Skutečné sídlo jako registrační údaj

Kristýna Cajthamlová

Blíží se konec virtuálních firemních sídel a českých „daňových rájů”?

Dnešní článek je určen především plátcům DPH registrovaným do 31. 12. 2014, jejichž sídlo, zapsané v obchodním či jiném rejstříku, se liší od sídla skutečného. Tito plátci totiž mají povinnost podat příslušnému správci daně oznámení o změně registračních údajů, ve kterém uvedou adresu skutečného sídla společnosti či podnikatele.

Řada podnikatelů a především právnických osob využívá v současné době možnosti nechat si zapsat do veřejného rejstříku adresu jinou, než kde skutečně sídlí nebo vykonávají svoji činnost. Podle platné právní úpravy totiž není nutné zapsat do veřejného rejstříku skutečné sídlo, a tak podnikatelé mohou zvolit adresu sídla podle svého uvážení nebo svých potřeb. Atraktivním místem je samozřejmě Praha, která nabízí řadu lukrativních adres a především svým množstvím zajišťuje malou pravděpodobnost kontroly jak ze strany fi nančního úřadu, tak i ze strany jiných správních úřadů. Finanční správa však již delší dobu připravuje kroky k tomu, aby mohla tuto situaci řešit. Jedním z kroků je právě zavedení institutu skutečného sídla a s tím související rozrůstající se počet kontrol zaměřených právě na formální (virtuální) sídla podnikatelů.

Skutečným sídlem je podle zákona o DPH adresa místa vedení osoby povinné k dani, tj. místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se jejího řízení, popřípadě místo, kde se nachází její vedení.

V případě fyzické osoby, nemá-li tato místo svého vedení (tj. kde skutečně podniká, kde má provozovnu), rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu. Jde tedy o místo, kde je zajištěn reálný výkon ekonomické činnosti. Pouhá existence poštovní adresy není pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani dostačující. Osoba povinná k dani by měla být ve svém sídle pro správce daně plynule kontaktní, dohledatelná a poskytovat z tohoto místa relevantní součinnost. Finanční úřady v rámci vyhledávací činnosti a při provádění kontroly plnění povinností osob zúčastněných na správě daní zjišťují a ověřují kontaktnost osoby povinné k dani, tj. zda kontrolovaná osoba má na adrese sídla příslušné prostory pro výkon ekonomické činnosti či pro přijímání rozhodnutí, zda je pro správce daně dostupná atd., a v případě zjištění, že jde pouze o formální či virtuální sídlo, vyzve správce daně osobu povinnou k dani právě k podání oznámení o změně registračních údajů.

Nelze však vyloučit, že u osoby povinné k dani, u které bude zjištěno formální sídlo, bude také zahájena daňová kontrola, a to právě z důvodu zjištění formálního sídla, které může být bráno správcem daně jako rizikový faktor. Pokud osoba povinná k dani skutečné sídlo nenahlásí nebo neoznámí jeho změny, může jí být správcem daně uložena sankce za porušení povinností při správě daní až do výše 500000 Kč, nebo v případě plátce DPH může správce daně rozhodnout o jeho nespolehlivosti a označit jej za nespolehlivého plátce. V krajním případě může správce daně také rozhodnout o zrušení registrace k DPH, pokud by nenahlášení skutečného sídla vedlo k ohrožení veřejného zájmu na řádném výběru daně.

Zavedení povinného registračního údaje skutečné sídlo je však především nástrojem k možnému přenesení místní příslušnosti správce daně, neboť podle daňového řádu správci daně mohou delegovat místní příslušnost k výkonu správy daní na jiného správce daně. V souvislosti s nedostatečnou kapacitou pro provedení kontrol tak očekáváme, že fi nanční úřady budou využívat informací o skutečném sídle a budou delegovat místní příslušnost ze správce daně, který je místně příslušný podle formálního sídla na správce daně, který je místně příslušný podle skutečného sídla osoby povinné k dani a který bude moci kontrolu s ohledem na personální a časovou kapacitu provést.