Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Jan Bernardy

Vážené kolegyně, kolegové, spolužáci, žáci!

Volební lístky v době, kdy píši tento úvodník, jsou shromažďovány v kanceláři komory; vám jsou ovšem výsledky voleb již známy – jednak víte, jak jste volili, a jednak v době, kdy úvodník čtete, jsou lístky dávno sečtené.

Staré představenstvo odchází, ať žije nové! Období dvou let jeho fungování uběhlo jako voda, chtělo by se říct: “Během mé služby se nic zvláštního nestalo!”, a přece to nebylo snadné období. Došlo ke změně vydavatele časopisu, změna možná nepatrná navenek, ale kolik zařizování a nových úkolů postavila před dotčené osoby na obou spolupracujících stranách. Byly organizovány semináře, zahájené sice již v minulém období, mohutně ale narostlé co do odbornosti a dobře hodnocené pro svůj záběr na široké veterinární publikum a volbu témat. V oblasti legislativy prochází právě jednáními parlamentu zákon O léku, který může mít stěžejní význam na dostupnost veterinárních přípravků pro chovatelskou veřejnost. Sledováním průběhu tohoto zákona v parlamentu se dlouhodobě zabývala a zabývá jak prezident, tak legislativní komise.

Precizně fungující Revizní komise a Čestná rada KVL ČR vykonaly rovněž nemálo práce, pro nepochybující veterinární veřejnost však byla jejich činnost patrná ze soudniček, a oběma komisím patří dík. Stejnou zásluhu na celém koloběhu mají všichni, kteří v dvouletém období zajišťovali činnost dalších komisí, či hladký chod kanceláře, především však prezidentovi Karlu Danielovi, který kormidelním kolem točil uvážlivě a svíral je rukou ostříleného lodivoda.

Nové volby mohou zamíchat kartami a povzbudit či zbrzdit stávající aktivity. Komorové vody jsou sice klidná zátoka ve srovnání s bouřlivým průběhem předvolebních tahanic o parlamentní křesla, přesto složení představenstva významně ovlivňuje celé volební období. Je to především volba prezidenta, kterého představenstvo volí ze svého středu podle rozložení sfér zájmů.

Pak je zde obsazení komisí, které může šťastnou shodou okolností svést dohromady dělný kolektiv a pak je vidět ten malý kousek práce, tyčící se viditelně nad spoustou šedé rutiny, která je sice nutná, hubí ale aktivitu jiných komisí, které se pak omezí na projednání nezbytné agendy v rámci celkového fungování komory; bez zápalu pro věc a elánu jsou ovšem pro členskou základnu stěží viditelné.

Kromě voleb máte jen málo možností, jak prakticky zasahovat do běhu věcí veterinárního stavu. Obor veterinární medicíny se zdá stabilizovaný, ubírá se správným směrem, tak proč se šťourat v něčem, co funguje. Ve srovnání s příbuznými medicínskými obory z úhlu pohledu veterináře, zapřaženého v první linii od rána do pozdních hodin se opravdu může zdát vše podstatné vyřešeno.

Přesto zde chybí celá koncepce komory v oblasti zdravotně-veterinární politiky v rámci republiky, či regionu střední Evropy. Nevyužíváme velký potenciál, který jako výkonní příslušníci stavu máme ve veřejnosti a mohli bychom jej zde uplatnit.

Nedávný výskyt aviární influenzy a hrozby jiných nákaz nastínily možnosti dalšího uplatnění v rámci struktury integrovaného záchranného systému a úzké spolupráce soukromých a státních veterinárních lékařů. O zapojení však nejsou dosud soukromí veterinární lékaři dostatečně informováni, počet ochotných kolegů podílet se na akcích je malý a tím se snižuje i možnost centrálního vyjednávání o podmínkách zapojení.

Těžce se rodí systém postgraduálního vzdělávání; komora garantuje ze zákona vzdělanost svých členů, nemá ale prakticky možnost přimět všechny své členy k celoživotnímu vzdělávání.

Okresní sdružení mnohde fungují pouze formálně, není např. kontrola vzájemné zastupitelnosti v rámci okresu, formulované sice v řádech, ale nezřídka kritizované majiteli zvířat v případech nedostupnosti veterinární péče mimo běžnou pracovní dobu.

Přes všechna vyjmenovaná protivenství není pochyb o dobrém fungování soukromých veterinárních lékařů jako celku. Mění se jejich struktura, nastupují vysoce vzdělaní absolventi, vesměs mladé ženy, které dávají profesi nové impulzy. Jasné směrování k praktickým dovednostem a odbornosti je pochopitelné a chvályhodné. Přesto bych byl rád, aby impulzivní nastupující kolegyně a kolegové uchopili štafetu i v oblasti spolkové a oživili mnohdy vyhořelý život okresních struktur, oprášili šediny funkcionářů a podnítili k další aktivitě i nově zvolené představenstvo. Věřím, že jste jej zvolili dobře a bude ozdobou našeho stavu po další dva roky.

MVDr .Jan Bernardy