závěrečný list spisku vesnického kováře z 19. století Překlad: Dvacátý únor byl ten šťastný den, ve kterém já závady, jež příliš přerostlé kopyto způsobily, posoudit měl, zda k (pod)kování jsem přispěti mohl. Talafous Vojtěch z Myšence 1837
|
|
Reaguji na váš článek v čísle 10/2011, pojednávající o zakladateli moderní veterinární chirurgie a ortopedie prof. MVDr. Emanuela Krále.
Z tohoto článku je zřejmé, jak velký odborný úsek na tomto poli vykonal profesor Král a jeho následovníci. Svědčí o tom i obrázek titulů některých učebnic z chirurgie, ortopedie a podkovářství.
O tom, že s podobnými problémy nemocí koní, zejména se zaměřením na léčbu nemocných kopyt, se zabývali již podkováři ještě před veterinárními školami a univerzitami v minulých stoletích, svědčí zachovaný závěrečný list spisku na obr. 1 venkovského kováře a podkováře, našeho pra, pra, pra, …dědečka, žijícího a praktikujícího kovářství a podkovářství již koncem osmnáctého století v Myšenci u Talinského rybníka. Z překladu jeho závěru vyplývají získané zkušenosti při ošetřování a kování nemocného (přerostlého) kopyta. Uchoval se jen poslední list sepsaný vlastnoručně, švabachem.
Ze zkušeností se také dovídáme, že kulhání koně může vzniknout i v krátkém čase po novém okování, kdy některý z osmi podkováků, připevňující podkovu ke kopytu, je blízko živé tkáně v tenké stěně rohovinové schránky kopyta.
|