám stále bližší než obchod. Jak jste se k tomuto „řemeslu“ dostal, rodinná tradice nebo náhoda? Pocházím z malé dědinky Žďár v okresu Blansko. Vyrůstal jsem v selské rodině, byl jsem na statku už desátá generace. Už v pěti letech jsem chodil jsem po poli za secím strojem, hlídával v noci při porodech prasnic, zkrátka jsem tu atmosféru vstřebával už od mala. Člověk měl v krvi vztah k zemědělství, a to je základní předpoklad. Tím druhým bylo, že zůstanu a převezmu po rodičích statek, který nebyl velký, ale bylo to příjemné hospodářství. Přišla však kolektivizace. Nejprve starší bratr nesměl zůstat doma v hospodářství, protože byla snaha, aby v rodině hospodářů nezůstávaly děti. Sedláci museli jít do družstva. Otec byl velmi dobrý hospodář, do družstva vstoupil jako poslední z obce. Jeho podmínkou bylo, že kluk půjde studovat.
Bohužel systém nedovolil, aby kluk z obce a sedlácké rodiny mohl studovat. Tehdy šel dokonce ředitel střední školy dr. Novotný orodovat na KSČ a na národní výbor, ale nic to nepomohlo. Takže jsem se nakonec vystěhoval z obce a šel na dva roky na vojnu. Po ní jsem to zkusil znovu, a protože mou žádost už posuzovala jiná obec, Velké Pavlovice, kde jsem bydlel před vojnou a kde o mně nikdo nic nevěděl a neznal mě, dostal jsem se na vysokou školu veterinární. To byla docela dobrodružná cesta… … (smích) V každém případě je důležité, že to takhle vyšlo. Byla to moje cesta k veterině, se kterou jsem se vlastně potkal už daleko dříve. Na statku jsem jezdil s koňmi. Když mi bylo 13 nebo 14 let, vozil jsem s koňmi obilí do asi pět kilometrů vzdáleného výkupu. Koně onemocněli myoglobinurií. Ještě jsme je odvedli do stáje. Pak přišel starý bodrý doktor Zachoval z Rajce, kterému jsem musel asistovat. Provedl pořádnou venesekci a do kbelíku pustil snad 5–6 litrů krve. To bylo moje první setkání s veterinární medicínou. Nechci říct, že mě to nasměrovalo, ale byl to zážitek.
Následně se na okrese zakládaly další velkochovy prasat a v podstatě jsem je měl všechny pod palcem. Do práce jsem tam nastoupil v roce 1970 a vydržel až do roku 1987. Mám tedy zhruba 17 let praxe v tomto oboru s atestací 2. stupně. V té době byla veterina pochopitelně v mnohém jiná než dnes. Dneska je veterinář z pohledu laické veřejnosti především lékař ošetřující pejska, kočičku, zkrátka pan doktor. Což je dobře, protože renomé veteriny šlo nahoru. V té době bylo ale také nutné zjistit produkci zdravotně závadných potravin a to můj byl hlavní úkol. Nelákalo vás otevřít si ordinaci pro pejsky, kočičky atd.? Upřímně, celý život jsem pracoval s velkými zvířaty, a tak jsem k malým zvířatům příliš neinklinoval. A jak to myslíte, tehdy a založit si ordinaci? A co dnes? Máte doma velké nebo malé zvíře? A jo, no jo, pochopitelně (smích). Dnes si lidé pořizují zvířata hlavně pro potěšení, velká zvířata pro obživu se už příliš nechovají. I my máme pro radost boxera a žena si pořídila ještě francouzského buldočka a siamskou kočičku. Dneska lidé začínají chovat kupříkladu koně… To je rovněž to, co by mě mohlo bavit. A lákalo by mě to. Ale člověk nemůže dělat všechno. Firma bude slavit dvacet let. Nikdy jste nezalitovat, že jste se do toho pustil? Podnikání u nás přece nebyl nikdy žádný med. Každý, kdo má zkušenosti z podnikání v jakémkoliv oboru a musel začínat od nuly, vám potvrdí, že to nebyl žádný med. Nebyly peníze, nebyly zkušenosti… Ale nelituji. Dnes společnost Biopharm patří do skupiny několika největších distribučních fi rem pro veterinární oblast a ze svých pěti skladů zásobuje své zákazníky v celé ČR a ze tří skladů na Slovensku veterináře jižního Slovenska. Zakládáme si na tom, že jsme rodinná fi rma, což všude ve světě platí jako záruka spolehlivosti a solidnosti. A ještě takovou drobnost. Ketamin bude zařazen mezi omamné látky a veterinářům to pořádně hnulo žlučí. Jaký je váš názor? Já bych to nedramatizoval. Ketamin, který je účinnou látkou ve veterinárních přípravcích Narkamon 50 mg/ml inj. a Narketan 10 inj., byl zařazen do přílohy č. 7 novely zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách. Podle tohoto zákona nepotřebují vet. lékaři k zacházení s nimi žádné povolení, jen s nimi budou zacházet jako s ostatními dosud používanými přípravky uvedenými v přílohách 1, 2, 5–7 citovaného zákona. Také na jejich dostupnosti se nic nemění. Jaké jsou vaše další plány? Co byste si chtěl splnit? Přál bych si mít stále radost ze života, z dětí, vnoučat. To na prvním místě. Ono to zdánlivě není nic mimořádného, ale má-li člověk dobré rodinné zázemí, je to hodně. Pochopitelně si také přeji, aby fi rma prosperovala. A také si chci trošičku užít, se ženou se poslední léta snažíme cestovat. Koníčkům, které jsem měl, se už bohužel příliš věnovat nemohu – velkým koníčkem totiž byl parašutismus či sportovní střelba. Dnes se snažím udržovat se aspoň trochu ve formě, třeba plaváním. Ještě občas uvažuji o pilotních zkouškách. Moje přání už nejsou nijak horentní a nesplnitelná. Chci žít dobrým životem, zkrátka tak, abych si mohl říct, že jsem odvedl nějakou práci, že jsem vyoral tu brázdu na tomhle poli a že to stálo za to.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
