Zář 9, 2019
Stanovisko Komory veterinárních lékařů k Usnesení Zemědělského výboru PSP č. 113, kterým se mění Zákon č. 166/1999 Sb. (Sněmovní tisk 435/2) ze dne 4.9.2019 – postgraduální vzdělávání veterinárních lékařů
Dne 4.9.2019 byl Usnesením Zemědělského výboru schválen pozměňovací návrh poslance Kováčika ve znění:
„(8) Vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny organizuje studium pro veterinární lékaře působící v klinickém veterinárním lékařství, které probíhá ve dvou částech:
a) praktické (klinické vzdělávání I. stupně, k získání označení praktický veterinární lékař pro choroby příslušné skupiny druhů zvířat),
b) specializované (klinické vzdělávání II. stupně, k získání označení veterinární lékař specialista pro choroby příslušné skupiny druhů zvířat).
(9) Podrobnosti stanoví Ministerstvo zemědělství prováděcím právním předpisem.“.
Komora veterinárních lékařů má za to, že pozměňovací návrh novely veterinárního zákona není formulován jednoznačně a srozumitelně a především je v rozporu s právními předpisy, zejména zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinární zákonů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud bylo cílem pozměňovacího návrhu zakotvit povinné vzdělávání zejména soukromých veterinárních lékařů, kteří v oblasti klinického veterinárního lékařství působí, nelze návrh akceptovat s ohledem na evropskou právní úpravu těchto podmínek stanovených pro výkon povolání veterinárního lékaře, když evropská právní úprava požadavky na další vzdělávání veterinárních lékařů nestanoví a není tedy povinná (předkladatelem zmiňované požadavky pro humánní lékaře jsou povinně dané legislativou EU a jsou dány mnohem přísněji a šířeji než u veterinárních lékařů a proto je uvedení tohoto příkladu nepřípadné).
V této souvislosti není rovněž zřejmý vztah předloženého návrhu k ustanovení § 60 veterinárního zákona, podle něhož je soukromý veterinární lékař oprávněn vykonávat léčebnou a preventivní činnost, pokud splňuje podmínku odborné způsobilosti podle § 59 a 59b a dále podmínku členství v Komoře veterinární lékařů České republiky.
V případě, že mělo být účelem návrhu stanovení podmínek pro nepovinné, systematické vzdělávání soukromých veterinárních lékařů, je třeba zdůraznit, že návrh nijak nesouvisí s předmětem úpravy veterinárního zákona, který stanovuje kvalifikační předpoklady, avšak vždy jako podmínku výkonu některé z odborných veterinárních činností.
V takovém případě ale návrh nereflektuje požadavky § 60 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), pokud jde o možnost vysoké školy poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoživotního vzdělávání orientované na výkon povolání nebo zájmově s tím, že bližší podmínky celoživotního vzdělávání lze stanovit vnitřním předpisem příslušné vysoké školy nikoliv zákonem.
Ať již bylo úmyslem předkladatele pozměňovacího návrhu stanovit povinné či nepovinné zvýšení kvalifikace především soukromých veterinárních lékařů, je třeba konstatovat, že návrh zcela opomíjí ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky, podle kterého podmínky pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti svých členů stanovuje Komora veterinárních lékařů České republiky. Nelze také pominout, že podle uvedeného ustanovení je Komora veterinární lékařů České republiky oprávněna vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání veterinárních lékařů a účastnit se provádění specializačních zkoušek.
Obdobné stanovisko zastává i Státní veterinární správa
