Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Saské lékařské komory po patnácti letech

Saské lékařské komory po patnácti letech
Zpráva ze slavnostního shromáždění k patnáctiletému výročí novodobé existence

Slavnostní shromáždění k 15-tiletému výročí novodobé existence Saských zdravotnických komor se konalo v budově Saských lékařských komor v Drážďanech. Slavnostní ráz setkání umocnilo vystoupení komorního drážďanského souboru Baroccolo.

Shromáždění se zúčastnili zástupci Saské zemské lékařské komory, Zemské komory zubních lékařů Saska, Saské zemské komory lékárníků, Saské zemské komory veterinárních lékařů.

Prof. Dr. med. Habil. Jan Schulze v úvodu pozdravil za Saskou zemskou lékařskou komoru. Dále za Zemskou komoru zubních lékařů Saska vystoupil Dr. med. dent. Joachim Lüddecke, Friedmann Schmidt za Saskou zemskou komoru lékárníků a za Saskou zemskou komoru veterinárních lékařů pozdravil Dr. med. vet. Hans Georg Möckel.

Za Saské státní ministerstvo pro sociální záležitosti přítomné pozdravil státní tajemník Dr. Albert Hauser.

Zdůraznil, že svobodná společnost potřebuje svobodná povolání. Svobodná povolání znamenají vedle individuální odpovědnosti pro pacienta i vysokou společenskou odpovědnost. Samosprávnost se musí dále rozvíjet, přizpůsobovat se stále měnícím požadavkům společnosti. Vůči státu a společnosti se zastoupení těchto svobodných povolání vyznačují věcnou kompetencí a schopností dialogu při účasti na vývoji konceptů péče zdravotního zabezpečení při měnících se rámcových podmínkách.

Konkrétně by např. komory měly namísto státu zasáhnout při regulaci – omezení reklamy a jejího vzhledu na budovách i automobilech.

První přednáška slavnostního rázu od Prof. Dr. Jur. Dr.h.c.mult. Rolf Stopera z univerzity v Hamburgu – Institutu pro právo a hospodářství – byla na téma “Komory jako společnost hodnot – samospráva lékařských komor mezi tradicí a inovací”.

Hlavní myšlenkou bylo, že potřeba a efektivnost komor svobodných povolání je nesporná. Proto také je povinnost členství v nich bez diskuze.

Změny rámcových hospodářských a společenských podmínek ovšem od zákonodárce vyžadují neustálé přezkoumávání, zda předpoklady pro veřejně – právní nucenou kooperaci stále ještě trvají (dle vyjádření spolkového ústavního soudu 2001).

Samospráva komor stojí na “slabých nohou”. Na rozdíl od komunálních samospráv s jejich ústavním zajištěním i velkým rozsahem komunálních úkolů, nemají komory takové obdobné právní zajištění ani v ústavě ani v právním řádu EU. I rozsah jejich úkolů je omezenější a jsou spíše v pozici společenstva – nositelů jistých hodnot.

Ohrožení existence svobodného povolání lze nyní spatřovat v tom, že zdraví bude nabízeno jako zboží, že se budou vytvářet společnosti pro výkon příslušného povolání a rozšiřovat jejich filiálky…

Ohrožení samosprávy komor možno spatřovat např. v negování přechodu od paternalistického přístupu státu k partnerskému přístupu vůči komorám, nebo když komorám bude chybět obraz jasně srozumitelného obecně prospěšného kompetenčního centra pro zdraví i faktoru pro uspokojování potřeb svých členů.

Komory mají fungovat jako poskytovatelé služeb.

Jestliže některé úkoly mohou být komorou plněny hospodárněji a odborněji, mohou být státem předisponovány na komoru.

Možnosti dalších úkolů ve správě komory – pro členy zejména:

  • Podpora dorostu – nových členů
  • Poradenství se zakládáním profesní existence, jejím přebudování i následným poradenstvím
  • Podpora internetového styku

Pro pacienty – spotřebitele by úkolem komor mělo být:

  • Poskytování informací o právech pacienta – obecně
  • Poskytování seznamu lékařských kvalifikací
  • Registrovat oznámení pacientů
  • Spolupracovat se svazy spotřebitelů a osobami pověřenými pacienty
  • Prevence v oblasti výživy, pohybu, práce a opatřením proti nákazám.

Komory jsou tedy modelem budoucnosti prostředníka mezi státem a svobodným povoláním lékařského zaměření.

Právní postavení komor jako společností a nositelů určitých hodnot by mělo být posíleno.

• • •

“Hippokrates a Sisyphos” byla další přednáškou od Prof. Dr. rer.natur. Waltera Krämera.

Zabýval se především srovnáním prudce stoupající nabídkou v poskytování stále se zvyšujících možností medicíny a reálnou dostupností těchto služeb pro obyvatelstvo.

Dokumentoval zvyšující se náklady v různých oborech takto:

 
r. 1975
r. 2000
%
Vytržení zubu
9,7
17
75
Porada
4,5
9,12
103
Benzín Super
0,9
2,14
138
1 h výuky tenisu
22,3
60,1
170
Kadeřník
15,74
43,2
174
Lakovaní blatníku
109
522,4
379

Z toho plyne: “Medicína není dostupná pro všechny!”

Lidé nejsou zdravější. Dříve po týdnu léčení byl pacient buď zdráv nebo mrtev. Dnes není ani mrtvý, ani uzdraven! Je daleko více přežívajících. Je v průměru tento pacient tedy zdravější?

Díky větším možnostem medicíny se staneme nemocnějšími. Než opustíme svou existenci, je nám tak pobyt zde prodloužen. Čím lepší je lékařské zabezpečení, tím bude náročnější na ošetřování pacienta. Kdyby např. ve Švýcarsku úplně odstranili kouření, vypočítali, že zdravotní náklady by byly větší!? Kuřáci takto umřou dříve a tedy náklady na jejich další léčbu již nejsou.

Je cestou zavedení více tržního hospodářství do lékařské péče? Tento princip není možné využít plošně – život zachraňující péči nutno poskytovat všem!

Použít princip “záchranných člunů na Titanicu jen pro 1. třídu”? “V Německu to nechceme a ani to nepotřebujeme”.

Patrně bude však nutné odhlédnout od konkrétních lidských životů a směřovat k racionalizování zdravotní péče pro celek obyvatelstva.

Během slavnostního večera byli pozvaní hosté provedeni na ukázku sídlem Saské zemské veterinární komory za doprovodu prezidenta Dr. Hanse-Georga Möckela a obchodní ředitelky Kathrin Haselbachové.

Místo: Drážďany
Datum: 8. 10. 2005
Účast: Borkovec L.
Přenocování: z 7. 10. na 8. 10. 2005
– Praha Hlubočepy, Penzion SVS ČR, Na Srpečku, vila “Kadaver”.

Přílohy:

– publikace “15 JAHRE SÄCHSISCHE HEILBERUFE KAMMERN 2005” (63 stran)

– Festveranstaltung – Gästeliste

– Festveranstaltung – program jednání 8. 10. 2005.

MVDr. Lubomír Borkovec