Profesor PhDr. et MVDr. h. c., akademik Rudolf Dostál

… Obr. 1
Akademik Rudolf Dostál, člen korespondent ČSAV a člen ČSAZV, nositel Řádu práce, MVDr. h. c.

V tomto oboru, který celý svůj aktivní život rozvíjel on sám i se svými četnými odchovanci, publikoval celou řadu vynikajících vědeckých prací světového významu. Aktivně působil též jako vedoucí pedagog a především velmi aktivní řídicí vědecký pracovník botanickém ústavu Vysoké školy zvěrolékařské a Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně od jejích založení až do konce svého aktivního života. Zde vychoval a ve výzkumu směroval celou řadu svých žáků.

Profesor PhDr. et MVDr. h. c., akademik Rudolf Dostál vynikající botanik světového jména byl zakládajícím členem profesorského sboru nově zřízené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně v roce 1918. Stal se zde přednostou botanického ústavu a profesorem botaniky a od roku 1934 též přednostou botanického ústavu Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Byl jmenován členem Československé akademie zemědělské a dopisujícím členem Československé akademie věd. Byl též nositelem celé řady vyznamenání za úspěchy vědeckého bádání světového významu.

Narodil se v Prorubech u Potštejna v Orlických horách dne 28. března 1885. Jeho gymnazijní léta začínala v Hradci Králové, pokračoval v Praze a maturoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou v r. 1903. Studoval přírodní vědy v Praze na fi lozofi cké fakultě Karlovy a Ferdinandovy univerzity.

Tento směr vědeckého bádání si Dostál přinesl i do Brna, jak na nově založené pracoviště – botanický ústav na Vysoké škole zvěrolékařské, tak i na botanický ústav na právě založenou Vysokou školu zemědělskou a lesnickou. Již zmíněná realita potvrzuje odbornou kvalitu jubilanta. Jeho vědecko-výzkumná činnost již jako studenta byla zajímavá a úspěšná. Přesto však po ukončení studia nalezl zaměstnání pouze jako středoškolský profesor na gymnáziích. V letech 1910–1915 působil na gymnáziích v Praze a Opavě. Tuto dobu využil k možnosti intenzivně vědecky pracovat v ústavu u profesora Němce. Zde objevil význam regulačního působení pro tvorbu adventivních kořenů vycházejících z rostoucích pupenů. Tento objev ho vedl k využívání fytohormonů při zakořeňování řízků dřevin. Vědeckou činnost neopustil ani v době, kdy byl přeložen na gymnázia mimo Prahu (Třeboň 1915-1919). Výsledky své práce o morfogenezi hlíz využil a shrnul ve své habilitační práci: O formativní činnosti rezervních orgánů rostlinných.

… Obr. 3 – Velmi podrobná a vzácná Dostálova publikace vyhledávaná při výuce, studiu a využívání vegetabilií i v současnosti (archiv autora)

Samostatnost ústavu poukazovala na význam potřeby znalostí botaniky u budoucích zvěrolékařů. Výuka byla zaměřena na pícniny, rostliny potravinářské, léčivé a jedovaté. Prostě znalosti potřebné pro výkon veterinární praxe. Ústav byl umístěn a vybudován ve druhém poschodí budovy č. 32 (původně budova Zemské vychovatelny), která byla upravena na rektorát a byly zde též lokalizovány ústavy. Bylo to v místnostech dnešního ústavu biologie. V této budově též sídlil ústav zoologicko-parazitologický, biologický, farmakologický, histologicko-embryologický a fyziologický). Kaple vychovatelny byla upravena na posluchárnu (kde byl v průčelí nad tabulí nápis –fysiologický ústav Tomáše Vacka). Docent PhDr. Rudolf Dostál zde na nově zřízené zvěrolékařské škole též založil rozsáhlou a dokonalou botanickou zahradu, která dlouhá léta sloužila k výuce a výzkumu řadě následovníků a studentů.

