Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Řekl doslova: „Já si to ohlídám“

   Soudnička

Řekl doslova: „Já si to ohlídám“

Vážení, já a můj manžel se na vás obracíme s prosbou o prošetření našeho případu, neboť se domníváme, že námi uvedená klinika má nemalý podíl na smrti našeho milovaného kocourka, kterému bylo teprve něco málo přes dva roky. Pokusím se vám popsat celou, pro nás tak smutnou, kauzu, ze které jsem se já osobně ještě nevzpamatovala.

Dne 28. 7. jsem ráno zjistila, že náš zrzavý kocourek Bal nemůže čurat. Byl to kocourek chovaný pouze doma, takže jsem si toho všimla ihned. Byla jsem z toho rozrušená, neboť svá zvířata miluji a cítím s nimi. Bydlíme v malém městě, kde žádná veterinární ošetřovna není, a tak jsem musela čekat, až se manžel odpoledne vrátí z práce, a pak jsme jeli do sousedního města do veterinární ordinace. Byla tam spousta lidí, takže jsme se na řadu dostali až tehdy, když již končily hodiny vyhrazené k ošetřování. Pan doktor Ochotný nás vzal do ordinace a našemu kocourkovi se věnoval téměř hodinu. Za to vše si vzal pouhé dvě stovky a vystavil bez řečí účet, který vám zasíláme jen z toho důvodu, abychom vám dokázali, že kocourek byl skutečně nemocný a léčen, neboť na klinice, kam jsme se vypravili o den později, nám odmítli jakýkoliv doklad dát. K tomuto panu doktorovi žádné výhrady nemáme, byl ochotný a laciný. Další den byla sobota a na stavu našeho kocourka se nic nezměnilo, dále nemohl čurat. Takže jsme jeli po okolí, kde byla veterinární služba, ale nepořídili jsme, neboť nikdo tady nemá vybavení přístroji. Vzala jsem si na pomoc Zlaté stránky, kde vědí všechno, a našla si, bohužel, zmíněnou kliniku. V pozdním odpoledni jsme se tam vydali. Čekárna byla narvaná roztodivnými zvířaty, a tak jsme čekali na pomoc něco mezi 2 – 3 hodinami. Nebylo to pro nás důležité, neboť jsme věřili, že tady našemu Balovi pomohou. Vzala jsem s sebou pro informaci blanket z předchozího dne. MVDr. Neviděl po jeho zhlédnutí prohlásil, že to, co dostal, mu nemohlo pomoct a navrhl odebrat a vyšetřit krev, aby věděl, v jakém stavu jsou játra, ledviny a slinivka. Šťastně jsme se vším souhlasili. Pan doktor vyholil tlapku a vzal krev s tím, že výsledky budou zítra. Pak oholil bříško a udělal sono. Obrazovka ukázala plný močový měchýř písku, což prý pan doktor ještě nikdy neviděl, a tak si na to zavolal kolegu MVDr. Viděla. Tomu nás přenechal a ten pak také kocourkovi udělal celkem pět výplachů močového měchýře bez narkózy. Byla jsem ráda, protože vím, že narkóza není zdravá, obzvlášť, když ji Balek měl předešlý den a navíc byl zesláblý, neboť dva dny nejedl a i pití jsem do něj vpravovala stříkačkou. Pak nás MVDr. Viděl zas předal MVDr. Nevidělovi s tím, že bude čúrat, a také řekl, že čural. Bylo to ale jinak, MVDr. Viděl do něj vpravil nějaký roztok, obrátil ho a tlakem na bříško vymačkal. Poté dostal injekci antibiotik a domů jsme dostali Synulox s užíváním po 12 hodinách a Furon 3x denně. Uvnitř jsme byli sotva půl až třičtvrtě hodiny, oba doktoři vše zapsali do počítače a požádali o 1100 Kč. Pan doktor Neviděl nás pozval na další den a řekl doslova: „Já si to ohlídám.“ Lísteček jsme nedostali, ale odjížděli jsme plni víry v uzdravení. Druhý den jsme opět vyrazili na kliniku. Byla jsem však rozčarovaná, neboť Balek stále nečural a bylo mu očividně hůře. Opět tříhodinové čekání a pak, když jsem upozornila, že ještě nečural, mi bylo řečeno, že má asi zánět, který ho pálí, a proto nečurá. To jsem vyvracela, protože jsem ho několikrát viděla jak se snažil, ale nešla ani kapička.

