Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Setkání Visegradské čtyřky v Dolnom Kubíne

  Z činnosti komory

Jan Bernardy

Visegrádská čtyřka, tentokrát jen ve třech

 

Setkání Visegrádské čtyřky (V4) se neodehrálo ve Visegrádě, ale v Dolnom Kubíně a bylo to nikoli čtyř ale trojstranné jednání – slovenská, polská a česká Komora a SVS. Dolný Kubín se tak stal na prostřední únorový víkend visegradským veterinárním Davosem – setkáním prezidentů a ústředních ředitelů s doprovodem ze tří států středu a východu Evropské unie.

Ačkoli původně naše delegace měla být početnější, nakonec zde českou stranu zastupovali kromě prezidenta předsedové vzdělávací a zahraniční komise dr. Vaňousová a dr. Daniel. Cílem předchozích i současné schůzky bylo koordinovat společné postupy v legislativní oblasti v rámci Evropské unie, rozkrýt a informovat se o aktuálním stavu a výši poplatků do profesních organizací, komvýši pojištění, systému a realizaci dalšího vzdělávání, trhu pracovních sil v oboru (noví a odcházející členové), identifi kaci zvířat transpondéry, opatřeních na zjišťování a omezování antimikrobiální rezistence atd.

Vzhledem k nepřítomnosti maďarských delegátů se jednání vedlo v národních jazycích s přechodem do angličtiny vždy, když bylo třeba upřesnit odlišné termíny, nebo se vyjádřit exaktně.

Ze schůze vyplynulo, že největším počtem veterinářů na počet obyvatel oplývá Česko

Zjištěné číselné údaje o počtech, platbách a procentech jsou uvedeny v tabulkách, a jsou namnoze kvalifi kovanými odhady. Klasifi kace profesních skupin veterinárních lékařů jednotlivých států se totiž liší, neboť v Polsku jsou členy komory (Izby weterynaryjnej) všichni veterináři bez rozdílu, zatímco na Slovensku a v ČR jen soukromí praktici; počty „malo- a velkozvířetníků“ jsou rovněž jen hrubě odhadnuty, přesná evidence není k dispozici ani v jedné ze zemí V4, stejně jako ceny za úkony a marže. Přesto mohou sloužit jako určité vodítko. Ze schůze vyplynulo, že největším počtem veterinářů na počet obyvatel oplývá Česko (tab.1), kde se současně také platí nejvíc do Komory a za pojištění (tab.2). Pro větší objektivitu těchto údajů budiž však řečeno, že další středo- a západoevropské státy platí násobky těchto částek. Nejvíce v Dánsku, v sousedním Rakousku (podle spolkové země) se platí 1200 €, ve Spojeném království 500 L apod. Naproti tomu roční nárůst počtu členů Komory je téměř shodný v Polsku a na Slovensku (8 %), oproti necelým 6 % v ČR (Tab.3). Největší nezaměstnanost veterinárních lékařů je v okolí veterinárních univerzitních měst, kromě Brna a Košic se jedná o Varšavu, Lublin, Wroclaw, Olstyn a nově také Poznaň a Krakov. Nejvyšší poplatky za kompletní služby spojené s vydáním petpasu jsou na Slovensku, kde KVL drží monopol na evidenci čipovaných psů, koček a fretek (tab.4). Některé ordinace na Slovensku provádí čipování zadarmo jako marketingovou podporu, pokud je spojeno s kompletní vakcinací, nebo „věrnostním“ programem. Identifi kace všech výše zmíněných druhů je zde podle nového zákona povinná a jediným oprávněným subjektem pro čipování, provádění a změny záznamů je veterinární lékař; databázi pasů a všech čipovaných společenských zvířat vede komora. Veterinář je povinen do 24 hodin zvíře zapsat do on-line databáze, ve které lze veřejně vyhledat jméno a telefon majitele. V Polsku je situace s čipováním psů obdobná jako u nás, čipování provádí převážně veterinář. Komora vede databázi petpasů a ostatní čipovaná zvířata jsou evidována roztříštěně (města apod.). Koně shodně ve všech zemích označují plemenáři s tím, že se v jednotlivých státech různě často mohou, ale nemusí podílet i veterinární lékaři.

Vzdělávání je povinné jen na Slovensko, v Polsku mají fungující systém specializací, zejména však proto, že každý, kdo chce otevřít a udržet vyšší formu provozovny – kliniku či nemocnici, musí mít k dispozici dostatek specializovaných veterinářů. Otevření ordinace v Polsku podléhá vlastnímu zákonu o veterinárních provozovnách a kromě specializace je podmínka praxe.

To jsou střípky z dopoledního separátního jednání komor, kdy každý z účastníků si odnesl bohatou informační nadílku a její zpracování a další použití je na každém z nich. Podobné schůzky se pravidelně po několika letech opakují, jejich organizace se ujal nejdéle sloužící prezident KVL SR Laco Stodola. Kromě pozitivní a negativní zkušenosti končívají schůzky vzájemným prolnutím duší a ujišťováním o nutnosti společných postupů v té, na nás nepřátelsky shlížející velké či západní Evropě; jejich praktické dopady se však často vytratí dříve, než delegace otevře dveře auta na domácí půdě. Věřme, že tomu bude tentokrát jinak a lépe.

Tabulka 1: Počty veterinářů v zemích Visegrádské trojky
Stát
Soukromých
veterinářů (n)
Státních
veterinářů (n)
Soukromých vet.
na 100 tis obyv.
SK
1100
800
22
PL
10000
6000
33
CZ
3600
800
36

Tabulka 2: Poplatky do komory a pojištění
Stát
Roční poplatek (€)
Cena poj./rozsah poj.
SK
133
40/30 tis.
PL
125
120/20 tis.
CZ
154
7,5/10 tis.

Tabulka 3: Nárůst členů ročně a počty absolventů veterinárních škol
Stát
Roční přírůstek
členů v %
Absolventi veter.
fakult na 100 tis.
obyv. (n)
Podíl absolventů
k počtu členů KVL (%)
SK
5,5%
1,8
8,2
PL
8,5%
2,7
8,0
CZ
3,9%
2,0
5,6

Tabulka 4: Ceny práce (odhad, přepočítáno v €)
Stát
hodina
práce (€)
kastrace fena (€)
velké/malé město
pas+čip+úkon
(€)
Obvyklá marže na léky
(odhad %)
SK
10
100/50
23
10
PL
12
100/50
12,5
legálně 0 jinak 20
CZ
10
120/65
12,5
20

 
Jan Bernardy