Radka Vaňousová Předseda volební komise MVDr. Radomír Opršal
Takže žádné generační předávání praporu. Zajímavé ale je, že na jihlavské gymnázium jsem vstupoval již s poměrně jasnou představou, kam dál, i když můj výběr pramenil z tehdy hodně naivní představy o pomoci nebohým zvířátkům. Nedostat se na veterinu, byl by ze mne dnes asi hoteliér. Se zvířaty jsem se vlastně poměrně intenzivně potkával od raného dětství, tety a strýcové na Havlíčkobrodsku a Svitavsku, pracující v zemědělství a sami hospodařící ve vesnických chalupách byli základem mých kontaktů jak s užitkovými, tak domácími zvířaty. A v bytovce jsme měli kočku a kanáry, abych nezapomněl.
s muzikou jsme se motali i okolo našeho studentského divadla a pět let jsem zase zpíval v BASu – čili Brněnském akademickém sboru. S kapkou nadsázky lze říct, že když se někdo ptal, jak na študiích prospívám, odpověď byla, že ty študia raději prozpívám… Určitě jsem nebyl žádný premiant, spíše průměrný student, ale ty hromady zážitků za to určitě stály. Jak se vyvíjel váš profesní život? Promoval jsem v březnu 1985 jako poslední 11semestrový absolvent, ve stejném roce pak škola vypustila do života i první várku pětiletkářů. Ale tehdejší systém nás dokázal zařadit do pracovního procesu všechny, formou takzvaných umístěnek. Já měl štěstí, že byly vyslyšeny moje zarputilé žádosti o změnu z původního Terezína na Třebíčsko, kam jsme se v mých dvaceti přestěhovali. Otčím tam vedl Turistické středisko Jalovec, lyžařský vlek, restaurant a ubytování se 60 lůžky, k tomu měl deset koní huculů a kříženců poníků, ostatního zvířectva nepočítaně, takže jsem se opravdu nenudil. Zakotvil jsem v Moravských Budějovicích a začal pracovat jako klasický obvoďák s praxí velkých zvířat. Pak svatba, první dcera, revoluční události a s volnou volbou veterináře první ztráta iluzí, když jsem ze dne na den přišel o rajon. Takže jsme s kamarádem rozběhli malou ambulanci, tehdy věc pro majitele psů na malém městečku docela udivující, přítel zakrátko odešel do sféry humánních léčiv, já začal s obchodem s veterinárními přípravky… no a to mě spolu s tou miniambulancí zatím živí celých popřevratových 25 let.
Jak trávíte svůj volný čas ? Smích …. Zcela nečekaně …. Zpívám v Jihlavském smíšeném sboru Melodie, k tomu pokladnictví ve Sboru dobrovolných hasičů, rybařina na chatě u Vranovské přehrady, každý týden volejbal s místními kantory a snažím se ještě občas vlézt na kolo, abych fyzicky nezakrněl, no a nejméně deset dní v roce sjezdová lyžovačka někde na horách. Jedno jestli tuzemských nebo zahraničních, hlavně nesmí být fronty u turniketů… což pohříchu splňují zatím spíše Alpy, takže opět – k nudě docela daleko. Jak jste se dostal k práci pro Komoru? Klasickou nominací od OS někdy okolo roku 2000 (musela by asi zjistit naše paní matrikářka), začínal jsem v čestné radě, potom jsem pracoval v revizní komisi, pak oddech a poslední tři volební cykly ve volební komisi.
Občas více kolegiality a dobrých vztahů, nadhled a někdy potřebnou pokoru. Komoře pak dobré a pracovité obsazení vrcholných orgánů v nadcházejících volbách. Jaké jste znamení? Vodnář… ale na horoskopy moc nedám… Vtip na závěr Izák a Mojše vedou řeč o životě a obchodu a Izák si stěžuje … „Věděj, jak je to složitý, za korunu koupím, za dvě prodám … a z toho jednoho procenta holt nějak musím vyžít …“
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