MVDr. Neviděl začal být docela arogantní, ukázal výsledky biochemického rozboru a říkal, že ledviny vykazují vysoké hodnoty, nevím už čeho, a že to není v pořádku. Zavolal doktora Viděla, ať udělá výplach ! Jeden a to bylo vše! Když jsem se zeptala, zda si ho prohlédne na sonu, tak řekl, že ne a že máme měchýř pravidelně vymačkávat třeba 14 dní, než se sám rozčurá. Na dotaz, zda by nemohl měchýř vyčistit operativně, mi řekl, že mohl, ale pouze v krajním případě. Byla jsem z toho už zmatená. Stav se zhoršoval a nikdo nic nechtěl slyšet. Když jsem si chtěla vzít blanket s výsledky krve, doktor Viděl mi řekl, že bych mu stejně

nerozuměla a že to zůstane u něj a ostatní je beztak v počítači. Ten druhý den si doktor řekl o 600 Kč, v ordinaci jsme byli jen krátce a proti naší vůli nám byla prodána Uropet pasta, kterou jsem den před tím odmítla, že si ji koupím, až se uzdraví. Takže druhý den jsem ji dostala, aniž se mne někdo ptal. Přijet máme, až dobereme Synulox. Odjeli jsme a můj optimismus se vytrácel. Následující noc začal ten chudinka zvracet krev barvy tmavé čokolády a já jsem věděla, že je zle. Volala jsem na kliniku a tam mi řekli, ať druhý den přijedeme, že mu nasadí kapačku, aby naskočily ledviny. Zmítala se ve mně beznaděj s maličkou nadějí, a tak jsme další den opět jeli na kliniku už po třetí. Dozvěděla jsem se, že Balek má játra pryč a že mu dají injekci z milosti, jinak že je stav beznadějný. Odešla jsem ven truchlit a manžel zůstal až do konce. Teď už jsme zaplatili jen tři stovky a ani na ty nemáme doklad z té kliniky, kde se mi vše začalo jevit jinak, než když jsem tam poprvé vstupovala. Zůstaly nám pouze léky, které nepomohly, ale spíš uškodily. Přikládám příbalový leták léku Furon. Bohužel jsem si ho přečetla pozdě. Vůbec by mne nenapadlo, že dostanu něco, co by mu mohlo uškodit. Vždyť je tam jasně psáno, že nesmí být podán při selhání ledvin se zástavou močení. U té pasty zase, že se smí dávat jen po jídle a na plný žaludek a ten náš chudinka už pár dní nejedl. Také je jako prevence na okyselení moči a ne na močový měchýř plný písku. To vše mi dochází až teď. Chtěla jsem kocourkovi pomoct a vůbec by mne nenapadlo, že se o to na klinice nebudou snažit, a naopak mu uškodí a ještě si nechají draze platit. Takže rekapitulace – třikrát zbytečně na kliniku a zpět. Najeli jsme 300 km. Za benzín jsme vydali rovných 900 Kč a za důvěru ve vyléčení 2000 Kč. Takže našemu kocourkovi za ty peníze na pěkně vybavené klinice neudělali vůbec nic víc než tady v sousedním městě v málo vybavené ambulantní ošetřovně. Prostě mu za drahý peníz jen vyplachovali močový měchýř, což doktor Ochotný dělá za 100 Kč.

Takže mi není jasné, proč na klinice dělali biochemické vyšetření, když se výsledky neřídili a ani tu kapačku nenasadili. Je mi na tom hodně věcí nejasných. Kdyby mi nebylo v telefonu slíbeno podání kapačky, mohli jsme nechat píchnout injekci z milosti v sousedním městě. Je to tam jen 10 km a mohli jsme ušetřit. Je mi z toho všeho smutno. Kdybychom jeli jinam, mohlo to dopadnout líp. I když v ruce nic nemám, neboť mi nic nedali, žádám o prošetření případu.

Stalo se to před týdnem a tak snad ještě budou mít v počítači snad ještě záznamy.

Za vyřízení předem děkuji
Jana Blanketová

Nikdo jí to neproplatí

Paní Jana Blanketová navštívila ordinaci s kocourem Balem a uvedla, že je už asi druhý den nemocný. Jiné informace neuvedla. Klinickým vyšetřením byly zjištěny odchylky od normálního zdravotního stavu. Napnutý, silně bolestivý močový měchýř o velikosti v průměru 7 cm, teplota 39,7 °C, chování zvířete vyvolávající podezření na uremii. Protože sonografickým vyšetřením bylo zjištěno velké množství různě velkých pohyblivých reflexních částic, byla majitelka zvířete upozorněna na možná rizika tohoto onemocnění a zároveň jí byl vysvětlen přínos biochemického vyšetření krve pro další postup v léčbě tohoto závažného onemocnění. Toto vyšetření po sdělení jeho ceny nejprve majitelka odmítala, posléze souhlasila a zvířeti byl podán injekční preparát na uvolnění spasmu močových cest. Po 30 minutách nutných k nástupu účinku léku bylo prováděno postupné vyplavování nánosu písku z močové trubice, čímž se asi po hodině podařilo obnovit průchodnost močové trubice a kocour se za pomoci jemné palpace vyprázdnil. Účet za úkony s částkou 250 Kč byl vytištěn a majitelka ho nepřevzala se slovy, že jí jej nikdo neproplatí.

