Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Případ bezprizorních vakcín

  Časopis Zvěrokruh 9/2016
     Soudnička

Marie Vranková

Soudničky popisují skutečné případy z činnosti revizní komise

Chybu může udělat každý. Je však čestné si chybu přiznat a postavit se k provinění s otevřenou myslí. Stejně to platí pro vyšetřovatele, soudy nižších instancí i ty odvolací. Recipročně to platí pro revizní komisi, čestnou radu a odvolací senát představenstva.

Tedy mělo by …

 

Na kliniku ve městě vzdáleném od působiště „našeho“ veterináře se dostavila majitelka štěněte s požadavkem, aby jí zde aplikovali vakcínu, kterou si přinesla s sebou. Udivené sestřičce navíc předala očkovací průkaz štěněte s razítkem a podpisem „našeho“ veterináře, který dopředu vše vyplnil – kromě vylepení nálepek z vakcíny. Majitelka vysvětlovala, že se sama bojí aplikovat štěněti injekci, jak jí poradil předešlý veterinář. Proto radši přišla za odborníky.

Paní doktorka majitelce vysvětlila, že jí štěně ráda naočkuje, ale vakcínou vlastní, neboť neví, jak se přinesená očkovací látka skladovala, a není tak zaručena její nezávadnost. Majitelka štěněte s navrženým postupem souhlasila.

Na tento netradiční postup vakcinace „našeho“ veterináře byla poslána stížnost k revizní komisi KVL, která se jí proto začala zabývat. RK jako obvykle požádala dotyčného lékaře o vyjádření ke tvrzením stěžovatelky a k okolnostem, za kterých opatřil očkovací průkaz svým razítkem s podpisem, aniž by vakcinaci provedl.

Navíc bylo zjištěno, že koncem kalendářního roku nemá veterinární lékař uhrazeny členské poplatky v KVL, ani není pojištěn rámcovou pojistkou KVL na profesní odpovědnost při výkonu povolání, proto byl vyzván, aby doložil pojištění vlastní.

Ve svém vyjádření dotyčný vysvětlil situaci tak, že při návštěvě známých jim slíbil, že jim naočkuje vrh štěňat. Jelikož dvě štěňata nebylo vhodné očkovat kvůli současnému onemocnění, ponechal vakcíny u známých v lednici, a ponechal jim též očkovací průkazy, které si předem opatřil datem, razítkem a podpisem. Při další návštěvě asi za 14 dní však chovatelka štěňata i s vakcínou prodala novým majitelům a kontakt si na ně nevzala. Ohledně pojištění a zaplacení členských příspěvků ve vyjádření nebyla ani zmínka.

Revizní komise proto znovu vyzvala veterinárního lékaře, aby doložil uzavření pojistné smlouvy, ale ani na tuto druhou výzvu nepřišla odpověď.

Ze všech dostupných informací a vyjádření týkajících se vystavení potvrzení o vakcinaci a vydání vakcín do rukou laika toto zhodnotila revizní komise jako závažné provinění proti profesnímu řádu a porušení povinnosti veterinárního lékaře. Došlo k porušení veterinárního zákona č. 166/1999 Sb., který ukládá veterinárnímu lékaři vyplnit do záznamu chovatele pouze pravdivá zdravotní potvrzení. Očkovací průkaz takovým dokumentem jistě je. Stejně tak nezaplacením členského příspěvku veterinární lékař porušil svoji povinnost řádně platit Komoře příspěvky a současně porušil svoji povinnost mít uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou výkonem veterinární činnosti, když obě tyto povinnosti ukládá přímo zákon o KVL č. 381/1991 Sb.

Za tato z hlediska Revizní komise tři závažná porušení zákonných norem revizní komise navrhla čestné radě, aby obviněnému veterinárnímu lékaři byla uložena pokuta 5000 Kč a uhrazení nákladů řízení.

Senát čestné rady celou věc projednal s veterinárním lékařem při ústním jednání. Při jednání dotyčný vysvětloval svou tíživou situaci, kdy je na něj uvalena exekuce. Proto nemůže uhradit členské příspěvky a popíral, že by vydal vakcíny laikovi k aplikaci. Jelikož stále nedoložil smlouvu o pojištění, bylo jednání odročeno pro doložení dalších důkazů.

Dodání požadovaných dokumentů týkajících se pojištění bylo ze strany obžalovaného veterinárního lékaře problematické. Poprvé dodal špatně čitelný scan smlouvy, podruhé nebylo možné zjistit, zda je smlouva stále účinná. Ani po dvou měsících urgencí ze strany sekretariátu KVL se obviněnému lékaři nepodařilo doručit důvěryhodnou pojistnou smlouvu. Z dalšího jednání se veterinární lékař omluvil a na dotaz, zda se zúčastní osobně dalšího jednání, plánovaného po dvou měsících od stávajícího, odpověděl mailem, že to považuje za šikanování ze strany sekretariátu, a proto uvažuje o vystoupení z KVL a zrušení členství. Nestalo se tak.

byl veterinární lékař shledán vinným a byla mu vyměřena pokuta

Senát čestné rady tedy opět projednal celý případ, tentokrát bez přítomnosti obviněného, který dal souhlas k projednání v nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že nebyl dodán doplňující materiál ani v prodloužené lhůtě, byl na základě shromážděných důkazů veterinární lékař shledán vinným a byla mu uložena pokuta 5000 Kč.

