|
110. výročí narození významného morfologa
|
Prof. RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš (Archiv VFU)
|
|
V prosinci loňského roku uplynulo 110 roků od narození významné osobnosti československé morfologie profesora RNDr. et MVDr. Vlastimila Vrtiše. Je znám nejen jako srovnávací morfolog se zaměřením na vývoj, ale i jako výborný vysokoškolský pedagog s hlubokým citem pro výuku. Do historie výuky morfologických oborů se zapsal nejen svým působením na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, ale i na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Jeho význam přesahuje dobu, ve které žil a promítá se do lékařského vzdělávání jak v Brně, tak i v Hradci Králové.
A vůbec, kdo byl profesor Vlastimil Vrtiš – vystudovaný doktor přírodních věd se zaměřením na zoologii a také graduovaný doktor veterinární medicíny specializovaný na morfologii?
Vlastimil Vrtiš se narodil 24. 12. 1899 v Přibyslavi v rodině lékárníka. Rodina mu skýtala po všech stránkách dobré zázemí. Jeho otec, velmi pečlivý a spolehlivý v péči o zdraví svých zákazníků, mu byl příkladem. Formoval zájem malého chlapce o botaniku, zoologii a přírodu vůbec. Jakožto výborný žák nastoupil v r. 1910 malý Vlastimil z 5. třídy do primy Vyššího gymnázia v Čáslavi, kde setrval do tercie. Počínaje kvartou studoval na známém Akademickém gymnáziu v Praze. Věren rodinné tradici se po maturitě zapsal na Farmaceutickou fakultu. V 19 letech byl však odveden nakrátko na vojnu k dělostřelectvu, a tak studium farmacie nenastoupil.
|
Po 1. světové válce se zapsal na nově založenou Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, která se právě oddělila od Filosofické fakulty. Studoval úspěšně a pracoval jako demonstrátor Zoologického ústavu. Ze zoologie ho nejvíce zaujala mamaliologie, v té době dosti opomíjená. Během studia se započal také zabývat antropologií. Ovlivněn silně známým prof. Matějkou (Matiegkou), věnoval se i terénnímu antropologickému výzkumu. Nálezy z Podkarpatské Rusi se staly základem pro sepsání rigorózní práce. Tematicky byla zaměřena na planum temporale na lebce člověka. Práci obhájil a v roce 1922 získal titul doktora přírodních věd (RNDr.). Ještě za pražských studií na Přírodovědecké fakultě navštěvoval přednášky i cvičení z teoretických oborů prvních dvou ročníků studia lékařství a absolvoval čtyřsemestrový státní kurz pro středoškolské profesory tělocviku. Působil potom jako výpomocný středoškolský profesor na Reálném gymnáziu v Praze-Bubenči, kde vyučoval přírodopis a tělocvik.
|
Byl též obdivovatelem prof. MUDr. E. Babáka. Ještě v Praze navštěvoval jeho přednášky z fyziologie a již v 1. semestru u něj složil s prospěchem velmi dobře zkoušku. (Známka velmi dobře byla v tehdejší době na UK nejlepší možné ohodnocení – pozn. aut.) Později se stal oblíbeným a nadějným Babákovým žákem. V jeho laboratorní a experimentální práci našel velkou zálibu, zvláště pak ve srovnávací a klinické morfologii a fyziologii.
Brzy po promoci, v roce 1922, odchází z Prahy na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity do Brna, kde působil jako asistent Zoologického ústavu. Jako asistent složil v roce 1923 zkoušky pro profesuru na středních školách.
Ze Zoologického ústavu MU přešel v roce 1927 na pozici asistenta Histologicko- embryologického ústavu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Stal se žákem a současně spolupracovníkem světově proslulého vědce – entomologa prof. MUDr. K. Šulce, pozdějšího laureáta Státní ceny a nominanta na udělení Nobelovy ceny.
