Úmrtí: MVDr. Rudolf Hrabák, CSc.

Promoval v roce 1958 a nastoupil jako asistent a později jako odborný asistent na katedru epizootologie. V roce 1972 přešel na katedru fyziologie hospodářských zvířat jako odborný asistent, kde se stal v roce 1979 docentem. V roce 1990 byl jmenován profesorem a přednostou znovuobnoveného Ústavu biologie a zoologie tentokrát již na Fakultě veterinární hygieny a ekologie VFU v Brně. V této funkci aktivně působil až do roku 2000, kdy ukončil zaměstnanecký poměr. Od té doby s námi spolupracoval jako emeritní profesor.

Na Ústavu histologie a embryologie se věnoval v době studií především mikroa makrofotografi i a jako zručný kreslíř se podílel na vydání učebních textů. V r. 1958 začal pracovat na obrazové části první naší učebnice veterinární histologie jako člen autorského kolektivu, který vedl precizní pedagog prof. MVDr. Evžen Novotný. Byl to závazek velký, neboť musel vytvořit 450 obrazů (pérovek, lavírovaných tuší a akvarelů), z nichž bylo přibližně 100 originálů. Kniha vyšla v roce 1966 a byla poctěna Cenou akademika Klobouka.

Po přechodu na Katedru epizootologie se vedle výuky zabýval studiem brucelózy a virových onemocnění u prasat. Zaměřil se na studium viru moru prasat v buněčných kulturách a biologických účinků atenuovaného viru in vivo. Výsledky studia uložil nejen v publikacích, ale i v kandidátské dizertaci Studium některých biologických vlastností viru moru prasat (kmene PAV-1), kultivovaného v stabilní linii buněk PK-Č. Tyto studie se staly teoretickým podkladem pro výrobu nové, ekonomicky výhodné vakcíny proti moru prasat a za výsledky v tomto projektu získal se spolupracovníky v roce 1976 Státní cenu. Rovněž přispěl k poznání infekce virem bovinní papilomatózy na úrovni elektronové mikroskopie.

Od r. 1972 vyučoval biologii a zoologii. V roce 1974 získal stipendium v USA, kde studoval dynamiku oxytocinázy u gravidních zvířat spektrofotometrickou metodou. Výsledky těchto studií kromě publikací shrnul v habilitační práci Studium aktivity cystinaminopeptidázy (oxytocinázy) v krevní plazmě gravidních zvířat. Jeho zajímavé přednášky z biologie studenti naší univerzity se zájmem poslouchali, neboť byl učitelem, který svým mimořádným pedagogickým umem a smyslem pro humor dokázal skutečně zaujmout.

Po roce 1989 se podílel na rozvoji naší univerzity jako prorektor, v roce 1991 přispěl ke zrodu Fakulty hygieny a ekologie jako její první proděkan. Ještě jako prorektor pro rozvoj univerzity byl v roce 1990 jmenován členem komise pro znovuzřízení Farmaceutické fakulty v Brně při Masarykově univerzitě. Po dlouhých jednáních v komisi, která nevedla k pozitivním výsledkům, přispěl k založení této fakulty v rámci Vysoké školy veterinární. Tato činnost byla oceněna při příležitosti 10. výročí založení Farmaceutické fakulty udělením čestné medaile. V letech 1991–1994 byl proděkanem na Fakultě veterinární hygieny a ekologie i proděkanem na Farmaceutické fakultě. Byl členem řady odborných komisí rektora a děkanů. Velmi často působil jako předseda komisí pro habilitační a profesorská řízení. Působil v Radě vysokých škol (1990–1994) a byl členem komisí pro oponentní řízení výzkumných projektů Fondu rozvoje vysokých škol.

Během svého působení na naší univerzitě realizoval mimo dlouhodobý studijní pobyt v USA také krátkodobé stáže v Maďarsku, SSSR, Itálii a Finsku.