Docent Rudolf Dostál se stal po příchodu do Brna zároveň honorovaným docentem na nově založeném botanickém ústavu Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, který vedl fytopatolog a systematický botanik profesor PhDr. František Bubák (1866– 1925). Zde byl docent Dostál pověřen přednáškami z anatomie a fyziologie rostlin. Na Vysoké škole zvěrolékařské se intenzivně zabýval zkvalitňováním výuky, vědeckým bádáním a budováním botanického ústavu.

Pro studenty a i pro veterinární praxi vydal v roce 1929 knihu Vegetabilní potraviny, která je vyhledávána specialisty u nás i v současnosti. Pro obor Veterinární botanika vydal u nás jako první v roce 1953 učebnici Veterinární botanika, kde navrhl a realizoval náplň výuky tohoto oboru významného pro veterinární lékaře. Od založení ústavu v roce 1919 až do roku 1934 s ním postupně spolupracovali v Ústavu botaniky na Vysoké škole zvěrolékařské početní asistenti: byl to nejdříve MVDr. Jan Kořínek, později mimořádný profesor mikrobiologie na Karlově univerzitě v Praze. Dále to byli MVDr. Josef Jílek (promoval r. 1924), MVDr. Josef Pavlů (promoval r. 1930) a MVDr. Vladimír Kubeš (promoval r. 1926), známý později svým působením v Jižní Americe. Zde se stal profesorem bakteriologie a virologie v Guatemale na univerzitě v San Carlosová. Zasloužil se i o její vznik. Působil též jako dlouhodobý expert při budování státní veterinární služby v Ekvádoru, Venezuele a v Guatemale. Jeho práce zde byla oceněna vysokými vyznamenáními.

Z botanického ústavu Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně v roce 1921 odešel do Prahy na Vysokou školu zemědělství a lesního inženýrství při české technice (ČVUT) profesor PhDr. František Bubák.

… Obr. 5
Dostálova učebnice veterinární botaniky. Byla vydána jako náhrada za reformou ochuzenou výuku botaniky na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně v letech 1934–1952 (archiv autora)

… Obr. 6
Jeden ze slavných bývalých Dostálových asistentů na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně (absolvent z roku 1925) později profesor MVDr. Vladimír Kubeš. Působil v Jižní Americe v Guatemale na univerzitě v San Carlos (archiv VFU)

… Obr. 7
Profesor Dostál provádí ve skleníku pokus na rostlině Bryophyllum crenatum (Obraz byl převzat z publikace Jiřího Šebánka: Harmonie v rostlinách. Avicenum, Praha 2004, 175 s.)

Na zvěrolékařské škole byl přednáškami z botaniky pověřen jako externista od r. 1934 až do r. 1949 (s přerušením během okupace 1939–1945) docent a záhy profesor dr. Jan Macků. Praktická výuka botaniky v roce 1933 byla po reformě studia na Vysoké škole veterinární v Brně ze studijního plánu vypuštěna. Od roku 1949 však profesor Dostál opět garantoval a přednášel botaniku na Vysoké škole zvěrolékařské, ovšem též jako externista, a to až do roku 1953. Tuto funkci od roku 1953 též jako externista zajišťoval RNDr. Ing. Jaromír Šikula, jeho odborný asistent a někdy i suploval odborný asistent Ing. dr. techn. Jiří Šebánek. Po dobu externí výuky botaniky na Vysoké škole zvěrolékařské zde byl zrušen od r. 1934 i botanický ústav. Ten byl obnoven až v roce 1956, když do funkce vedoucího ústavu byl jmenován RNDr. Ing. Jaromír Šikula (viz příspěvek v časopisu Zvěrokruh, v květnovém čísle z roku 2014).