S nastupujícím rokem 1939 odchází prof. K. Šulc do důchodu. Vedení Histologicko- embryologického ústavu převzal doc. V. Vrtiš. Nebylo to však na dlouhou dobu, neboť v rychlém sledu jdoucí události a jejich důsledky – uzavření vysokých škol v Čechách a na Moravě – jeho práci jako přednosty ústavu znemožnily.
|
|
Fotokopie vysvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z všeobecné a srovnávací fyziologie u prof. MUDr. E. Babáka v Praze (Archiv VFU)
|
V době 2. světové války pracoval doc. V. Vrtiš v areálu Vysoké školy zvěrolékařské. V utajení vymýšlel různá opatření k záchraně výbavy ústavů, které byly většinou ve stavu pracovního klidu.
Po skončení války byl jeden z prvních, který se úspěšně zapojil do znovuobnovení činnosti Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Po založení Lékařské fakulty v Hradci Králové, jakožto pobočky Univerzity Karlovy v Praze, odchází v roce 1946 na tamní Ústav histologie a embryologie. Jeho zájem o brněnskou alma mater však tím neskončil. O akademický život na brněnské škole se stále zajímal a byl-li požádán, vždy ochotně přispěchal pomoci. Stejně tomu bylo i s nově založenou školou košickou. Jeho bydliště za působení na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně bylo na ulici Pražská 69, což byla tehdy i adresa školy.
|
Titulní list separátního výtisku jedné z publikací
|
|
Obrázky z kapitoly Odhadování věku domácích savců podle zubů In Vrtiš, V.: Zvěrolékařský rádce, Brno, Zdravověda 1945, 33 s.
|
VLASTIMIL VRTIŠ JAKO VYSOKOŠKOLSKÝ UČITEL V BRNĚ
Do Brna přichází V. Vrtiš ihned po promoci na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Místem působení tohoto mladíka plného elánu se stává prof. J. Zavřelem nově založený Zoologický ústav Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Hlavní oblastí výzkumu zde byla entomologie. Zpočátku se jí věnoval i RNDr. V. Vrtiš, později se ale zaměřil na savce.
Další zásadní krok v životě tohoto mladého přírodovědce byl jeho zápis ke studiu na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Stalo se tak v roce 1925. Byl tedy RNDr. V. Vrtiš zaměstnán jako asistent na MU a zároveň, tj. při zaměstnání, studoval další vysokou školu. Obojí zvládal úspěšně.
Na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně se jako asistent v roce 1927 zapojil do výzkumu po boku prof. K. Šulce. Dr. V. Vrtiš zde pod jeho vedením rozvíjel mamaliologický výzkum a uplatňoval své pedagogické nadání. Výsledky své vědecké práce hodnotil nejen z hlediska morfologického, ale i vývojového a s aplikací do veterinární medicíny. Studia na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně dokončil obhájením dizertace na téma Anální žlázy hraboše polního. Promoval 15. června 1929 a pracoval nadále jako asistent. V roce 1932 se habilitoval pro obory histologie a embryologie. Jako docent s plným nasazením a nadšením pokračoval ve výzkumné činnosti a s pohledem erudovaného zoologa s medicínským vzděláním dokonale zvládal na ústavu i úkoly vysokoškolského pedagoga. Nejenže sám řešil řadu problémů týkajících se morfologie drobných savců, ale pomáhal i při vedení dizertačních prací vypsaných pro studenty na Histologicko-embryologickém ústavu. Výsledky výzkumu publikoval v domácích i zahraničních časopisech. Podle seznamu publikací zpracovaného prof. V. Vrtišem jich bylo do roku 1945 celkem 22. Vedle těchto publikací, především s tématy histologickými týkajícími se chlupů a žláznatých kožních orgánů savců, jejich věkovými a sezónními změnami, podobně i věkovými a funkčními změnami savčích zubů, publikoval řadu dalších prací. Jsou to publikace životopisné o osobnostech české zoologie, řada prací a sdělení či referátů z odborné činnosti biologických, přírodovědeckých a veterinárních společností. Byly to četné články ve vztahu k jeho úřední a organizační činnosti na školách, kde působil.
