Úvodník – MVDr. Jan Bicek

Není na světě mnoho absolutních altruistů, a proto i z rozporuplných událostí člověka zasáhne více ta, která se týká jeho samotného. Já tedy s obdivem vzpomínám na své kolegy Terezu a Luboše, kteří ten den vstoupili do svazku manželského. Velmi si vážím lidí, kteří si po desetiletém partnerství dokáží vyjádřit takovou úctu jeden ke druhému, jako oni dva. Pokud spolu denně pracují, z ničeho vybudují úspěšnou fi rmu a i přes všechny nesnáze si vzájemný respekt zachovají, je můj obdiv dvojnásobný. Navíc přistupují k životu s optimismem a úspěšně tuto atmosféru šíří do okolí.

Úcta, respekt ke druhému a optimismus při vzájemném jednání, to jsou hodnoty, kterým bych se chtěl od svých kamarádů učit. Mám totiž pocit, že respektu ubývá a konfrontační politika v naší profesi bují. Čím více šedých vousů mi raší na tváři, tím častěji si uvědomuji nadčasovost a univerzální platnost Sokratova výroku o vědění. Byť se snažím o kontinuální vzdělávání, konfrontuji své zkušenosti s kolegy, čerpám nové a nové informace ze všech možných médií, stále častěji si uvědomuji svou nevědomost. Dělám chyby. Děláte je i vy. Dělají je všichni. Stále je třeba si opakovat důležitost věty „Primum non nocere“. Snažit se pravděpodobnost vzniku chyby minimalizovat a míru jejího dopadu na pacienta maximálně zmírnit. Přesto chyby dělám. O to větší je potom má frustrace, když nějaký „znalec“ v oboru, bez jakékoliv dokumentace, zpracovaného posudku či objektivních faktů (laboratorní vyšetření, patoanatomické vyšetření…), vyřkne na základě telefonické konzultace se stresovaným, krvelačným a viníka hledajícím klientem soud a odsoudí. Pokud bychom nedělali chyby, všechny chorobné stavy by se měly dovést k defi – nitivní diagnóze a většina z nich poté adekvátně léčit. Příčinou pochybení je někdy přehnaná sebejistota, nedostatek času, neznalost, malá důslednost, ale také lživá výpověď klienta, nespolupracující pacient, nedostatek fi nancí a hlavně obrovská variabilita proměnných, se kterými se v oblasti biologie setkáváme. Než bohorovně odsoudím, přemýšlím o tom, že pacient, klient ani já nejsme kybernetické stroje.

Rád bych vám všem, kolegyně a kolegové, popřál, abyste svůj osobní i profesní život postavili na co nejširších základech, své osobní základy propojili s lidmi, kteří vaši důvěru nikdy nezklamou a profesní opřeli o chápající a sebevědomou stavovskou komunitu. Pokud poté přijde nečekaná blesková povodeň a část našich základů podemele, budou to lidé v okolí, kteří nám pomohou udržet naši kontinuitu a zabrání zhroucení nečekaně křehké stavby.