Quo vadis veterináři?…

Milan Snášil

Veterinání medicína u nás a v okolních zemích

Opakovaně slýchávám od kolegů logickou otázku: „Mohou závěry a doporučení Federace evropských veterinářů přinést něco konkrétního, pozitivního, prostě něco, co bychom mohli pevně uchopit a zapracovat do našeho profesního života potažmo i do naší legislativy? Jsou takto Komorou vynaložené prostředky smysluplně vynaloženy?“ Nyní asi očekáváte pozitivní odpověď, ale ve skutečnosti nic není zcela jednoznačné: „o konkrétnosti, prospěšnosti a smysluplnosti některých výstupů z těchto jednání by se dalo v řadě případů s úspěchem pochybovat, ale…“. I když na jedné straně je FVE bohužel pouze poradní orgán Evropské komise, která však sdružuje naprostou většinu veterinárních lékařů Evropy a některých přidružených států. Přesto je pro nás stále důležité neztratit kontakt s veterinárním děním na evropské úrovni.

Na straně druhé musíme rovněž FVE vnímat jako multinacionální organizaci, která mnohdy nedokáže do svých závěrů a doporučení pružně zapracovávat a zohledňovat všechny legislativní, demografi cké, politické a hospodářské odlišnosti svých členů. Proto je transformace základních legislativních a organizačních změn velmi obtížná a zdlouhavá. Nesmíme též zapomínat na odlišnou strukturu a podmínky ve veterinárních komunitách v jednotlivých členských státech. Například v Polsku nebo Rakousku je většina veterinárních lékařů sdružena v jedné stavovské organizaci, toto zastřešení však může někdy přinášet ještě větší názorové odlišnosti v takto různorodé organizaci, na druhé straně může tento systém přinést i potřebnou váhu a respekt při jednáních se silnými partnery. Národní odlišnosti ve společenských, politických, ekonomických a legislativních podmínkách nelze ani stručně postihnout. V roce 2011 bychom si již mohli zvyknout na fakt, že jsme součástí Evropské unie a budeme muset i nadále akceptovat i pro nás více či méně nepopulární direktivy, které nám ne vždy náš život usnadní, spíše naopak. Dále bychom si měli uvědomit, že politická minulost naší země na několik desetiletí přerušila činnost profesních komor a tím je nemilosrdně vrátila zpět do bodu 0 jak v oblasti organizační, tak i fi nanční. Myslím si však, že i přesto všechna tato negativa lze s trochou invence profi tovat z ucelených a bezesporu odborně precizně zpracovaných závěrů FVE. Pravděpodobně je doposud neumíme dostatečně analyzovat a posléze transformovat do praxe, ale hlavně je neumíme nebo se bojíme prosadit do legislativních změn. Vzniká tak paradoxní situace, kdy veterinární profese má v naší republice velmi vysoký společenský kredit, ale přitom nemá adekvátní sílu prosadit si své odborné a ekonomické zájmy do praxe i legislativy. Chci v této souvislosti naše kolegy ujistit, že my, nynější členové zahraniční komise KVL, přistupujeme maximálně odpovědně ke zpracování závěrů evropských veterinárních organizací a komisí, stejně tak se snažíme tyto výstupy postupně zapracovávat do návrhů změn v naší legislativě. Toto chtění však naráží na celkovou politickou situaci a „náladu“ u nás spojenou s recidivující snahou části politické garnitury zrušit státu tak „nepohodlné“ profesní organizace. Ne nadarmo se říká: „že organizace, která nesídlí v Praze, jakoby ani neexistovala…?“ Jedině na těchto shromážděních máme možnost navázat osobní kontakty se zástupci veterinárních organizací z celé Evropy. Tato bezprostřední setkání nám přinášejí větší možnosti získávání nových poznatků, konkrétní spolupráce a výměny zkušeností.