Podle vzpomínek studentů (např. V. Dyka, pozdějšího profesora, který navštěvoval v letech 1932 – 1933 praktická cvičení z histologie vedená V. Vrtišem) byl tento učitel již na první pohled vzorem elegance – oblečen do dobře padnoucího tmavého obleku s pečlivě uvázaným motýlkem. Ke studentům byl vždy příjemný, takřka nikdy bez úsměvu. Dbal vždy o to, aby se studovaná látka pro studenty stala pochopitelnou a zajímavou. Stihl téma srozumitelně vysvětlit, nakreslil názorná schémata a na mikroskopických preparátech probíranou látku ukázal. Zvláště se snažil o prohloubení znalostí ve veterinární medicíně důležitých. Jako mladý docent ohlásil nově do studijního programu přednášku o histologii kůže a kožních orgánů savců a ptáků. Chtěl tak zdůraznit význam dokonalé znalosti struktury kůže a kožních derivátů při posuzování zdravotního stavu pacienta. Vypsal dále navíc přednášky na téma Histologie a embryonální vývoj smyslových orgánů domácích savců a ptáků jako průpravu pro studium očního lékařství. Z embryologie si vybral a tradoval pro studenty přednášky o plodových obalech domácích a lovných savců, a to s demonstrací makro- i mikroskopických preparátů. Tímto výčet námětů pro studenty nekončí. Snažil se také napravit nesoulad ve studijním plánu mezi anatomií a histologií. Pro úvodní studium anatomie chtěl studentům usnadnit studium kostí, spojů a svalů v prvním semestru. Histologie těchto tkání se však přednášela až v semestru třetím. Vypsal proto pro studenty prvního ročníku ihned v zimním semestru témata z všeobecné histologie a embryologie, která sloužila jako úvodní přednášky a cvičení k pochopení struktury a vývoje tkání. Tento cyklus doplňkových přednášek se velice osvědčil. Po odchodu prof. V. Vrtiše do Hradce Králové byly tyto kapitoly přednášeny prof. J. Koldou v rámci anatomie. Byly také ještě dlouho i náplní praktických cvičení.
Je třeba připomenout, kolik úsilí a energie, znalostí a předvídavosti se skrývalo ve Vrtišových snahách o modernizaci a zkvalitnění výuky, a to nejen histologie a embryologie. Jeho důslednost a přesnost ve výuce a současně snaha, aby si studenti uvědomili praktický význam znalostí, byla příslovečná. Prosazoval zásadu, že „… vychovává histologicky erudované veterináře, nikoliv budoucí profesionální histology.“ Takto vždy oponoval kritikům. Pozitivní dopad jeho snahy při uplatnění poznatků histologie a embryologie ve veterinární praxi byl oceňován samotnými absolventy.
Po odchodu prof. K. Šulce do penze převzal doc. RNDr. et MVDr. V. Vrtiš 1. března 1939 vedení Histologicko- -embryologického ústavu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Byl dlouholetým Šulcovým spolupracovníkem, takže kontinuita práce ústavu tím nebyla narušena. Žel, bylo to těsně před okupací fašisty 15. března 1939 a na to přišel 17. listopad 1939 a Vysoká škola zvěrolékařská, stejně jako jiné vysoké školy, byla pro studenty i učitele uzavřena.
|
Pověření pro doc. V. Vrtiše k provedení opatření na zabezpečení majetku zvěrolékařské školy ihned po osvobození města Brna. Azbukou psaný text je určen pro komandaturu Rudé armády, která obsadila areál zvěrolékařské školy (Archiv VFU)
|
|
VLASTIMIL VRTIŠ V DOBĚ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY NA UZAVŘENÉ VYSOKÉ ŠKOLE ZVĚROLÉKAŘSKÉ A PO OSVOBOZENÍ
Budova rektorátu (dnes budova č. 32 s Ústavem parazitologie, Ústavem biologie a chorob volně žijících zvířat, Ústavem veřejného veterinářství a toxikologie) se stala centrem pro německou posádku (tzv. Arbeitsdienst). Proto bylo nutno přestěhovat zde umístěné ústavy do náhradních prostor. A tak byl doc. V. Vrtiš nucen zajistit přemístění Histologicko-embryologického ústavu do Anatomického ústavu v budově č. 34 (dnes Ústav anatomie, histologie a embryologie a Ústav fyziologie). Vše muselo být uvedeno do pracovního klidu. Přístup na ústavy a kliniky byl zakázán. V provozu zůstávají pouze některá pracoviště. Z klinik se staly veterinární nemocnice pro vojenské a civilní účely. Chemický ústav sloužil jako ústav pro vyšetřování krmiv. Většina profesorů ale dostala nucenou dovolenou. Po tajném varování museli opustit školu i funkcionáři Spolku veterinárních mediků. Písemnosti a finanční hotovost Spolku se podařilo zachránit díky MVC. F. Čípkovi, předsedovi spolku, a právě doc. V. Vrtišovi. Doc. V. Vrtiš byl na krátkou dobu (asi jeden rok) přidělen na dosud fungující Patologicko-anatomický ústav pro diagnostiku chorob vedený prof. K. Mackem. V letech 1941 – 1943 byl zaměstnán na chirurgické klinice, kterou vedl prof. K. Pardubský.