Dále měl obviněný uhradit KVL náklady řízení ve výši 4287 Kč.

Obviněný se odvolal k odvolacímu senátu představenstva, přičemž opakovaně dodal odvolání nevyhovující požadavkům správního řádu a po právní stránce proto neplatné. Nebylo zřejmé, kdo odvolání podává, jaké věci se týká a co se navrhuje. Rovněž nebylo jasné, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu výrok rozhodnutí napadá a v čem je nesprávný. Tyto zásadní vady bránily v pokračování řízení a opravňovaly čestnou radu řízení zastavit. Čestná rada přesto v rámci dobré vůle opakovaně obviněnému veterinárnímu lékaři prodloužila lhůtu pro odstranění vad odvolání a písemně mu vysvětlovala, jakým způsobem je nutné odvolání upravit, aby bylo možné v řízení pokračovat. Nakonec se podařilo odvolání správně podat a obviněný se dožadoval zproštění viny v celém rozsahu.

V odůvodnění odvolání mimo jiné uvádí, že očkovací průkaz, který byl důkazním materiálem, mu byl zcizen, a zcela popřel svoje původní sdělení, že by potvrdil záznam o vakcinaci, aniž by ji provedl. Dále v odvolání uvádí, že již mnohokrát platil pozdě členské příspěvky a teprve nyní ho za to chce KVL sankcionovat, což považuje za šikanu ze strany KVL.

Odvolací senát představenstva KVL případ projednal, výrok čestné rady zrušil a celou věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí čestné radě. Původní uložený trest považuje za příliš přísný, protože má za to, že potvrzování skutečnosti v očkovacím průkazu u chovatele „bianko“ není závažným pochybením a k disciplinárnímu deliktu proto nedošlo.

Bylo nařízeno nové jednání před senátem ČR. Na toto jednání se obviněný opět nedostavil.

Jelikož senát čestné rady je v tomto případě vázán výrokem odvolacího senátu představenstva, byl obviněný v případě „bianko“ potvrzení vakcinace a vydání vakcíny do rukou laika zproštěn viny.

V bodech obžaloby neplacení členských příspěvků a povinnosti doložit platnou pojistnou smlouvu na pojištění profesní odpovědnosti byl veterinární lékař shledán vinným a byla mu vyměřena pokuta ve výši 3000 Kč. Obviněný měl uhradit náklady řízení v maximální výši 5000 Kč, když skutečné náklady přesáhly 10 000 Kč.

Celý případ na několik měsíců zaměstnal revizní komisi, čestnou radu i odvolací senát představenstva a disciplinární spis nabyl 65 stran. Přitom stačilo tak málo: uznat, že plnění svých základních zákonných členských povinností je správné, a dát své razítko s podpisem jen tam, kam patří.

 
Marie Vranková

Poznámka k práci disciplinárních orgánů

Jako členka několika odvolacích senátů představenstva mohu rovněž potvrdit, že máme při řešení odvolacích kauz mnohdy pocit zmaru a sisyfovské práce.

Nemohu komentovat konkrétní kauzy, ale dovolím si zmínit některé z faktorů, které mají na rozhodování odvolacího senátu vliv.

Příkladem je naše nedokonalá veterinární právní úprava, která neumožňuje odvolacímu senátu rozhodnutí čestné rady změnit. Je možné jej pouze potvrdit nebo zrušit. V odvolacím senátu pak mnohdy nezbývá než i pro dílčí nedostatek zrušit celé rozhodnutí a vrátit jej čestné radě k dalšímu projednání. Současně, i když je mnohdy jaksi „pocitově“ zřejmé, že obviněný hřešil či hřeší na své základní povinnosti veterinárního lékaře, je nutné se řídit základní zásadou správního trestání, která velí, že v případě pochybností o vině je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Nepodaří-li se tedy orgánům Komory mnohdy ve velmi krátké lhůtě shromáždit jednoznačné usvědčující důkazy, pak nám nezbývá než i případného hříšníka zprostit obvinění. Neboť jen takové řízení je spravedlivé, ve kterém je výše uvedená zásada ctěna. Nesmíme také zapomenout, že kárné řízení se řídí stejnými principy, kterými se řídí rozhodování o přestupcích a že rozhodnutí učiněná v těchto věcech musí obstát při případném přezkumu ze strany správních soudů.

Jsou samozřejmě i případy, kdy hodnotíme důkazní situaci zásadně odlišně od toho, jak věc vyhodnotila čestná rada, každopádně takových případů je podle mého názoru minimum.

Dovolím si závěrem popřát nejen odvolacímu senátu představenstva, ale všem disciplinárním orgánům Komory, aby kárné agendy ubývalo a nikoli naopak.

Renáta Hlavová