Dostál po nástupu do funkce přednosty botanického ústavu na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně vše zařizoval pro potřeby experimentálních prací v oblasti morfologie a fyziologie rostlin podobně jako na Vysoké škole zvěrolékařské předtím. Do výzkumu zapojoval celý ústav, všechny asistenty, pomocné vědecké síly a doktorandy. V tomto období se Dostálovy vědecké práce týkaly izolace rostlinného hormonu auxinu a studia vlivu „vzrůstových látek“ (tehdy používaný název pro rostlinné hormony). Vědecké práce vzešlé z té doby jsou velice významné a citované ve světové literatuře. V době okupace Československa v letech 1939-1945 byl i tento botanický ústav z větší části uzavřen a bylo možno pracovat toliko omezeně v oblasti vědecké ve výzkumu v botanické zahradě a ve skleníku. Byly řešeny otázky stimulace růstu a morfogeneze. Profesor Rudolf Dostál vydal první českou knihu o rostlinných hormonech s názvem Rostlinné hormony a jejich praktické využití v zemědělství. Knihu vydalo nakladatelství České akademie zemědělské v Praze v r. 1940.

… Obr. 9 Prof. Dostál demonstruje větévku jírovce maďalu, kde vyrostly po jeho zásahu místo normálních listů dlanitě dělených listy lichozpeřené (Obraz byl převzat z publikace Jiřího Šebánka Harmonie v rostlinách. Avicenum, Praha 2004, 175 s.)

Po ukončení války v roce 1945 bylo nutno na Vysoké škole zemědělské a lesnické znovu renovovat a budovat botanický ústav, neboť vybavení bylo z velké části zničeno. Tohoto úkolu se ujal profesor Rudolf Dostál za pomoci svého asistenta Jaroslava Podešvy. V roce 1947 se asistent Podešva habilitoval a stal se docentem obecné botaniky. Spolu s profesorem Rudolfem Dostálem se zabývali studiem fytoperiodismu a hormonálních vlivů na odlučování listů. V roce 1952 byly na Vysoké škole zemědělské a lesnické, ostatně jako na všech vysokých školách, zřizovány katedry, což vedlo k výrazné reorganizaci fakult. Botanický ústav byl začleněn do katedry rostlinné produkce. Záhy na to byl botanický ústav spolu s ústavem mikrobiologickým začleněn do nově zřízené katedry biologie s vedoucím akademikem Rudolfem Dostálem. Již v roce 1952 však byla ustanovená samostatná katedra botaniky a mikrobiologie, a to opět pod vedením akademika profesora Rudolfa Dostála.

Dále tu pracovala řada Dostálových odchovanců. Ve výzkumu fyziologie působení stopových prvků na rostliny z hlediska jejich aplikace v praxi při sledování výnosů to byl odborný asistent PhMr. Václav Voříšek, CSc., a odborný asistent Ing. dr. techn. Jiří Šebánek, CSc. V oboru systematiky plevelů a různých odrůd zemědělských plodin (pšenice, kukuřice) a v oboru ekologie plevelů z hlediska výzkumu boje proti nim chemickými a agrotechnickými prostředky působil odborný asistent RNDr. František Kühn. Vedoucím katedry byl jmenován profesor Ing., doktor technických věd, dopisující člen ČSAZV, laureát státní ceny K. G. a zároveň děkan agronomické fakulty prof. Ing. dr. tech. Václav Káš, DrSc. Po emeritním profesorovi Rudolfu Dostálovi nastoupil do botanického ústavu do funkce vedoucího známý vědecký pracovník profesor RNDr. Jan Calábek (1903–1992), později laureát státní ceny, odchovanec profesora Vladimíra Úlehly (1888–1947). Calábek před, tím působil na brněnské pedagogické fakultě, kde uplatňoval ve výzkumu metody vědecké kinematografie. Své vědecké výzkumné metody a výsledky s velkou oblibou předváděl studentům, budoucím pedagogům biologie, kteří byli velice zaujati touto metodou. Působil též jako externí vedoucí na pracovišti ČSAV pro studium životních dějů, studoval především rostlinné pohyby. Vytvořil filmy např. o vlivu giberelinů na růst a pohyby rostlin. Na Vysoké škole zemědělské a lesnické v botanickém ústavu působil od roku 1959 ve výzkumu fytohormonů.