|
Později od r. 1943 do konce války pracoval na Státním veterinárním vyšetřovacím ústavu jako veterinární rada pro histologickou kontrolu masných výrobků, který při Patologicko-anatomickém ústavu vedl prof. K. Macek. Spolu s doc. V. Vrtišem zde ještě působili známé osobnosti – MVDr. J. Křivinka, bývalý voják plukovník MVDr. M. Reichel, prof. R. Harnach a prof. K. Šobra. Během války byli někteří mladší učitelé povoláni do služeb protiletecké obrany, a to pro případnou bezprostřední pomoc postiženým zvířatům a k ochraně před šířením infekčních chorob přemnoženými potkany. Postihlo to i doc. V. Vrtiše. Za této služby se dokonale seznámil s areálem Vysoké školy zvěrolékařské, což zřejmě sehrálo roli při jeho pověření zajistit majetek a chod školy po válce. Její konec se nezadržitelně blížil.
|
Jen několik dnů po osvobození vyzval Revoluční národní výbor města Brna nejprve doc. V. Vrtiše, aby zajistil nejen majetek zvěrolékařské školy, ale aby rovněž jednal s velitelstvím Rudé armády o vyklizení areálu školy, neboť ten byl obsazen vojskem a zajatci. V dalších dnech obdrželi doc. V. Vrtiš a prof. E. Přibyl obdobný dopis s úkolem dokončit vyklizení školy a uvést Vysokou školu zvěrolékařskou v činnost. Úkoly se podařilo splnit. Mohlo se začít s výukou, byť také v provizorních prostorách i mimo školu. Vedení Histologicko- embryologického ústavu se ujímá doc. V. Vrtiš. Pustil se do budování ústavu v původních prostorách, tj. na rektorátu. Prvního července 1945 byl jmenován mimořádným profesorem a 1. října 1946 řádným profesorem.
Již v roce 1946 bylo prof. V. Vrtišovi nabídnuto místo profesora a přednosty ústavu na pobočce Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Toto místo přijal a nakonec budoval ústavy dva. V Brně prováděl reparace a v Hradci Králové budoval ústav nový. Roku 1947 sice odešel natrvalo do Hradce Králové, ale do Brna se přece jen rád vracel. Naštěstí měl v Brně spolehlivého asistenta, svého žáka a obdivovatele MVSt. V. Plevu, jehož prostřednictvím byl brněnský ústav předán 1. listopadu 1947 prof. J. Koldovi, který byl pověřen jeho vedením.
|
|
Budova a znak Lékařské fakulty UK v Hradci Králové (Archiv LF UK Hradec Králové)
|
Asistent V. Pleva se zde pod Koldovým vedením nadále staral o chod výuky a vedl praktická cvičení až do příchodu nového přednosty Histologicko- embryologického ústavu MVDr. E. Novotného (1. června 1950). MVDr. V. Pleva byl potom nucen z politických důvodů ústav opustit.
