Profesor František Jelínek sedmdesátníkem

Čeněk Červený, Jaroslav Doubek, Roman Halouzka

Významné osobnosti veterinární medicíny u nás

František Jelínek se narodil v Praze 10. dubna 1944. Po absolvování střední školy byl přijat v roce 1962 na tehdejší Veterinární fakultu Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Již na začátku studia ho zaujala histologie, jak sám vzpomíná, díky skvělým přednáškám doc. MVDr. Evžena Novotného (*1913–†1991). Začátkem třetího roku studia se přihlásil v rámci studentské vědecké činnosti na tehdejší Ústav patologické morfologie, vedený doc. MVDr. Miloslavem Zendulkou (*1922–†2013). Na ústavu byly výborné pracovní podmínky, mohl se zapojit do výzkumné činnosti a účastnit se studentských vědeckých konferencí. Ještě před ukončením studia mu bylo přislíbeno místo asistenta na ústavu. Studium ukončil s vyznamenáním v roce 1968. Příslib asistentského místa zrušily dramatické události srpna 1968 a po něm nastoupená politika tzv. normalizace.

že tyto aktivity byly regulovány instrukcemi Světové zdravotnické organizace. Psi sloužili k testování virových vakcín i jako zdroj ledvin pro buněčné kultury. Povinností MVDr. Jelínka bylo také provádět zdravotní zkoušky u ovcí, které se využívaly k produkci vakcíny proti vzteklině a podílet se i na výrobě vakcíny proti neštovicím, která se tehdy získávala na jalovicích.

Po určité době se však opět ozval zájem o patologii a jeho nadřízený doc. MUDr. Dimitrij Slonim (*1925) mu nabídl zprostředkování studijního pobytu na Hlavově ústavu patologie 1. LF UK v Praze s tím, že po zaškolení bude hodnotit neurovirulenci vakcíny proti spalničkám. Realizací této nabídky se mu otevřel nový svět. Přednostou ústavu byl prof. MUDr. Blahoslav Bednář, DrSc. (*1916–†1998). Velice vzdělaný člověk, skvělý diagnostik, vědec i učitel, člověk přísný nejen na spolupracovníky, ale i sám na sebe. Profesionál, který zásadním způsobem ovlivnil celý odborný život dr. Jelínka. Dr. Jelínek měl rovněž možnost přijít do styku s celou řadou dalších vynikajících odborníků: jedním z nich byl prof. MUDr. Zdeněk Lojda, DrSc., Dr. med. h. c., Dr. jur. h. c. (*1927– -†2004), zakladatel a propagátor enzymové histochemie. Poznal prof. MUDr. Josefa Vaňka, DrSc. (*1915–†1990), přednostu Šiklova patologického ústavu LF v Plzni, coby člověka vysoce kultivovaného a přátelsky nakloněného veterinárním lékařům, neboť jeho otec a bratr byli veterinárními lékaři. Prof. Vaněk se do světového písemnictví zapsal prostudováním patogeneze tzv. žďárské choroby koní a pneumonie pneumocystové etiologie. Velký dojem na jubilanta udělaly přednášky a referáty doc. MUDr. Zdeňka Záhoře, DrSc. (*1920–†2003). Byl to nejen vynikající odborník v oblasti kardiovaskulární patologie, ale měl i literární nadání (byl pravnukem Boženy Němcové). Poslouchat jeho přednášky byl, podle dr. Jelínka, skutečný umělecký zážitek. Z plejády dalších osobností lze jmenovat prof. MUDr. Antonína Fingerlanda, DrSc. (*1928–†1970), někdejšího přednostu Ústavu patologie LF v Hradci Králové, jinak též zarputilého bojovníka proti kouření, prof. MUDr. Rostislava Koďouska, DrSc. (*1926), tehdejšího přednostu Ústavu patologie LF UP v Olomouci, z Hlavova ústavu patologie to byl ještě prof. MUDr. Adam Jirásek, DrSc. (*1933–†2011) a jubilant vzpomíná na celou řadu dalších významných osobností.

Po ukončení studijního pobytu se vrátil do Ústavu sér a očkovacích látek a vybudoval zde histologickou laboratoř. Ještě několik let mu ale zůstaly původní povinnosti plynoucí z funkce vedoucího zvířetníku, a tak histopatologii dělal jaksi navíc a k tomu ze své vlastní iniciativy ještě vyšetřoval změněné orgány z pitvaných laboratorních zvířat. Z těchto vyšetření vzešla celá řada publikací. I po ukončení jednoročního studijního pobytu udržoval pracovní i osobní kontakty s patology z humánní medicíny. Po celých 19 let byl pravidelným účastníkem seminářů konaných každý týden v Hlavově ústavu patologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a každý rok se zúčastňoval vědeckých sjezdů humánních patologů, na nichž svými referáty z veterinární patologie představoval cosi „exotického“, avšak s docela příznivým ohlasem auditoria.

Kolega Jelínek svoji habilitační práci věnoval studiu některých patologických procesů u laboratorních zvířat. Habilitační spis obhájil v roce 1991. V roce 1992 odešel do Hlavova ústavu patologie 1. lékařské fakulty UK v Praze na místo vědeckého pracovníka a působil tam dva roky.

