Úvodník – MVDr. Jan Bernardy

Nevzkvétá proto, že obliba mezi kolegy neroste už ani se čtvercem vzdálenosti a napětí vládne mezi komorou, školou, státními, vědeckými a dalšími složkami veterinárního stavu včetně studentů obou fakult. Státní často závidí nám, soukromým, nezávislost; soukromí státním stálý plat a pevnou pracovní dobu; školní pak oběma skupinám jen trochu důstojný plat; škole pak všichni nejen akademické výsady, ale i sebestředné uzavření. Ale jako jeden stav se potřebujeme navzájem. My soukromí chceme od státních více pravomocí a peněz ze státní kasy na dozorovou a jinou činnost. Státní potřebují více informací o léčených zvířatech a léčivech. Fakulty chtějí umístit pregraduální praktikanty, ale také kladné stanovisko k mezinárodní evaluaci. Vědci by rádi viděli aplikaci výzkumu a více spolupráce k získání grantů. Od školy očekáváme všichni dobře připravené absolventy.

Nevzkvétá také proto, že přetrvává blbá nálada ve společnosti a nikdo nevěří, že bude lépe. Lépe ale je! Jen to nevidíme, protože jsme zapomněli na koženou brašnu se šroubovacím pouzdrem a skleněnou stříkačku v lihobenzínu, na tupé jehly, na Penstrepten a Axetocal jako základní a téměř jediné vybavení terénního veterináře, auto Moskvič nebo Škoda 105, kódy ASŘ a kontrolní dny na JZD.

Nevzkvétá, protože se tak sami cítíme. Nevzkvétáme. Nastupujeme do praxe jako čerství absolventi s hanebným platem, který stanovujeme my, starší veterináři. Vzápětí se podbízíme pod cenu bezpečnou (takovou, která ještě pokrývá náklady a zaručuje minimální kvalitu provedené práce). Dřeme se do úmoru, abychom ve zlých časech ne-bezpečných cen splatili hypotéky a dluhy za nadčasové ordinace a vybavení, navzdory ne-kolegialitě konkurence. Strachujeme se o stavy hospodářských zvířat, které poklesly na úroveň první republiky, v některých kategoriích ještě níže. Utrháváme si pro rodiny a pro sebe vzácné chvilky volna a pokoušíme se lepit rodinné poměry, rozklížené vyčerpáním, dlouhou pracovní dobou a společenským tlakem.

Novoroční čas ale také otevírá nové možnosti, představuje nová předsevzetí a přináší naději a magickou moc začátku. Pro Komoru je to rok nově zvoleného vedení. Zejména na palubě představenstva a revizní komise došlo k důkladné obměně téměř třetiny, resp. poloviny posádky. Seschlá prkna zákona O komoře (…) z r. 1991 by však nápor svěžích idejí, opřený do plachet předpisů komorové legislativy, nemusela vydržet. Zákon si žádá aktua lizaci proklamovanou sněmem. Oprava bude nutná nejen v bodech týkajících se voleb, ale i v dalších, profesně respektovaných ustanoveních. Tato ustanovení jsou v současné podobě „jen“ v normě podzákonné (tj. jsou zahrnuta do našich řádů a ne do zákona) a mohou být napadána a účinně rozporována dozorovými orgány.

Uplynulý rok ukázal, že vody, po kterých bude Komora letos plout, nebudou klidné. Byla to ale také ukázka, že se umíme sjednotit; alespoň na tom, jak vybrat těch několik ze svého středu, aby se s těžkostmi vyrovnali. Ať jsou nově či opakovaně zvolení, ať jde o rebely či dinosaury. Bez vás–nás všech, to ale nepůjde, bez paměti starších a akčnosti duchem mladších. Bez dobrého jména, které veterinární stav ve společnosti právem požívá, se neprosadíme, jedni bez druhých, bez součtu znalostí, inspirace, kreativity, komunikace, bez spolupráce v rámci profese, šťastné náhody a bůhví čeho všeho, co je třeba k úspěchu, nic nezmůžeme.

Nepůjde to bez odpuštění, chuti do práce a dobré vůle, a té přeji všem do nového roku co nejvíce!