VLASTIMIL VRTIŠ JAKO PŘEDNOSTA ÚSTAVU HISTOLOGIE A EMBRYOLOGIE V HRADCI KRÁLOVÉ
Po založení pobočky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové v roce 1945 byl vedením Ústavu histologie a embryologie v letech 1945 – 1946 pověřen patolog prof. A. Fingerland a po něm krátce biolog doc. B. Krajník. Prof. V. Vrtiš zde učil již od roku 1946, ale zprvu sem dojížděl. Funkci přednosty Ústavu histologie a embryologie začal vykonávat 1. října 1947. Personálně byl ústav obsazen profesorem, současně v pozici přednosty, dvěma laborantkami, zřízencem a sekretářkou. Z brněnského ústavu s ním do Hradce Králové přešel i jeho preparátor O. Vašíř. Po zřízení Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně místo Lékařské fakulty UK v Hradci Králové v roce 1951 byl prof. V. Vrtiš ustanoven náčelníkem Ústavu histologie a embryologie v hodnosti plukovníka. V roce 1958 byla obnovena Lékařská fakulta UK v Hradci Králové. Prof. V. Vrtiš odešel do vojenského důchodu a pokračoval jako civilní vedoucí katedry histologie a embryologie a v této funkci byl činný až do r. 1971. Za čtvrt století svého působení v Hradci Králové založil a rozvíjel „hradeckou školu histologie a embryologie“. Vychoval zde řadu schopných histologů, kteří prosazovali progresivní histologické metody ve výzkumu i medicínské praxi u nás i v zahraničí.
|
Jeho žáky a pokračovateli byli:
Prof. MUDr. Ilja Hradil, CSc.
(1927 – 1995) – vybudoval na tehdejší dobu velmi progresivní histochemickou a elektronově mikroskopickou laboratoř. Byl vedoucím ústavu v letech 1970 – 1971.
Doc. MUDr. Zdeněk Charvát, CSc.
(1921 – 1992) – zabýval se neurohistologií, studoval též mikrostrukturu hojení kožních ran. Byl vedoucím ústavu v letech 1971 až 1978.
Prof. MUDr. Josef Špaček, DrSc.
– věnoval se ultrastruktuře nervové tkáně a získal obdiv svými trojrozměrnými rekonstrukcemi, později se věnoval histopatologii.
MUDr. Jiří Šmahel
– studoval mikroskopii hojení kožního štěpu.
Prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc.
– je věhlasný histolog a hematolog, později byl ředitelem Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a hostujícím profesorem v Houstonu, USA.
Prof. MUDr. Jan Evangelista Jirásek, DrSc.
– jeho specializací se stala klinická embryologie, pracoval jako embryolog v Ústavu péče o matku a dítě v Praze.
MUDr. František Morávek, CSc.
(1918) – na katedře radiační biologie Lékařské fakulty UK v Hradci Králové uvedl do provozu a řídil histologickou laboratoř. Vrátil se na ústav a v letech 1978 – 1983 byl jeho vedoucím.
Prof. MUDr. Stanislav Němeček, DrSc.
(1931) – řešil otázky neurobiologie a neurotransplantace. Byl přednostou ústavu v letech 1985 – 1998.
|
|
Prof. V. Vrtiš jako akademický funkcionář na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové (Archiv LF UK Hradec Králové)
|
|
VLASTIMIL VRTIŠ A JEHO AKADEMICKÉ, ODBORNÉ A SPOLEČENSKÉ AKTIVITY
I na tomto poli byl V. Vrtiš aktivní, a to již od studentských a asistentských let. Zapojil se do činnosti Spolku asistentů českých vysokých škol (1923), Čs. ústředního spolku učitelů vysokých škol (1935), byl členem Mladé generace veterinářů (1934). Členství v odborných společnostech do roku 1939 čítá 22 titulů. Byl to například Spolek českých lékařů v Hradci Králové, byl členem Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně – sekce fyziologie a morfologie, Čs. anatomické společnosti, Čs. antropologické společnosti, Čs. zoologické společnosti, Čs. ornitologické společnosti, České biologické společnosti aj. Pracoval v Čs. akademii zemědělské. V řadě případů byl členem výborů či předsednictev těchto společností. Jako příklad zahraničních odborných aktivit je nutné uvést členství v Anatomische Gesellschaft – Berlin, Association des Anatomistes – Paris, American Society of Mammalogists – Washington.
