Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Představujeme – MVDr. Michal Vítek

  Časopis Zvěrokruh 9/2014
     Společenská rubrika

Radka Vaňousová

MVDr. Michal Vítek – předseda OS Břeclav

ŽIVOTNÍ KRÉDO:
Nechovej se k ostatním tak, jak nechceš, aby se oni chovali k tobě

 

V jakém jste znamení?

Jsem narozen ve znamení Ryb.

Jak byste se sám popsal?

188 cm, 103 kg, z 44 % sanqvinik.

Jaké máte životní krédo?

Krédo. Když se nad tím zamyslím, tak je to „desatero“, a z toho vlastně i vyplývá známé rčení: Nechovej se k ostatním tak, jak nechceš, aby se oni chovali k tobě.

Odkud pocházíte?

Pokud jde o místo narození a polovinu rodiny tak z Hodonína, pokud použiji dnes moderní genealogické hledisko tak od rakouských dřevařů, kteří osídlovali Krkonoše až po Vítka I. z Prčice.

Ovlivnilo vaše rodinné zázemí výběr vaší budoucí profese?

Určitě. Můj otec byl lékař, takže jsem vyrůstal v medicínském prostředí, ale jak to tak někdy bývá, ve stejných šlépějích jsem jít nechtěl. Inklinoval jsem k přírodě, životě „venku“, myslivosti, tak jsem uvažoval o lesnickém vzdělání.

Další faktor byl můj strýc veterinář Karel Mühlbauer, který mě brával na „obvod“. Tehdy jsem v tom viděl vlastně ideální spojení – medicína a v podstatě práce v přírodě.

Jak vzpomínáte na studentská léta?

Byla to pěkná léta. Kromě studia, které bylo samozřejmostí, se nabízelo mnoho dalších aktivit. Hrál jsem basketbal za školu a prožil vlastně nejslavnější období, trénoval basketbalové družstvo žen, byl jsem členem lyžařského a turistického oddílu, takže sport, lyžařské zájezdy, výpravy do hor, sjíždění řek. Zkrátka, bylo to pestré. Tehdy byly dobré kamarádské vztahy napříč ročníky, které se samozřejmě utužovaly na večírcích, či na zahrádce legendárního „Čtverce“.

 

Jak těžké byly začátky vaší profesní kariéry?

Tato otázka by byla, včetně vojenské služby, na mnohem delší vyprávění. Vezmu to jen krátce. Umístěnku jsem dostal na OVZ Hodonín, ovšem když jsem přišel k nástupu, dozvěděl jsem se, že se mnou nepočítají, ať se obrátím na KVS. Nechci se tady hrabat co, jak a proč, to s sebou nesla doba, byl jsem zkrátka vyměněn za jiného absolventa na OVZ Třebíč. Přešla vojna, a já jsem po absolvování „kolečka“ nastoupil v Třebíči. Tam jsem zůstat nechtěl, zkusil jsem si vyjednat tehdy málem nemožný přestup. Na OVZ Břeclav mně nakonec ředitel nabídl místo na SVP Hustopeče /laboratoře a vet. nemocnice/, kde jsem pracoval v mastitidní laboratoři a jako biotechnolog – kontrola dojicích zařízení. Naivně jsem si myslel, že další rok postoupím na „obvod“. Samozřejmě se nestalo, přišli mladší. Postupně jsem přešel na část úvazku do vet. nemocnice a tu jsme pak taky s kolegou privatizovali. Později jsme se rozešli a já jsem v Hustopečích otevřel novou ordinaci, kde jsem dodnes, spolu s kolegou Jiřím Kuncem.

 

Máte nějaké domácí mazlíčky?

V ordinaci mám kočku Julii. Doma hlavně manželku a dva syny.

Jak trávíte svůj volný čas?

Pokud nějaký je, tak jako dříve, lyžování, turistika, lehké cvičení, občas se vrhnu na kytaru, baví mě organizování – koncerty, plesy, sportovní turnaje.

Jak jste se dostal k práci pro Komoru veterinárních lékařů?

Od prvního sněmu mě naše profesní budoucnost zajímala a chtěl jsem dění aktivně ovlivňovat.

Proto jsem od roku 1992 předseda na okrese Břeclav. Dříve jsme se poměrně úspěšně domlouvali na cenách a spolupráci, to už je teď velmi obtížné, ale pořád se ještě můžeme sejít a facky nepadají. Jinak v posledních třech volebních obdobích jsem zastával funkci předsedy volební komise.


Letos kandidujete do představenstva. Co vás k tomu přivedlo?

Jak jsem již řekl, chtěl bych dění aktivně ovlivnit, ne jen kritizovat, samozřejmě s tím, že sám mohu být terčem kritiky. Ale konkrétně. Již na posledním sněmu bylo jasné, že rozpočet byl překročen, letos to vypadá na ještě horší výsledek, a pokud by se pokračovalo stejným tempem, rezerva která se léta tvořila, by se rozplynula. S tímto stylem hospodaření nemohu být spokojen a myslím, že ani ostatní členové. Můj cíl je práce na poli ekonomickém, vím, že jsou to možná silná slova, ale chci pomoci ozdravit hospodaření a dostat rozpočet do černých čísel.

Co byste přál Komoře a kolegům do budoucna?

Tady budu hodně idealistický. Přál bych méně konkurence a více spolupráce. Nesnažit se vytěžit z kolegovy chyby maximum, ale snažit se ho spíše podržet, použít nejdříve vzájemnou komunikaci než přes revizní komisi či právníky.

Pro kolegy něco z vlastní tvorby…

Škrabák přede jako kočka Hnůj tiše padá na vlečku Štěstím září tvoje očka Mléko plynně plní frigeru …Až vypneš vývěvu Chci Tě i na sněhu.

 

… od plného nasazení v ordinaci přes volnočasové aktity až po organizaci sportovních klání

 

 

 

zpracovala: Radka Vaňousová.