Dne 28. 7. se majitelka dostavila ke konci ordinačních hodin. Pacientovi se jemným stiskem podařilo celý obsah močového měchýře vyprázdnit, moč byla v porovnání s předcházejícím dnem světlejší a močení bylo pro kocourka méně bolestivé. Zvířeti byla opět podána antibiotika a preparát uvolňující spasmus močové trubice. Požadovanou návštěvu ordinace příští den majitelka odmítla pro časovou zaneprázdněnost a vzdálenost od místa jejího bydliště. Majitelka spolu s mužem, který ji doprovázel, požadovala injekční formu antibiotik s možností laické aplikace doma. Doporučení, aby léčbu převzal některý z kolegů působících blíže, majitelka odmítla a zhodnotila odbornost jejich počínání v jiných případech. Poté, co jsem odmítl předat antibiotika, začala majitelka reagovat vzrušeně a žádala okamžité řešení situace bez návštěv. Proto jí byl předán Synulox tbl., a současně též Furon tbl. s řádným poučením. Účet s částkou 150 Kč za úkony byl vytištěn a majitelce předán v 18.35 hodin. Naposledy se paní Blanketová dostavila do ordinace dne 31. 7. po 19. hodině a rezolutně požadovala utracení kocourka, protože již dva dny stále zvrací i přes naši drahou léčbu. Eutanazie byla provedena preparátem T61, účet s částkou 100 Kč za úkony vytištěn a předán v 19.32 hodin. K ověření přikládám soubor platebních výměrů.

S pozdravem MVDr. Neviděl

Nechtěla přijet

Dne 27. 7. jsem byl vyzván svým kolegou Nevidělem, abych mu šel pomoci s fixací kocoura Bala, který již druhý den nemočí, při sonografickém vyšetření, které potvrdilo podezření na zánět urologického aparátu, a následném cévkování. S ohledem na nepříliš dobrý zdravotní stav kocoura bylo cévkování prováděno pouze v lokální anestezii. Po zdařilém cévkování byl kocourovi palpačně vyprázdněn močový měchýř a majitelce potvrzeno, že stav kocoura je vážný. Během chvilkové nepřítomnosti Dr. Neviděla v ordinaci, po odběru krve, se mne paní Blanketová dotazovala na možnosti průběhu léčby a k tomu jsem jí sdělil, že léčbu vede kolega, ale vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu zvířete a možným komplikacím předpokládám, že budou muset přijet druhý den na kontrolu a aplikaci injekčních antibiotik. Na to paní Blanketová prohlásila, že bydlí daleko, že nemá finanční prostředky na to, aby mohla jezdit několik dní k nám na kliniku, a že žádá injekční antibiotika s sebou domů, aby je mohla aplikovat sama. Vysvětlil jsem jí, že v souladu s platnými předpisy jí injekční preparáty nemohou být poskytnuty.

Dne 28. 7. jsem byl přítomen při palpačním vyšetření a vyprázdnění močového měchýře kocoura Bala. Zjistil jsem, že se stav kocoura zlepšil a že moč již nebyla tolik barevně změněná. Majitelka si opět stěžovala na velkou vzdálenost a finanční náročnost a požadovala léky k aplikaci doma. Kolega, v rámci snahy pomoci, nabídl, že můžeme léčbu předat některému kolegovi, který má praxi blíže jejímu bydlišti. Na to paní Blanketová reagovala silně negativně zabarveným líčením neodbornosti našich kolegů, na což jí bylo řečeno, že jistě přehání. Majitelce byla vydána antibiotika per os a zdůrazněna nutnost, aby v případě jakéhokoliv zhoršení zdravotního stavu, např. pokud by nepil, nežral či zvracel, neprodleně přijela. Opět jsem paní Blanketovou viděl až dne 31. 7., a to velice krátce. Kocour jevil viditelné známky uremie a dehydratace a později jsem se od kolegy dozvěděl, že majitelka žádala o ukončení léčby a eutanazii. Závěrem bych chtěl uvést, že na léčbě jsem se podílel jen asistencí u několika úkonů, které vyžadovaly odborně provedenou fixaci zvířete. Celkové klinické vyšetření, léčbu, zápisy do karty pacientů a vyúčtování úkonu prováděl můj kolega. Sám osobně považuji stížnost paní Blanketové za nedůvodnou.

MVDr. Viděl

Vzhledem k předloženým zdravotním záznamům, z nichž nevyplývá žádné odborné pochybení, a nemožnosti získat jiné doplňující důkazy byla stížnost odložena jako nedůvodná. Přesto i tento případ ukazuje na to, jak rozdílně může být viděna situace očima chovatele nebo na druhé straně veterináře.

Upravil MVDr. Petr Matušina