Hned od počátku svého působení v Hradci Králové zastával v letech 1949 až 1952 nejprve funkci proděkana a potom děkana. Na Vojenské lékařské akademii byl pověřen funkcí náčelníka školského oddělení. V těchto funkcích, ale i v různých celostátních komisích prosadil celou řadu reformních opatření a svými odbornými návrhy ovlivňoval řízení a činnost nejen fakulty v Hradci Králové, ale i řady dalších vysokých škol.
|
|
VLASTIMIL VRTIŠ JAKO PROFESOR EMERITUS
I v důchodovém věku byl prof. V. Vrtiš stále velice aktivní. Zpočátku se věnoval činnosti v odborných společnostech. Potom se stala objektem jeho zájmu historie jak Lékařské fakulty v Hradci Králové, tak veterinární medicíny a přírodních věd. Vydal monografii Vzpomínky na vznik a vývoj Lékařské fakulty v Hradci Králové (1945 až 1970). V ní popisuje mimo jiné i nadšení občanů východních Čech při budování této vysoké školy a její složitý vývoj.
Zvláště významná byla činnost ve veterinární sekci Komise pro dějiny věd a techniky, jíž byl předsedou. Stál při zrodu Kabinetu dějin veterinární medicíny na Vysoké škole veterinární v Brně. Rozvíjel mezinárodní spolupráci, například se podílel na založení Světové veterinární asociace v Hannoveru. Podílel se i na založení Koldovy pamětní síně v Doubravníku (1974).
ZÁVĚR
Profesor RNDr. et MVDr. Vrtiš patřil vždy mezi vysokoškolské učitele, kteří si uvědomovali své poslání a odpovědnost, a to nejen ve vztahu ke studentům, kolegům učitelům, k rozvoji oboru, ale i k vědeckému bádání a organizování vědy. Jeho současníci o něm vždy hovořili s uznáním a úctou i proto, že byl „nesmírný pracant“. Vydržel prý pracovat den i noc a další den. Byl přísný, ale velkorysý.
Ve vědecké práci vytyčil témata a pak nechával při jejich řešení volnou ruku a podle potřeby vždy ochotně poradil, při neúspěchu povzbudil. Jeho pojetí studia vývojové morfologie bylo na tehdejší dobu velice progresivní – vycházelo ze zevrubných znalostí embryologie, fylogeneze a biologie. Ve výuce požadoval a prosazoval rovněž ofenzivní přístup k probírané látce za maximální aktivní účasti učitele a zejména studenta.
|
|
Prof. V. Vrtiš přejímá při příležitosti svých narozenin vyznamenání od děkana Veterinární fakulty VŠZ v Brně prof. MVDr. B. Klimeše, CSc. (Archiv VFU)
|
Nelze ani zapomenout na Vrtišovu snahu o zkvalitnění organizace veterinární služby, především s ohledem na zlepšení péče o zdraví zvířat a s tím související bezpečnost potravin.
Za svou neúnavnou práci rozprostřenou do pestré palety činností – akademických, odborných, společenských a zájmových, byl prof. V. Vrtiš poctěn propůjčením vyznamenání, udělením medailí, čestného či zasloužilého členství.
Odkaz zanechaný nám prof. V. Vrtišem je neobyčejně bohatý. Morfologové měli a stále mají z čeho čerpat. Bez nadsázky lze konstatovat, že prof. V. Vrtiš se zasloužil o rozvoj přírodních věd a medicíny. Prof. RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš zemřel dne 13. 2. 1990 ve věku nedožitých 91 roků.
| |
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.
Prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.
|
|
Použitá literatura:
Böhm, R.: Devadesátiny prof. RNDr. et MVDr. Vlastimila Vrtiše. Veterinářství, 39 (12), 1989, 568.
Čihák, R., Morávek, F., Pařízek, J.: 80 let prof. RNDr. et MVDr. Vl. Vrtiše. (Strojopis.) Archiv VFU Brno, 1979, 5.
Dyk, V.: Universitní profesor RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš a jeho velký příklad. Sb. věd. prací LF UK v Hradci Králové, 28 (supl.), 1985, 411 – 417.
Novotný, E., Böhm, R. a kol.: 50 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, Vet. fakulta, Spolek rodičů a přátel 1968. 424 s.
|
Autoři děkují Mgr. Evě Zatloukalové, vedoucí oddělení správy dokumentů VFU Brno, MVDr. Vladimíru Vrtišovi, synovi prof. V. Vrtiše, doc. MUDr. Danuši Šubrtové, CSc., doc. MUDr. Yvoně Mazurové, CSc., a prof. MUDr. Jaroslavu Mokrému, Ph.D., z Histologického ústavu LF UK v Hradci Králové, za zapůjčení archivních materiálů.
|
