Karel Daniel Propagace WVC v Praze pokračuje i za velkou louží
Pozvání na WVC 2013 v Praze kromě obvyklé propagace na stánku ve výstavních prostorách kongresového centra rovněž oslovilo účastníky sympozia One Health i navazující recepce. Hlavní témata sympozia se v tomto roce soustředila na veterinární vzdělávání z globálního pohledu – History and Reform of Vet Med Education (Donald F. Smith), European Vet Med Education (Stuart Reid), Australasia Vet Med Education (Jennifer Hodgson), Central & South America Vet Med Education (Francisco Trigo) a Vet Med Education in North America (uvedené René A. Carlsonovou, odstupující prezidentkou AVMA). Nastupující prezident AVMA Dr. Douglas G. Aspros v inaugurační řeči shrnul vývoj veterinární profese v Americe paralelou s klasickým dílem Charlese Dickense:
„Místo Povídky o dvou městech mohl Dickens – kdyby žil nyní – klidně napsat Povídku o dvou profesích. V obou by se jednalo o zlatém období i o nejhorších časech, v obou by se jednalo o době vědy i době bláznovství. Stát snižuje svůj podíl na fi nancování veterinárních škol, praktičtí veterináři jsou konfrontováni se stagnující ekonomikou při stoupajících požadavcích na úroveň služeb, příjmy veterinářů s významnou částí koňské klientely jsou nejnižší mezi všemi veterináři v soukromém sektoru, více než třicet procent nově přicházejících absolventů chce pracovat pouze na částečný úvazek, přestože musí splácet náklady na studia, praxe malých zvířat spoléhající na příjmy z prodeje léčiv, vakcinací a kastrací se setkávají se stále tvrdší konkurencí z dolní strany cenové nabídky. Konsolidace, integrace a specializace zemědělských výrobců rezultuje v pokles poptávky po veterinárních službách. Znamená to ale, že žijeme v nejhorších dobách? Nejspíše ne.
Veterinární profese přežila obrovské změny spojené s nástupem techniky, která nahradila koně jako hlavní transportní prostředek, přežila omezování poptávky po veterinárních službách v oblasti živočišné výroby. Budoucnost profese dnes existuje v oblasti veřejného zdraví a v oblasti specializované péče o malá domácí zvířata. Rostoucí populace, pokračující urbanizace a nejrůznější způsoby elektronické komunikace dnes přinášejí ztrátu a rozpad fyzických společenství lidí, která jsou nahrazována společenstvím virtuálním. Což zjevně přináší posílení významu vztahů mezi člověkem a jeho domácím přítelem – zvířetem. Péče o tato zvířata se stává prostředkem péče o zlepšení emočního, psychického, ale i fyzického zdraví lidí. A dále nejspíš bude nahrazovat některé tradiční zdroje příjmů veterinární profese.“ San Diego – rodiště Kalifornie Pojmenování San Diego pochází od katolického svatého Saint Didacus z Alcalá a toto místo bylo od roku 1542, kdy se zde Juan Rodriguez Cabrillo vylodil, první osadou Evropanů na kalifornském pobřeží. Po mexickém vyhlášení nezávislosti na Španělsku v roce 1821 se San Diego ocitlo na území mexického státu Alta California. Po ukončení mexicko-americké války v roce 1848 bylo území postoupeno Spojeným státům, jeho kultura zůstala nicméně stále zakořeněná v hispánských tradicích. V průběhu druhé světové války bylo San Diego významným válečným přístavem a centrem vojenského průmyslu. Zatímco maják Old Point Loma Lighthouse, nyní u památníku Cabrillo National Monument, střežil v průběhu 19. století vjezd do zátoky San Diego Bay; centrum San Diega je nyní silně omlazeno moderní výstavbou, včetně obrovského kongresového centra. To vše přispělo k přezdívce San Diega na „fajnové město“.
|