AMI Štěpán Vencl
6. Oblíbený žánr hudby – cokoliv kromě metalu a dechovky 7. Oblíbená destinace pro dovolenou – chalupa 8. Doba, ve které bych chtěl žít – vždy o 1 den zpět, abych se vyhnul mnou udělaným chybám 9. Místo, kde bych se chtěl příště narodit – kdekoliv mimo porodnici (tam už to znám) 10. Tři věci, které bych si vzal na opuštěný ostrov – kapesní nůž, kapsu na kapesní nůž, zpáteční lístek Doktor Štěpán Vencl pochází z Pardubic a svá studentská léta prožil v Brně. Již při studiu pomáhal na veterinární klinice MVDr. Vladimíra Tlučhoře, CSc., v Pardubicích, takže po škole nemusel hledat jiné místo. Kromě toho vyučuje externě anatomii na Univerzitě Pardubice a je členem čestné rady Komory veterinárních lékařů ČR. Stará se o deset koček a jednu želvu. Mezi jeho koníčky patří sport, knihy a úprava fotografi í pořízených mikroskopem. V blízké budoucnosti plánuje odjet do zahraničí, aby si prohloubil odborné znalosti a zdokonalil se v cizím jazyce. Pane doktore, ráda bych se vás na úvod zeptala, odkud pocházíte? Narodil jsem se v Pardubicích, kde celá naše rodina žije již po generace. Také většinu mého dětství jsem prožil v tomto velmi klidném koutu naší země. Kromě jedné cesty do NDR jsme si s rodiči vystačili v rozsahu původního Československa (Krkonoše, Českomoravská vrchovina, Jeseníky, Zemplínská Šírava, Slovenský ráj aj.). Teprve, když jsem dospíval, tak jsem si užil dostatek zahraničních cest (Japonsko, Čína, Tchaj-wan, Austrálie, Nový Zéland, většina zemí Evropy), nicméně již bez rodičů. Máte sourozence? A jaká byla vaše dětská a školní léta? Rodiče to se mnou a s mými sourozenci nikdy neměli lehké a dost možná jsou tak trochu už navyklí na naše ostré životní obraty. Bohužel, jako nejmladší jsem si sourozenců mnoho neužil. Sestra je o 15 let starší a bratra mi v roce 1992 tragicky vzala autonehoda. Právě tato událost mi významně ovlivnila nejen celé dětství, ale bude mě ovlivňovat i nadále po celý život. Základní školu s úžasným označením Makarenkovo náměstí jsem si odbyl v Pardubicích. Dnes se však tato škola jmenuje ZŠ Benešovo náměstí. Pak jsem čtyři roky dojížděl studovat na Gymnázium Dr. Emila Holuba v Holicích. Na ten čas, ale zejména na kolektivy obou škol vzpomínám s láskou…
To se samozřejmě odrazilo v našem dětském chování, kdy jsme chtěli okusit to zakázané ovoce – mít doma zvíře. Bratr začínal s různými druhy hlemýžďů. Choval je v 5litrových lahvích od okurek na balkóně ve 12. patře. Později jsme přešli na chov akvarijních rybek a akvária byla poschovávána různě po bytě. Když bratr odešel, dovolili mi rodiče zprvu jedno akvárium, pak další a další… Vše pak vyvrcholilo o Vánocích, kdy jsem pod stromkem nalezl psa, Fredyho. A byl to asi právě Fredy, kdo mě do veteriny definitivně uvrtal.
Jako absolutní vrchol studentského života ale beru období, kdy jsem na Ústavu parazitologie pracoval na diplomové práci. Ten čas utekl a zbyly jen vzpomínky… a ta diplomová práce. Jaké byly vaše profesní začátky? Po celou dobu studia jsem souběžně docházel pomáhat na veterinární kliniku MVDr. Vladimíra Tlučhoře, CSc., v Pardubicích, takže po škole jsem vlastně ani jiné místo nehledal. V praxi se zaměřuji zdaleka nejvíce na laboratorní diagnostiku, nemoci exotických zvířat, nemoci ústní dutiny, ultrasonografi cká vyšetření a jako zpestření nemoci přežvýkavců. Před čtyřmi roky jsem také navázal spolupráci s Univerzitou Pardubice, kde od té doby externě vyučuji anatomii. V blízké budoucnosti bych rád změnil na nějakou dobu své působiště do zahraničních destinací za účelem prohloubení odborných znalostí a zdokonalení se v cizím jazyce.
Jsem svobodný, bezdětný. Co se týká zvířat, tak mám nyní na chalupě deset koček (2 dospělé a 8 koťat) a doma želvu. Vzhledem k plánovanému delšímu studijnímu pobytu v zahraničí nemám tendenci příliš zvyšovat množství zvířat v mém nejbližším okolí. Jaké jsou vaše koníčky kromě cestování? Během loňského roku se dostal na první místo sport, zejména plavání, cyklistika, běžky a jestli je to sport, tak i houbaření. Zajímám se o historii, velmi rád si přečtu dobrou knihu a s oblibou zhotovuji a upravuji fotografi e pořízené mikroskopem.
Proto jsem byl z počátku hlavně zvědavý. Velmi mě zajímalo, jak takový případ vznikne, jaké má kolega možnosti v komunikaci s různými typy majitelů či jiných kolegů a samozřejmě, jak se podobným situacím dá vyhnout. To, co dnes ale považuji za nejdůležitější, je jakou roli v průběhu případu sehrává samotná Komora. Velmi mě zajímá, jak silně je slovo Komory vnímáno navenek, když se postaví za svého člena. A pakliže by tato síla Komory slábla, tak z jaké příčiny a co mohu proti tomu dělat.
Můj obdiv potom patří kolegům, ať současným či minulým, z kliniky MVDr. Vladimíra Tlučhoře, CSc., za projevenou trpělivost a solidaritu se mnou samým. Pro Komoru bych si přál zejména brzké zlepšení vztahů s naší alma mater a dále to, aby zůstala v očích veřejnosti i státu silným a respektovaným zástupcem všech svých členů.
Pane doktore, děkuji vám za příjemný rozhovor. |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