Primárními profesními cíli veterinářů, jak na individuální úrovni, tak na úrovni profese jako celku, je prosazování zdraví zvířat, welfare zvířat a veřejného zdraví. Kromě jejich vysokého vzdělání a odborného výcviku, a prostřednictvím aplikování jejich specifi cké znalosti zvířat a souvisejících technických dovedností, veterináři přispívají – jedinečným způsobem – k prevenci a řízení záležitostí v oblasti zdraví a welfare zvířat a souvisejících problémů lidského zdraví.

Kromě toho, prostřednictvím poskytování veterinárních služeb, je záměrem veterinářů mít uspokojující zaměstnání, společností uznávané a ceněné. Podle mého názoru jsou tyto neoddiskutovatelné atributy především neveterinárními institucemi stále silně podceňovány. Dopad činnosti veterinárních lékařů, který je velmi široký a dokonce mnohem širší, než je často veřejností vnímáno, je v naší zemi málo medializován a propagován. V první řadě je to přímý dopad na zvířata. Jejich zdraví a jejich tělesná a psychická pohoda jsou přímo ovlivněny adekvátním veterinárním ošetřováním. Svoboda žít bez bolesti, zranění nebo nemocí a bez utrpení je zahrnuta v široce akceptovaných pěti svobodách zvířat k zajištění jejich welfare. Zdraví zvířat a zdraví lidí spolu úzce souvisí. Zvířata a produkty živočišného původu mohou být zdrojem nebo vektorem pro přenos zoonóz. Navíc, zdraví zvířat a problémy welfare mohou mít rozsáhlé sociálně-hospodářské důsledky, a to ne pouze pro subjekty přímo zainteresované, ale též pro každého jednotlivého občana. Velké epidemie nemocí zvířat mohou dalekosáhle ovlivnit běžný život mnoha lidí. Dokonce může být ohrožena i bezpečnost potravin. Výše zmíněné skutečnosti však již většina Evropanů vnímá pouze jako klišé na hony vzdálené realitě. Většina již přestala tato nebezpečí vnímat jako reálná (žijeme přece v Evropě!). Ale realita je poněkud jiná, své by mohli v současné době vyprávět někteří obyvatelé severního Německa…

V důsledku veřejného zájmu na veterinární péči, a též kvůli čistě intelektuální a konceptuální povaze těchto služeb, veterinární lékařství patří do svobodných profesí; profesí, které by měly být praktikovány na základě příslušných veterinárních kvalifi kací v osobní, odpovědné a profesionálně nezávislé kapacitě v zájmu klienta a veřejnosti. Základním prvkem je samozřejmě řádné vzdělání a praktický výcvik. Avšak existuje řada dalších faktorů, ovlivňujících kvalitu práce jednotlivých veterinárních lékařů a profese jako celku. Nezbytné jsou například úplná a funkční veterinární infrastruktura, neustálý vývoj veterinární vědy, patřičný legislativní rámec, technické normy, pravidla profesionálního chování a existence a dostupnost veterinárních léčiv. Sami si můžete z předchozího odstavce spočítat, kolik oddílů nám ještě chybí dopracovat a ve kterých jsme pouze v „nedbalkách“. Důležitá je též sociálně-hospodářská pozice veterinářů, a to jak veterinářů samostatně praktikujících, tak veterinářů v závislé činnosti. Podmínky bránící veterinářům mít přiměřený příjem učiní kariéru ve veterinárním oboru méně atraktivní. V několika zemích se rapidně snižuje počet studentů, kteří mají zájem stát se veterinárním lékařem velkých hospodářských zvířat. Není nepravděpodobné, že podnětem pro tento vývoj jsou změny pracovních podmínek a snižující se příjmy související rovněž ruku v ruce se stále se snižujícími počty chovaných zvířat, různými omezujícími nařízeními a zákazy. V některých odlehlejších oblastech je čím dál obtížnější udržovat dostatečné pokrytí veterinárními službami, což by mohlo vést k mezerám ve veterinární síti se všemi důsledky pro zdraví zvířat, welfare zvířat a pro veřejné zdraví. Mnohé z výše uvedených faktorů jsou nepochybně důležité pro většinu veterinárních lékařů. Je však obtížné, ne-li nemožné, aby jich bylo dosaženo pouze úsilím jednotlivců. Úlohou profesních organizací, jako je FVE a její přidružení členové, a to jak reprezentativních, tak regulačních, je iniciovat a podporovat rozvoj takových podmínek, které jsou pro uplatnění veterinárního lékařství rozhodující. Bohužel v těchto bodech praxe doposud značně pokulhává za teorií proklamovanou výše uvedenými profesními institucemi, naši nevyjímaje. Konkrétně pro naši republiku je velmi inspirující zvyšující se akcent na skutečnost, že veterinární medicína je zdravotnickou profesí s přímým a významným dopadem na veřejné zdraví. Tuto nezpochybnitelnou pozici se nám doposud nedaří vyzdvihnout a zakotvit do povědomí celé společnosti, zvláště pak do hlav našich vládních představitelů. FVE je přesvědčena, že projekt návštěv/inspekcí farem tak, jak je již zaveden a implementován v některých zemích, se nabízí jako dobrý nástroj k posílení efektivnosti veterinární péče. V tomto bodě si neodpustím mírnou ironii konstatováním, že nevědomky FVE zčásti vymýšlí již vymyšlené a trochu, asi nechtě, oklešťuje principy volného trhu a svobodného povolání, aby se vrátila zpět k – pamětníci si jistě vzpomenou na precizně vypracovaný direktivní systém kontrol, léčby a prevence za bývalého ředitele SVS prof. Poláka – praktikám kolektivních nařízení, řízených státními organizacemi…

