Státní zakázka v Polsku – stávka nebo dohoda?

Kromě členů polského představenstva byli přizváni rovněž předsedové jednotlivých regionálních (vojvodských) komor, ředitelé některých vojvodských veterinárních správ, ředitel polské státní veterinární správy, stálý zástupce polské veterinární správy při polské misi v Bruselu a právnička polského Ústavního soudu.

Významným rozdílem mezi českou a polskou komorou veterinárních lékařů je, že komora polská je povinná pro všechny veterinární lékaře bez rozdílu jestli působí v soukromém nebo ve státním sektoru. Členské příspěvky vybírají jednotlivé regionální (vojvodské) komory s vlastní právní subjektivitou, a ty potom určitým procentem přispívají celonárodnímu komorovému centru.

Z hlediska výkonu povolání je také dosti významným rozdílem, že oblast hygieny potravin (prohlídka masa včetně osvědčování, uvolňování do prodeje atd.) je z převážné části vykonávána soukromými veterinárními lékaři na základě smlouvy s vojvodskými veterinárními správami. Pro praktické kolegy z Polska tak tvoří příjmy „ze státní zakázky“ – ať již z oblasti hygieny potravin nebo z oblasti epizootologického monitoringu – významnou část příjmů; běžně i několik desítek procent z tržeb. Z tohoto důvodu jsou ceny za „státní zakázku“ v Polsku citlivým a každoročně diskutovaným problémem. Tyto ceny – v ceníku jsou pravděpodobně optimisticky uváděny jako minimální, stanovuje každoročně ministr zemědělství a jejich výše je samozřejmě předmětem významných diskusí ve veterinární profesi. V současné době má smlouvy na státní zakázku pro rok 2009 uzavřeno pouze zhruba 10 % veterinárních lékařů, ostatní, zdá se, vyčkávají dalšího vývoje událostí. Loni proběhla v Polsku na podporu cenových požadavků veterinárních lékařů týdenní stávka. Po tuto dobu soukromí veterinární lékaři neprováděli žádné akce epizootologického monitoringu ani prohlídky masa na jatkách a ve výrobních závodech. Součástí stávky byly rovněž demonstrace veterinárních lékařů ve významných administrativních centrech.

V průběhu jednání schůze představenstva byly požadavky soukromých veterinárních lékařů vesměs oponovány veterinárními lékaři – zaměstnanci státu. Nutno v této souvislosti podotknout, že lépe ovládajícími „byrokratické technologie“. Jejich hlavní argumenty byly: pokud soukromí veterinární lékaři neuzavřou se státem smlouvy, nevyčerpané částky vláda ve druhém pololetí ráda využije na řešení krize; nebo: v současné době je pozdě jakkoliv vyjednávat o roce 2009, protože rozpočet ministerstva je uzavřen – pojďme nyní společně za ministrem řešit požadavky na rok 2010.

Z hlediska zkušeností českých veterinárních lékařů stojí za zmínku vystoupení právničky Ústavního soudu, která uvedla: „platby státu soukromým veterinárním lékařům jsou netto náhrady za jejich úřední činnost a jako takové nemají být podrobovány DPH“. Zajímavá byla také slova stálého zástupce při polské misi v Bruselu: „… pokud by se nám podařilo ošetřit všechny významné oblasti z hlediska cross compliance, a to včetně spolehlivého systému registrace farmových zvířat, Polsko samotné by čerpalo polovinu unijních dotací do zemědělství“.

Hlavní otázky polských kolegů na mne, jako zástupce českých kolegů, směřovaly ke struktuře a aktivitám české veterinární Komory, k rozsahu a způsobu plateb soukromým veterinárním lékařům za činnosti prováděné v rámci Metodiky ochrany zdraví (ex-státní zakázka) a ke zkušenostem z proběhlé celostátní vakcinace proti katarální horečce.