Snímek patří lékaři Ten je ale povinen jej archivovat Prvotně je nutno vyjít z právní teorie, která stanoví, jakým způsobem vzniká vlastnictví k věci. Mezi živými se tak může stát: převodem vlastnického práva; jeho přechodem; výjimečně rozhodnutím příslušného orgánu; vydržením a originálním způsobem. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že žádný ze způsobů vzniku vlastnictví na daný případ nelze použít, vyjma posledního z nich. Originální způsob nabytí vlastnického práva pak může mít několik forem, jako přírůstek plodů, úroky z peněz a podobně, ale mimo jiné také vznik nové věci zpracováním. Je zřejmé, že lékař, který pořizuje rtg snímek zvířete, činí tak zpravidla proto, že potřebuje získat podklad pro vypracování svého odborného vyjádření, nikoliv jako zakázku spočívající v pořízení takovéhoto snímku pro chovatele. Pořídí jej na svém zařízení, svou prací na svůj materiál, za pomoci svých zaměstnanců… Tedy vytvoří novou věc zpracováním, a je tudíž jejím vlastníkem. Jiný výklad je z pohledu právní teorie prakticky neobhájitelný a domnívám se, že ho koneckonců reflektují i vaše stavovské předpisy, které pravděpodobně ukládají lékaři povinnost nějakým způsobem uchovávat a archivovat lékařskou dokumentaci doprovázející jejich práci, a to včetně i rtg snímků. Jiná situace by snad mohla nastat v již naznačeném případě, kdy by chovatel požádal lékaře právě a výslovně o pořízení rtg snímku jeho zvířete. Pak by patrně smlouva (byť nevyřčeně) mezi účastníky zněla tak, že lékař vytvoří rtg snímek pro chovatele, kterému ho posléze prodá, případně daruje. Vlastnictví by pak přešlo z lékaře na chovatele jeho převodem. Při standardní situaci, kdy lékař snímek vytvoří jako svůj podklad pro to, aby mohl poskytnout službu spočívající v léčení, vyšetření zvířete či vypracování odborného posudku na jeho zdravotní stav, se bude jednat o vlastnictví jeho zhotovitele, tedy lékaře. JUDr. Petr Ritter |