… Obr. 10
Trojdílné kompendium – Zemědělská botanika 1, první díl, kterou vypracoval kolektiv autorů. Vedoucí kolektivu autorů všech dílů byl akademik Rudolf Dostál a vědecký recenzent akademik Bohumil Němec (archiv autora)

… Obr. 11
Pohled do sálu, kde se konala vědecká konference agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně u příležitosti oslavy 40 výročí založení (archiv autora)

Dožil se vysokého věku 88 roků. Zemřel dne 19. 8. 1973. Je pohřben v Ústředním hřbitově v Brně. Svou aktivitu ve vědecké práci na botanickém ústavu ukončil pouze v několika posledních měsících před koncem svého plodného života. Za svoji dlouholetou neúnavnou vědeckou a pedagogickou činnost byl vyznamenán Řádem práce.

Velmi bohatá a významná je Dostálova činnost vědecko–výzkumná a publikační. Jeho experimentální práce v oblasti rostlinné morfologie, výzkumu stimulátorů růstu, fotoperiodismu rostlin a rostlinných hormonů jsou velmi objevné a vyvolaly kladný ohlas ve vědeckém světě tehdejší doby. Publikoval početné a vynikající vědecké práce v domácích a především vrcholných zahraničních časopisech. Bylo to kolem stovky titulů. Značnou pozornost věnoval studiu mořských řas, především druhu Caulerpa prolifera.

Svůj vynikající objev publikoval ve Francii, a tak se stal Rudolf Dostál známý ve vědeckém světě ještě jako mladý výzkumný vědecký pracovník. Zabýval se však i sledováním regenerace a růstovými korelacemi této řasy, což bylo začátkem jeho objevu a sledování fytohormonů. Právě jeho inaugurační přednáška na rektora Vysoké školy zvěrolékařské v Brně s názvem „Otázka vnitřní sekrece u rostlin“ v roce 1929 vycházela z jeho výsledků zkoumání fytohormonů. Na základě svých experimentálních studií, kterými se odkrývaly příčiny vzniku orgánů rostlin, se snažil sledovat možnosti řízení jejich utváření a přizpůsobování potřebám zemědělské praxi. V Aventinském rostlinopise jsou jeho kapitoly Experimentální morfologie rostlin velmi významným dílem a taktéž i Fysiologie rostlin v kompendiu Zemědělská botanika. Své některé výsledky bádání shrnul v publikaci O celistvosti rostlin.

… Obr. 12
Dva jubilanti po převzetí vyznamenání Pešinovou medailí za zásluhy na Vysoké škole veterinární v Brně v roce 1970 Akademik Rudolf Dostál vlevo, profesor MVDr. František Jurný vpravo (archiv autora)

… Obr. 13
Kurikulum akademika Rudolfa Dostála a jeho botanické školy, jak zaznamenal autor této knihy profesor Ing. dr. techn. Jiří Šebánek, DrSc. (foto archiv autora)

Ze stručného nástinu historie Dostálovy vědecké školy je možno shrnout a připomenout, že akademik Rudolf Dostál rozvinul a realizoval jak na Vysoké škole zvěrolékařské, tak i na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně své progresivní představy o kvalitní náplni a kvalitě pedagogického působení svého i svých následovníků – žáků. Dokazují to i výsledky jeho početných odchovanců a spolupracovníků, kteří v těchto intencích úspěšně pokračovali. Prioritní a progresivní bylo i správné nasměrování cílů ve vědecko–výzkumné oblasti v oboru obecná botanika, ale i v oboru botanika použitá, aplikovaná. Bylo to jak v oblasti použité botaniky veterinární, tak i botaniky v zemědělství. Svědčí o tom jeho odborná činnost doma a úspěšná reprezentace naší vědy v zahraničí, kde byl světově uznávanou vědeckou kapacitou v oblasti experimentální morfologie, fyziologie a systémového uspořádání rostlin a ve studiu celistvosti rostlin se zaměřením na využití výsledků v zemědělství, zahradnictví aj. Významně se zasloužil o objev rostlinných hormonů.

Osobnost akademika Dostála je typická svojí houževnatostí, pílí a nadšením pro obor. Jeho úspěchy by nebyly tak světově významné a početné, pokud by nebyl nadán svou prozíravostí v biologických vědách, jejich aplikovatelností v praxi, a to i z hlediska jejich vývojových perspektiv.