Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Představujeme představenstvo – MVDr. Libor Okřina

  Společenská rubrika

Euro PR
Libor Okřina – za dobrým vínem jel by světa kraj, a jel by na kole, nešel by bosý…

… “veterina byl a je tvrdej job”, za první republiky stejně jako dnes

 

S panem doktorem Liborem Okřinou jsem se, bohužel, nikdy osobně nesetkal. Navíc jsem se již od měsíce října pokoušel udělat tento rozhovor a již od listopadu máme fotografi e, které dnes – v březnu – otiskujeme. Od listopadu však komunikace ustala. Nedostával jsem odpovědi na občasné e-maily a dospěl jsem k názoru, že pan doktor Okřina tráví Vánoce na Vánočním ostrově a vrátí se až na Velký pátek z ostrova Velikonočního. Problém byl mnohem jednodušší – banální chyba v adresáři. A pro moji trochu praštěnou zálibu v přezdívkách se z Libora Okřiny stal doktor Tiscali. Ale říká se – to nejlepší nakonec.

Pane doktore, jistě jste si povšiml, že kapitola „představujeme představenstvo“ je spíš dotazníkem než rozhovorem v pravém slova smyslu. Takže začneme jako obvykle. Kde jste trávil dětství a měl jste pro studium veterinářství rodinné předpoklady?

Už od dětství jsem se zajímal o přírodu a chtěl jsem se stát zoologem, jezdit na expedice a pracovat se zvířaty. Na gymnáziu jsem zjistil, že jako veterinář mám daleko větší možnosti. Nikdy jsem svého rozhodnutí jít na veterinu nelitoval. Asi jako každého, kdo se hlásil na studium veterinární medicíny, mě nejvíc zajímaly klinické předměty. Hrozně mi vadilo, že přibližně 80 % studia bylo věnováno výuce předmětů, které nemají s praxí mnoho společného.

Pane doktore, po patnácti rozhovorech s členy představenstva, začínám mít dojem, že jste v těch učebnách i snad bydleli. Po letech všichni vzpomínají spíš na hospody, krásné kolegyně, případně poněkud výstřední examinátory. Jen veterináři dodržují nějakou „omertu“. Mohl byste nám, bez rizika, přece jen něco prozradit?

Pohostinství jsem během studií tolik nenavštěvoval. Spíš jsem chodil na výstavy obrazů nebo do kina. Když bylo více času, vyrážel jsem na výlety do blízkého Moravského krasu.

… idyla ve dvou a posuďte sami, bude-li se Rosamunde Pilcher nedostávat inspirace pro své slavné románové a seriálové příběhy, měla by se obrátit na redakci Zvěrokruhu

Děkuji alespoň za těch pár vět. Máme tedy po promoci a život jde dál.

Před tím, než jsem si otevřel vlastní praxi, jsem několik let pracoval jako obchodní zástupce farmaceutické fi rmy v oblasti humánních léčiv. Poté jsem se vrátil ke svému oboru a začal jsem pracovat na Veterinární klinice Erika v Praze. Rád vzpomínám na dobu strávenou v dobrém kolektivu pod vedením MVDr. Hrona.

Dnes ovšem máte vlastní praxi. Říká se, že veterináři mají nejlepší pacienty, ale nejhorší klienty. Můžete to potvrdit?

Ze své zkušenosti mohu říci, že problematických klientů ubývá. Největší potíže bývají s majiteli, kteří jsou silně psychicky vázaní na své miláčky, na ty si dávám zvláště velký pozor. Pokud veterinář pro tyto klienty udělá všechna potřebná vyšetření a zákroky, jsou většinou spokojeni.

Už osm let provozuji ambulanci pro malá zvířata v Jihlavě. Zajímá mě interna a baví mě chirurgie. Specializuji se na kardiologii a nemoci a chirurgii hlodavců. Většinu kardiologických pacientů tvoří pacienti s mitrální insufi ciencí jako jsou kavalíři, pudli a jezevčíci a s dilatační kardiomyopatií kokršpanělé, boxeři, dobrmani a další větší plemena. Při dobré spolupráci s majitelem řadě z nich prodloužíme život o dva až tři roky. Nejraději ošetřuji pacienty, které jejich majitelé chovají jako společníky. Takoví chovatelé dokážou svým zvířecím společníkům poskytnout odpovídající veterinární péči. Nejsem nadšený z množitelů psů a odmítám jejich snahy o poskytování léčby za minimální ceny.