FVE je rovněž intenzivně zapojena do politiky Společenství, zaměřené na zdraví zvířat. Aktivně se podílí na zpracování nového zákona Společenství o zdraví zvířat. Zvláštní důraz bude kladen na rozvoj udržitelných hospodářství, kompatibilních s životním prostředím. Pokud se týče veterinárních léčiv, FVE dlouhodobě usiluje o široký sortiment produktů dostupných a přístupných veterinárním lékařům. Podle veterinárního zákona by měly být předpisy na veterinární léčiva vždy vystavovány veterinárním lékařem nebo pod jeho odpovědností. Na půdě FVE se však opakovaně vynořují snahy omezit nebo přímo znemožnit distribuci antibiotik veterinárním lékařům ve jménu zamezení výskytu rezistencí (skandinávské země). Doposud se tyto excesy daří eliminovat, ale pouze budoucnost ukáže, zda zdravý rozum a odbornost zvítězí nad pseudopopulistickými vizemi některých politických a lobbistických klik. Je naprostou samozřejmostí, že musí být obecně podporováno odpovědné používání léčiv všemi zainteresovanými stranami tak, aby se předešlo rozvíjení a rozšiřování rezistencí vůči antimikrobiálním produktům a aby byl zachován jejich optimální efekt u zvířat a lidí.

vzdělávání veterinářů v oblasti welfare zvířat a koordinovaného přístupu k odpovědnému vlastnictví psů v EU a v sousedních zemích. Oblastí, která si zaslouží zvláštní pozornosti, je používání zvířat pro výzkum. Zde má FVE za cíl posazování politiky 3R: reduction, refi nement and replacement (redukce, zmírňování a nahrazování), a když jsou zvířata chována a držena k výzkumným účelům, jejich welfare se musí věnovat obzvláštní pozornost.

Veterinární profese

Jak již bylo zmíněno výše, veterinární medicína je profesí svobodnou, „praktikovanou na základě příslušné veterinární kvalifi kace, v osobní, odpovědné a profesionálně nezávislé kapacitě, v zájmu klienta a veřejnosti“. Z toho důvodu příslušné úřady ve všech evropských zemích upravily veterinární profesní zákony. Provozování této profese a přístup do ní je umožněn pouze kvalifi kovaným osobám. Přestože je veterinární lékařství regulovanou profesí v celé Evropě (viz výše), neexistuje společná defi nice nebo společné chápání toho, kdo může mít licenci, být registrován a pracovat jako veterinář. I když je na tuto profesi delegována celá řada (úředních) úkolů a očekává se, že jich bude vykonávat ještě více, všeobecné přijatá defi nice stále chybí, a to dokonce i na úrovni EU. Kromě veterinárního vzdělání požadovaného pro výkon úředních inspekcí, každá členská země zastává své vlastní názory a svoji pozici.

