Reprezentace slovenské komory pozvala své protějšky z Polska, Maďarska a České republiky na jednání v Dolnom Kubíně na konci ledna. Pozvání slovenského prezidenta KVL Ladislava Stodoly na setkání přijali prezident Polska Tadeusz Jakubowski a prezident KVL ČR Karel Daniel. Z Maďarska byl na setkání delegován prezident budapešťské Komory (a dlouholetý člen Evropské federace praktických veterinárních lékařů) Zoltán Pintér. Ačkoliv se jednotliví protagonisté setkání většinou znali z dřívějších dvoustranných jednání a z valných hromad Federace veterinářů Evropy, na úvod se komory představily údaji o členské základně (tabulka 1) – o počtech veterinárních lékařů celkem, počtech absolventů veterinárních univerzit a dalšími fakty. Tab. 1 – Srovnání celkového počtu, zaměření a denzity veterinářů v jednotlivých státech
Členství kromě Polska je povinné pouze pro soukromé veterinární lékaře, v Polsku je komora obligatorním orgánem všech veterinářů, jako to známe z většiny zemí, kde je komora stavovskou povinností, dokonce i prohlídka masa je zde privatizována; jatka platí za prohlídku okresnímu řediteli a ten vyplácí soukromé veterináře dozorující hygienu masa. Cizinci – veterinární lékaři, přistupující do komory, nejsou ani v jedné zemi vážným problémem; ani ze zemí EU, ani ze třetích zemí. Ačkoliv nesmí být kladeny jazykové překážky, ze zemí EU se do Visegrádského prostoru prostě nikdo nehrne a ze třetích zemí je dána povinnost skládat vyrovnávací státnice v národním jazyce, což limituje zájem na minimum (v řádu jedinců). Problémem spíše hypotetickým je migrace osob vyloučených z některé národní komory, aniž by byla vzájemná informovanost mezi státy EU. Srovnávána byla i další témata, kdy se ukázalo, že všechny komory mají vytvořeny dozorčí (revizní) orgány, veterinární „prokuraturu“ a vrchní soud (čestné rady), mírné rozdíly byly zjištěny ve výši pojistného a v členských poplatcích. Zcela se lišily vstupní poplatky, u nás neznámé (tabulka 2), kdy v naší profesní organizaci sílí hlasy po opačném trendu, snížit pro první rok či dva poplatky pro nové členy – čerstvé absolventy, a pro seniory. Diskutován byl i monitoring nákaz v jednotlivých státech, kdy nejtíživěji pociťují situaci v Maďarsku a nejvolněji se dýchá kolegům z Polska, kdy stát platí kromě vlastního vyšetření či vakcinace každou cestu za pacienty zvlášť. Nejnákladnější je pro Polsko ozdravování proti Aujeszkyho nemoci, v ČR to byl v loňském roce bluetongue. Plat nastupujícího veterináře ve státní službě je podle odhadu zúčastněných okolo 500 eur a okolo 1000 je tomu u délesloužících veterinářů na Slovensku a v Maďarsku, v ČR je plat o něco (málo) vyšší, nejvyšší výplatu si odnáší kolegové v Polsku (800/1500 eur). Pro zajímavost a informaci zejména ústředním ředitelům (CVO) by mohl sloužit fakt, že nejlépe jsou placeni wojwodští (krajští) ředitelé opět v Polsku (3000 eur). Spolu s penězi za tzv. statní zakázku byla probrána i otázka cen za úkony a léčiva a léková politika jednotlivých států vůbec (tabulka 3). Ceníky v zemích Visegrádské čtyřky zná jen Maďarsko – má sazebník doporučených cen. Ostatní země čas od času publikují statistický přehled cen, čímž suplují ceníky, zakázané protimonopolními úřady slovanských zemí. Srovnání cen za jednotlivé úkony nebylo možno probrat v daném čase a nabízí se jako zajímavá otázka pro některé příští jednání. Většina veterinářů přidává na léky pro velká zvířata 10 – 20 % marže, ačkoliv v Polsku existuje omezení, zakazující marže na léky, nicméně toto ustanovení není dodržováno – v malé praxi polských kolegů existují stejně jako u nás a jinde přímé platby, kde není přirážka na lék rozhodující a většina úkonů u velkých zvířat je prováděna na malých farmách u farmářů, kteří jsou všichni osvobozeni od placení daní, takže doklad rovněž nepotřebují a platí hotově. Přesto původní idea nulových marží na lécích, a tím větší platba za poradu a vědomosti je chvályhodná. Přes dostupnost léků na trhu existuje černý trh s léčivy, která se dováží např. jako chemikálie (chloramfenikol z Číny – Maďarsko, rezidua), dovoz zakázaných léčiv z Běloruska (metronidazol do Polska), nelegální dovozy pro drůbež ze Slovenska či dovoz léků na Slovensko dánskými chovateli zcela bez kontroly. Tab. 3 – Marže a DPH u léčiv
Evidence tzv. petpasů je zajištěna různě – na Slovensku existuje centrální státní databáze, kde komora je jediným vydavatelem pasů a v ceně pasu je zahrnut i poplatek za evidenci pasu (5 eur/kus). Maďarský veterinární lékař zaplatí komoře dvě eura za pas a pět eur za evidenci, která je prováděna výhradně elektronicky, pas prodává chovateli asi za 20 eur. V databázi lze zpětně zjistit pouze jméno psa a číslo čipu kvůli ochraně osobních údajů. V Polsku vystavení pasu není zdaněno, je považováno za poplatek (asi 13 eur). Veterinární lékař kupuje pas za pět eur od jediného vydavatele, kterým je komora, a 0,5 eura platí za evidenci pasu do krajové databáze, vedené rovněž komorou, zasílané v papírové podobě či e-mailem. Organizace komor (krajská a okresní struktura, počty zaměstnaných osob v administrativě komor, počty zastupitelů apod.) a řešení otázek spojených s dalším vzděláváním bylo předmětem dalšího, spíše stručného exkurzu (tabulka 4). Vlastní organizační záležitosti totiž budou probrány v rámci setkání zástupců komorové administrativy na každoročním setkání komor v březnu. Závěrem si prezidenti v dobré shodě přislíbili vzájemné informování zejména v oblasti léků a migrace veterinárních pracovníků a shledali, že podobná schůzka v jednoročním intervalu by mohla přispět k řešení problémů zajímajících všechny strany.
|