Práce v orgánech Komory je běh na dlouhou trať. Vyžádá si spoustu času a hodí se i zkušenosti. Vaši kolegové v představenstvu jsou zklamáni, že o práci pro Komoru není mezi mladými zvěrolékaři velký zájem. Mě to tolik nepřekvapuje. Vím, že je to především spousta práce. Proč jste se rozhodl vy?

Od vstupu do Komory veterinárních lékařů jsem se pravidelně zúčastňoval schůzek okresního sdružení Komory a zajímal jsem se o dění v Komoře. Přijal jsem proto i kandidaturu do představenstva. V ordinaci pracuji sám a většina jednání Komory je ve všední dny, tak je to pro mě trochu časově náročné a ne vždy to stíhám. Jsem členem zahraniční komise.

Jste členem představenstva první období a dobře vím, že nějakou dobu trvá, než se člověk rozkouká. Přesto, jak jste s prací v představenstvu spokojen?

 

… romantika a dobrodružství. A jak všichni dobře víme: Ve dvou se to lépe táhne

Myslím, že většina členů představenstva má zájem o práci pro Komoru a věnuje tomu hodně úsilí a spoustu volného času. Je snaha se na všem domluvit a problémy nekomplikovat. Není možné všechno změnit ze dne na den, jak by se mohlo zdát kolegům z praxe.

Budete kandidovat i v příštím období? Čeho byste chtěl vy, pokud budete zvolen, v příštím období dosáhnout?

Každý člen představenstva má jeden hlas a rozhodování je většinové. Takže se silou svého jednoho hlasu budu snažit podporovat návrhy, které budu považovat za rozumné. Nedělám si iluze, že dokážu sám něco změnit proti všem.

Na fotografiích, které jste mi poskytl, jste na různých místech v zahraničí. Krajina se mění, jen dáma, která vás doprovází, zůstává stejná. Ukojíte moji zvědavost a prozradíte i něco ze svého soukromí?

Jsem moc rád, že jsem našel hodnou dívku, kterou jsem si letos v létě vzal za ženu. Spolu rádi cestujeme k moři, do hor nebo do lázní. Zatím nejvíc se nám líbilo na Rhodosu. Manželka je zdravotní setra, tak mi občas asistuje v ordinaci.

A co děláte, když zamknete ordinaci a týden končí – víkend začíná?

Ve volném čase se věnuji jízdě na horském kole. Nemusím moc jezdit po silnici, raději vyhledávám polní a lesní cesty. V zimě rád vyrazím na běžky. Nejlepší terény na kolo i na lyže jsem našel v Račíně u Žďáru nad Sázavou. Protože mám rád dobré víno, často vyrážím na jižní Moravu na vinařské cyklostezky. Nejvíc se mi v tomto směru líbí Znojemsko. Není lepší cyklistický zážitek než si vychutnat Rulandské šedé na vinici Šobes.

Teď jste mi udělal opravdu radost. Jsem totiž degustátorem a volný čas netrávím na horském kole, ale se sklenkou v ruce na vinařských soutěžích, všude, kde se pořádají. Řeknete nám ještě pár vět o vašich oblíbených vínech?

Mám rád vína menších a středních vinařů. V poslední době jsem objevil dobrá vína z vinařství Maňák, Valtické podzemí, Trpělka a Oulehla. Zajímavá byla pro mě návštěva ve Vinných sklepech Kutná Hora. Mám raději bílá vína jako Rulandské šedé, Ryzlink rýnský nebo Chardonnay. Oceňuji vína, která mají svůj původ z konkrétní vinice, která jim dává specifi ckou vůni a chuť. Je zajímavé porovnávat vína z různých viničních poloh a z různých ročníků.

Pane doktore, děkuji vám za rozhovor a znovu se omlouvám. Ještě nikdy jsem nedělal rozhovor pro časopis skoro půl roku.

   

Zdenek Stehno
Euro PR