Ve snaze uplatnit se jako pedagog přijal místo na Fakultě veterinárního lékařství Vysoké školy veterinární a farmaceutické Brno, aby zde vyučoval nově zavedený předmět zaměřený na nemoci laboratorních zvířat. Po dvou letech byl tento předmět zařazen mezi předměty nepovinné a takto upravená výuka trvala další tři roky. Přihlášení studenti měli o tuto velice názorně vedenou výuku velký zájem. Viděli živá nemocná zvířata, především hlodavce, při pitvě se seznámili s patologickými změnami a v indikovaných případech i s výsledky histopatologického a mikrobiologického vyšetření.

Právě od tohoto relativně krátkého pracovního období na katedře patologické morfologie FVL začalo přátelství a kolegiální vztah s jedním z uvedených autorů – spolužákem ze studií. Prof. Jelínek byl výjimečným studentem, který se mimořádně a do hloubky zajímal o problematiku veterinární medicíny Pro svůj zájem, získávané znalosti a neustálou snahu o diskusi si ho ostatní studenti velmi vážili. „Purkyně minor“, jak byl mnohdy laskavě nazýván, totiž nevynechal jedinou přednášku, i když byl v auditoriu jediným posluchačem a vědomostním zdrojem pro ostatní.

V roce 2000 byl docent Jelínek na základě výběrového řízení přijat na akademické místo na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jedním z prvních úkolů bylo napsat učební text a připravit kvalitní anatomické a histologické preparáty pro výuku. Interpersonální poměry na katedře anatomie a fyziologie byly dobré, možno říci i přátelské. Během působení na Zemědělské fakultě zorganizoval dvě mezinárodní a posléze tři národní vědecké konference věnované jak srovnávací morfologii, tak patologické morfologii zvířat s velmi dobrým ohlasem. Vzhledem k předchozí výzkumné a publikační činnosti bylo na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zahájeno v roce 2001 řízení ke jmenování profesorem, které bylo téhož roku úspěšně ukončeno.

Po dosažení důchodového věku odchází prof. Jelínek v roce 2007 z trvalého pracovního poměru a z funkce garanta výuky morfologie. S fakultou však zůstává dále v kontaktu a aktivně se podílí na činnosti Oborové rady pro zoohygienu a prevenci chorob zvířat doktorského studijního programu jako školitel specialista. Věnuje se především diagnostické práci ve své privátní histopatologické laboratoři a pravidelným konzultacím nad zajímavými případy s kolegy patology na FVL.

V roce 1992 navázal spolupráci s prof. MVDr. Ivo Kunstýřem, CSc. (synem prezidenta Zvěrolékařské komory pro republiku Československou v letech 1934–1944), který v roce 1968 emigroval do tehdejší Spolkové republiky Německo a velice úspěšně působil v Ústavu pokusných zvířat na Lékařské vysoké škole v Hannoveru. Jako jeden z mála emigrantů dosáhl jmenování univerzitním profesorem. Několik prvních let prof. Jelínek právě zajišťoval histopatologickou diagnostiku pro prof. Kunstýře a po jeho odchodu do důchodu poskytoval stejné služby i dvěma jeho následovníkům, již rodilým Němcům. Tato spolupráce trvala 12 roků a byla zdrojem celé řady zajímavých nálezů, z nichž část byla publikována ve vědeckých časopisech.

Prof. Jelínek dosud publikoval přes 100 odborných a vědeckých článků, z toho 28 v zahraničních vědeckých časopisech. V roce 1992 vydal monografi i Úvod do patologie laboratorních zvířat a byl spoluautorem řady učebních textů. Byly to např. Nemoci laboratorních zvířat (1993), dále to byla Morfologie hospodářských zvířat (2002) a tři díly Veterinární patologie, vydané v letech 2004 až 2012.

Jeho experimentální práce byly publikovány v řadě časopisů, např. Čs. epidemiologie, mikrobiologie a imunologie, Zeitschrift für Versuchstierkunde, Veterinary Pathology, Česko-Slovenská patologie, Journal of Experimental Animal Science, Laboratory Animals, Experimental and Toxicologic Pathology, Journal of Comparative Pathology, Journal of Veterinary Medicine A, Anatomia, Histologia Embryologia, Acta veterinaria Brno, Veterinární medicína a dalších. Je autorem kapitol v zahraničních monografiích.

Vzhledem ke svým odborným kontaktům doma i v zahraničí byl členem řady vědeckých společností: Společnosti patologů při České lékařské společnosti J. E. Purkyně, Společnosti pro histochemii při ČSAV, Geselschaft für Versuchstierkunde – Society for Laboratory Animal Science (GV SOLAS), dosud je členem European College of Veterinary Pathologists, European Society of Veterinary Pathologists a European Society of Toxicologic Pathologists. Je také členem redakční rady časopisů Th e Scientifi c World Journal, Veterinární medicína a šéfredaktorem časopisu Veterinární lékař.

Z výčtu vědeckých, pedagogických a odborných aktivit prof. MVDr. Františka Jelínka, CSc., Dipl. ECVP je zřejmé, že jubilantův dosavadní život měl smysl a byl protkaný řadou úspěchů, navzdory překážkám, které mu stály v cestě.

Pane profesore, do dalších let Vám přejeme hodně zdraví, pracovních úspěchů a štěstí.