Tlaky okolí a pan profesor

Kateřina Sviták-Novozámská

O drobných rozdílech mezi teorií a praxí

Kolega Martin Grym rozeslal členům představenstva „pro info, poučení i pobavení“ osm roků starý článek profesora mikrobiologie M. Votavy, který si na stránkách Praktického lékaře stěžuje na úroveň vystupování, oblékání a znalostí či spíše neznalosti studentů. Pan profesor maturoval v roce 1958, v době kdy způsob oblékaní elit byl vystaven tlaku ze strany vládnoucí dělnické třídy vyznávající zcela odlišný dress code. Možná právě díky tomu tlaku si pan profesor udržel jasnou a pevnou představu o významu správného společenského chování a oblékání, které elity odlišuje. Zkrátka prokázal v tomto ohledu „rezistenci“ proti montérkám a rádiovkám, stejně jako mikroorganismy pod tlakem ATB. Tento tlak je dnes minulostí, bohužel je však minulostí i tlak, pod kterým byli dříve uchazeči o vysokoškolské vzdělání. Převyšuje- -li počet nabízených míst pro studium na vysoké škole počet maturantů jako tomu bylo letos, a dosáhne-li na maturitu téměř každý, projeví se to bohužel snížením znalostí studentů, a to i u lékařských oborů. Pan profesor si stěžuje na mezery ve všeobecném vzdělání, neznalost chemie, biochemie, biologie, fyziky i matematiky. Studenti prý netuší, co je logaritmus a proč je nejdůležitější fáze růstu mikrobů nazývána exponenciální. Obávám se, že právě nechuť k matematice často hraje důležitou roli při rozhodování pro studium medicínského oboru. Pak se nedivme tažení proti preventivnímu užití ATB u „zdravých“ jedinců v humánní i veterinární sféře, protože „pak přeci vznikají rezistence“, jak okomentovala mladá kolegyně preventivní podání ATB u operací torze žaludku, které na naší schůzi OS prezentovali kolegové.

Zdá se, že studium medicínských oborů, které vyžadují velkou dávku „naučení se“, zvládají především zástupkyně něžného pohlaví. Problém nastává v okamžiku, kdy zůstane pouze u „naučení se“ a absentuje fáze „pochopení“. Pak zákonitě přichází volání po standardech, chcete-li „kuchařkách“, které mají vyřešit neschopnost pochopit a aplikovat znalosti na rozličné situace, se kterými se veterinární lékař, který nepracuje na rozdíl od humánního kolegy ve standardizovaném prostředí, denně setkává. Rozumím volání po standardech ze strany pojišťovny či revizní komise a čestné rady, ale jak se potom vypořádat se spíkry na odborných seminářích, kteří pravidelně prezentují užití léčiv „off label“? Dynamický rozvoj veterinární medicíny v posledních desetiletích umožnilo nikoli zavedení standardů, které mohou být pouze doporučením pro ideální situaci, ale především schopnost správně využít nabyté znalosti. Pokud znalosti chybí, „kuchařky“ je nenahradí. Naopak slepá víra v standardy může být kontraproduktivní, příkladů z humánní medicíny je více než dost. A nejen z humánní medicíny, život sám přináší pěkné příklady:

„Lébl poslal svého nepříliš zdatného příručího vyřídit obchod do sousedního města. Pro jistotu mu přesně popsal, co má kdy a kde udělat. Ve fi nále se měl posadit do restaurace na nádraží, dát si vídeňský řízek a poté nasednout do vlaku a vrátit se. Je noc a příručí se nevrací. Náhle obdrží Lébl telegram: Rizek nemaji stop co mam delat stop.”