Pokud veterinární lékaři zůstanou ve své zemi, neexistuje žádná legislativa EU, která by platila, co se týče jejich vzdělání. Jediná relevantní EU legislativa v tomto ohledu se týká pohybu veterinářů a veterinárních služeb poskytovaných uvnitř komunity. Zabývá se uznáváním kvalifi kací členskými státy. Kritéria a podmínky pro školy, zajišťující automatické uznání poskytované kvalifi kace, jsou nekonkrétní a otevřené různým interpretacím. FVE a její pracovní skupina veterinárních statutárních orgánů stále pracuje na definici „veterináře“.

Široká znalost na vědeckém základě komparativní fyziologie a patofyziologie u všech relevantních zvířecích druhů by měla být základem úplně každé veterinární kvalifikace!

FVE dlouhodobě pracuje na vývoji nezávislého, objektivního a spolehlivého systému hodnocení škol, nakonec zahrnující i akreditace. Pro úspěch tohoto úsilí je rozhodující spolupráce celé profese, včetně kooperace ze strany škol a jejich reprezentativní organizace European Association for Establishments for Veterinary Education (EAEVE). Avšak systém evropské akreditace veterinárních fakult, škol a univerzit běží doposud mimo legislativní rámec EU a staví pouze na dobrovolnosti jednotlivých veterinárních škol. Proč? Odpověď je nad očekávání jednoduchá – nemalé procento veterinárních škol si není jisto kladným výsledkem tohoto komplexního srovnávacího hodnocení evropské komise EAEVE, a tak raději nesouhlasí.

Kromě pregraduálního vzdělávání FVE prosazuje koncepty celoživotního vzdělávání. Mimoto, FVE pracuje na vývoji konceptu „uznávaný veterinář“ s orientací na určité druhy. Veterinární specializace bude řešena společně s Veterinary Specialisation (EBVS). Zvláštní pozornost bude věnována úrovni specializace, která by měla být ve shodě s potřebami společnosti a veterinární profese.

Jelikož FVE souhlasí s tím, že určité kategorie veterinárních úkonů mohou být přeneseny na neveterináře, jako jsou paraprofesionálové – oprávněné veterinárními statutárními orgány a pod odpovědností a dozorem veterináře – s tím bohužel nelze nic udělat – zvláštní pozornost musí být věnována osobám, které mají vykonávat takové, na ně delegované, úkoly. Tomuto problému se obšírně věnoval ve své přednášce Dr. Herbert Schneider, představitel FAO na posledním jednání FVA. Podle mého názoru tato cesta není zcela správná, což dokládá stále se zvyšující počet případů nezákonného vykonávání veterinární léčebné a preventivní péče laickými osobami v naší zemi. Doufejme, že první pravomocná odsouzení těchto osob nám dávají důvod věřit, že i v naší republice se lze domoci práva za vydatné pomoci orgánů Komory veterinárních lékařů a Státní správy.

Co říci na závěr? Pevně věřím, že evropské veterinární instituce nedovolí další oklešťování pravomocí veterinárního lékaře, že splní většinu svých předsevzetí, že naše veterinární profese ustojí většinu vnějších tlaků a změn, které na ni nakládají nová nařízení a zákony, že najde vnitřní sílu vzdorovat různým lobbistickým seskupením a především, že my, sami veterináři, dokážeme svým profesionálním přístupem k sobě samým, stejně tak ke svým kolegům, že veterinární profese, není vlastně profesí ale posláním…