Euro PR
Vím o vás jen to, že jste se narodil v Čáslavi, dětství prožil v Golčově Jeníkově a tíhl spíš k hudbě než ke zvířatům. Prozraďte nám víc o rodičích, sourozencích, domácích mazlíčcích, klukovinách. Však víte, co myslím. Mám jednoho bráchu, který vystudoval pedagogiku, vzal si shodou okolností také veterinářku, se kterou tlačí společně tu káru právě v Čáslavi, mají tři děti, jednoho kluka a dvě holky. Oba rodiče dělali celý život učitelství, já jsem se spíše vymkl. Ke zvířatům jsem tíhl, od sedmi let jsem jezdil na koních, na ´gymplu´ jsem domů přivedl dobrmana z útulku, kterého mně moje maminka třikrát zabalila s sebou zpátky, nicméně počtvrté jsem prolomil ledy a z dobrmana se stal domácí gaučák a veliký přítel právě maminky, která dodnes asi deset let po jeho smrti zatlačí při vzpomínce na něj slzu a žádného jiného psa už nemá.
Tedy ´veterina´ jako druhá volba. A jaké bylo studium? Všichni mluví o přednáškách a profesorech. Jenže já bych chtěl už konečně slyšet něco o studentském životě. Patřil jsem spíš mezi studenty s velkou partou kamarádů. Na skriptech jsem nespal a v univerzitní knihovně jsem byl jen jednou, abych alespoň věděl, jak to tam vlastně vypadá. Zato z kulturních a studentskou společností vybraných akcí mně uniklo opravdu jen málo. Nakonec jsem to všechno doháněl o prázdninách, které pro mě byly každoročně spíš studijní.
A potom čas oponou trhnul … Neřekl bych to takhle pateticky, ale již v tom roce jsme s mojí milou kolegyní a skvělým parťákem Alenkou Hronkovou založili Veterinární kliniku Kolín, která je dodnes mých chlebem i bičem zároveň. Jsem i spoluzakladatelem hemodynamické laboratoře v Konárovicích, kde působím jako soukromý veterinář a jejich chirurg. Ovšem nejen chlebem živ je člověk. Prozradíte nám něco o svých zálibách a koníčcích? Z koníčků mi zůstal jeden opravdu velký kůň a t ím nekončící láska k muzice, především k jazzu. Hraji v Kolínském big bandu, ale i v dechovce Tomáše Kotěry. Takže na mnoho jiného času není nazbyt. Volného času je opravdu velmi málo, ale i na sport si chvilku najdu. V zimě hraji pravidelně hokej, v létě fotbal a celoročně jezdím na koni. V pondělí večer florbal a jednou za rok do Norska na ryby. Ale to už se domů chodíte sotva vyspat. Ale kdepak. Rodina má přednost a společně trávíme maximum času. Mám doma ženu Míšu, více než ročního Ondru, fenku Madara Akirku a v neposlední řadě hannoverskou kobylku Land Mariu. To klobouk dolu. Pokud se takto vytížený člověk rozhodne věnovat vzácný čas i práci pro Komoru, nezbývá než smeknout. Jak vás to vlastně napadlo? Času je velmi málo, ale rozhodně bychom neměli věci, které se nás veterinářů týkají i přehlížet, dělat, že nejsou, nebo pouze pasivně nadávat. Čas věnovaný KVL bude, doufám, dobrou investicí pro nás všechny a snad i pro budoucí… S jakým cílem tedy do představenstva přicházíte? Myslím, že je konečně nutné něco udělat s kolegiální nevraživostí, která poškozuje všechny veterináře. Dále bych rád aktivně podpořil cenovou tvorbu malozvířetníků a komplikované postavení kolegů v praxi faremních zvířat. Na práci v představenstvu se těším a věřím, že bude mít smysl. A je něco, co se vám už dnes nelíbí? Nemusíte to brát doslova, ale třeba soudničky ve Zvěrokruhu, kde v naprosté většině případů kolega hanobí kolegu a klient je jen prostředníkem. Pane doktore, přeji vám mnoho úspěchů a děkuji za rozhovor.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