Profesor Hrabák byl významný zoolog a fotograf

Přes 50 let se profesor Hrabák věnoval fotografování, výzkumu motýlů a byl uznávaným specialistou na determinaci blech. Zpočátku fotografoval bez užšího zaměření převážně přírodní objekty. V průběhu vysokoškolských studií se kromě světelné mikrofotografi e zaměřil na makrofotografi i. Navštěvoval v Brně fotokroužek, který vedl K. O. Hrubý a jehož členy byli přední brněnští fotografové jako Josef Tichý a Miloš Budík, kteří se mu stali vzorem. Pochopil, že v odborné fotografi i lze dosáhnout úspěchu jen specializací. Proto svoji pozornost logicky zaměřil na motýly, kterými se zájmově zabýval. Postupně převažovalo fotografování motýlů nad pouhým sběrem, protože pomocí fotografi e lze zachytit prchavé okamžiky ze života těchto křehkých a snadno zranitelných tvorů.

Dlouholetou a systematickou činností nafotografoval přes 1000 druhů středoevropských motýlů, shromáždil více než 13 000 černobílých negativů a 25 000 barevných diapozitivů. Výsledky této činnosti umožňovaly častou spolupráci s redakcemi, které projevovaly zájem o jeho kvalitní fotografie. Prof. Hrabák publikoval své fotografi e v Revue fotografi e, v amerických Popular Photography i Holarctic Lepidoptera. Často jsme potkávali jeho fotografi e na stránkách časopisů Živa, Vesmír, Věda a život, ale i např. v časopise Lesnická práce. Desítky jeho fotografií byly publikovány v přírodovědných knihách. Od roku 1966 udržoval intenzivní spolupráci s Obchodními tiskárnami Kolín, které mu vydaly několik samostatných kalendářů s náměty motýlů nebo květin. Schválně si ověřte, zda autorem fotografi í motýlů v kalendáři na vašem pracovním stole nebyl právě on. Stálá výstava jeho velkoformátových fotografi í zdobí dlouhodobě prostory Ústavu biologie a chorob volně žijících zvířat v budově 32 naší univerzity. Jeho fotografi e motýlů se staly základem tří knih: Brouci a motýli ve fotografii, SZN Praha, 1982; Kapesní atlas našich motýlů, SPN a SZN, Praha 1985 a Život motýlů střední Evropy, Granit, Praha 2006.

Budeme vzpomínat

Kolega Rudolf Hrabák, jak ho známe my, spolupracovníci i jeho vrstevníci ze studií, již přes celé půlstoletí, byl vždy veselé povahy a život bral velkoryse. Rád s námi probíral a diskutoval nejen problémy běžného života, ale se zvláštním zaujetím hovořil i o své práci profesní a zájmové. Vždy dokázal vtipně aplikovat jím sledované přírodní jevy na běžné životní problémy člověka. Rádi jsme se s ním setkávali. Byl takový i na sklonku své životní dráhy, kdy byl upoután na lůžko a nemohl již alma mater v Králově Poli navštěvovat. I takto imobilní se dokázal ze života radovat. Dokonce ještě nedávno publikoval v časopise Vita Universitatis svoje poznatky o životě motýlů dokumentované nádhernými obrázky z jeho bohatého archívu. Když jsme ho navštívili, vždy byl plný elánu a nedal na sobě znát zdravotní problémy. Měl stále čilý zájem o život a historii našeho oboru. Měli jsme ještě v plánu spolu zavzpomínat a písemně zvěčnit paměti na naši spolupráci, studium a na naše bývalé učitele. Žel, tento úkol již nesplníme.

Milý Rudolfe, svou velkou osobností jsi se zapsal do historie oboru veterinární medicína, do mysli svých kolegů, do paměti svých studentů, kteří Tě se zájmem na přednáškách poslouchali. Dnes, po této neradostné zprávě, si Tě určitě připomenou a při té vzpomínce chvilkou ticha uctí Tvoji památku.