AMI
8. Doba, ve které bych chtěl žít – nyní – jsem spokojený 9. Místo, kde bych se chtěl příště narodit – Brno 10. Tři věci, které bych si vzal na opuštěný ostrov – manželka, děti a trekové hole Doktor Tomáš Weidenhöfer je rodákem z Brna, kde prožil i studentská léta. Nyní provozuje veterinární kliniku v Brně a je členem čestné rady Komory veterinárních lékařů ČR. Se zvířaty se setkává nejen v práci, ale i doma. S manželkou a třemi dětmi se stará o kočky, gekony, šneky a želvu. Mezi jeho velké koníčky patří cestování – kdykoliv a kamkoliv, a vzdělávání se. Své vzdělání si dále prohlubuje na kurzech, seminářích a kongresech, v Česku i zahraničí. Pane doktore, na úvod bych se vás ráda zeptala, odkud pocházíte? Z otcovy strany jsme po generace typicky brněnská rodina. Předkové dorazili z Rakouska a mužská část rodu si vždy brala české manželky. Díky tomu máme kladný vztah k cizím jazykům a pravděpodobně i k cestování. Oba rodiče byli učitelé na základní škole, tudíž o vztah ke vzdělání a přístup k informacím bylo u nás postaráno. Mám dva starší sourozence a také všichni bratranci a sestřenice byli starší, takže mým hnacím motorem byla snaha se jim vyrovnat. Chovali jste doma nějaká zvířata, nebo kdo u vás probudil vztah k přírodě? Vztah k přírodě měli v naší rodině všichni, ale až s mým příchodem se plně rozvinul. Panelákový byt se postupně plnil klecemi, rybičkami, želvami a nejrůznějším hmyzem, až jsem ho zcela vyplnil množstvím terárií. V obývacím pokoji běhali volně uprchlí gekoni a varan se stal miláčkem naší maminky. Když jsem se již jako starší občas v létě vracel domů až k ránu, byly pralesní rosničky slyšet na vzdálenost více než jeden kilometr a já tak bezpečně trefi l domů. To, že si tehdy nikdo nestěžoval, si lze vysvětlit jen tak, že čtvrť, ve které jsem bydlel, se jmenuje Žabovřesky.
Pro tu musel být vývoj po listopadu velkým překvapením a pro mne z hlediska profese zase záchranou, protože jsem namísto přednášek z ruštiny a dělnického hnutí jezdil za svou současnou manželkou do Jihlavy. Zmíněná soudružka mně za to slíbila vyhazov od zkoušky, ale ta se již naštěstí nekonala.
Co jste dělal po studiích, začal jste budovat kariéru? Po skončení studií jsem toho během jednoho roku stihl celkem hodně. Oženil jsem se, chvíli pracoval na obvodu a potom to vypadalo na ztracený rok na vojně. Když se mi povedlo ukončit vojenskou službu předčasně (tvrdím, že na co ostatní potřebovali celý rok, mně stačil pouhý měsíc), odjel jsem do Austrálie. Právě tam ve mně dozrála myšlenka na vlastní malozvířetnickou praxi.
Bydlení přímo nad klinikou má sice spoustu výhod, ale jistě mně dají kolegové za pravdu, že být v práci vlastně pořád donekonečna nejde. Když například paní z paneláku, co máme za domem, v neděli brzy ráno požaduje očkování s tím, že vidí ze svého bytu, že už jsme vzhůru, nebo když vám při sekání trávy na zahradě podávají pekinéze přes plot, ať se na něj podíváte, tak vás to přinutí situaci řešit. Proto dnes střídavě bydlíme v Brně a na Vysočině. Při ježdění na kole v údolí Oslavy nebo v zimě na běžkách si člověk hlavu vyčistí nejrychleji.
Léto je již v plném proudu. Už jste byl na dovolené? Co se dovolené týká, před pár dny jsme se vrátili z Julských Alp ze Slovinska a byli jsme doslova nadšení. Tam se budeme určitě pravidelně vracet. Celá rodina miluje kempování. Luxusní hotely s animačními programy a all inclusive nás příliš nelákají. Každoročně podnikáme cesty pod stan k moři, do hor nebo poznáváme pěkná místa u nás.
Při práci v čestné radě se snažíme nejen spravedlivě posoudit stížnosti předané revizní komisí, ale také hájit naše kolegy před stěžovateli povzbuzovanými svými právníky. Mou snahou je také ze získaných zkušeností vyvodit rady a postupy pro nás všechny, jak se v budoucnu jistě stále častějšímu napadání ze strany majitelů vyvarovat a ubránit.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
