Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Svalovec opět na scéně

Státní veterinární správa uvedla, že po půl roce se v ČR opět objevil parazit svalovec stočený. Byl zjištěn u divočáka, neboť maso prasat se povinně na výskyt tohoto parazita vyšetřuje.

Co bychom vlastně měli vědět o svalovci? Jde o hlísta, čili parazita příbuzného škrkavce, nicméně jeho životní cyklus se od klasické škrkavky, jejíž vajíčka nacházíme volně v prostředí, výrazně liší.

Svalovec se totiž nedostává ze zvířat do prostředí, ale existuje jen uvnitř jejich těl. Zvířata se tedy mohou nakazit pouze pozřením jiného nakaženého zvířete. U nás mezi nejčastěji nakažená zvířata patří divočáci, hlodavci, lišky, kuny, z domácích zvířat pak prasata, psi, kočky a koně.

Jak se může nakazit člověk? Pouze pozřením svaloviny nakaženého zvířete (u nás jde vždy nejpravděpodobněji o špatně tepelně upravené maso divočáka).

Proč je tento parazit tak nebezpečný? Představme si situaci, kdy pozřeme nedostatečně tepelně ošetřené maso divokého prasete, ve kterém je cysta svalovce, v níž je schovaná mikroskopická larva. Larva se z této cystičky ve střevě uvolní a za 1-2 dny ve střevě dospívá. Poté se pohlavně množí. Oplozená samička se zavrtá do stěny střeva a již po 4 dnech po (nepovedené) zvěřinové hostině rodí 1000 – 1500 larev. Tato „střevní fáze vývoje“ je doprovázena bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

Larvičky se poté provrtají stěnou našeho střeva a krví plují do našich svalů, kde již zůstávají, zapouzdřují se a mohou životné vydržet až 30 let; ale putují i do jiných tkání a orgánů, vnikají do buněk, ochočují si je a nechávají se buňkou vyživovat, aby ji ale později opustily a putovaly krví jinam. Právě fáze putování larev je doprovázena velmi nemilými stavy: horečkou, únavou, otoky, vyrážkou, bolestmi svalů, pálením a bolestmi očí, dýchacími potížemi, krevními výrony a při masivním výsadku larev do krevního oběhu stav končí smrtí.

Larvy lze ve svalovině zničit především řádným tepelným opracováním (nad 60 °C) – pozor na grilování či pečení, které nebývá pro zničení larev dostatečné! Minimální teplota je u těchto případů 71 °C. Alternativou může být zmražení masa (−15 °C po dobu 20 dnů), ale platí jen pro vepřové!

Nejvyšší výskyt byl v ČR v roce 1985, kdy bylo hlášeno 7 případů, přičemž 5 z nich po konzumu klobás z domácí zabíjačky.

Pes se může nakazit pozřením syrového masa. Kromě střevních potíží (zvracení, průjem), je typická horečka, bolesti svalů, hubnutí, výrazná únava, slabost, apatie a neochota se pohybovat.