Úvodník – MVDr. Jan Šterc, Ph.D.

To, co je však náplní práce nás všech, praktických veterinárních lékařů, je jaksi odbyto pouze čtyřmi slovy „péče o zdraví zvířat…“ na začátku tohoto výčtu. Určitě se mnou budete souhlasit, že ve výčtu ostatních vyjmenovaných činností se tato čtyři slova poněkud ztrácí. Někomu by snad mohla připadat jako méně důležitá. Přesto je to činnost, kterou všichni vykonáváme a která nás všechny živí. Je to činnost krásná a naplňující. Protože naší práci je léčit zvířata a tím pomáhat nejen jim, ale i lidem.

Našimi klienty jsou lidé, kteří chovají zvířata z různých důvodů. A budete se mnou jistě souhlasit, že v poslední době mezi klienty převažují ti lidé, kteří chovají zvířata jako své společníky (tedy ne z ekonomických důvodů). Je až neuvěřitelné, jaké citové pouto mnohdy v takových případech vzniká mezi člověkem a zvířetem. Zvláště u osamělých lidí se stává jejich pes, kočka nebo jiné zvíře jejich celým světem. A v případě, že takový společník onemocní, přicházejí za námi a s důvěrou se na nás obrací s prosbou o pomoc. Je obdivuhodné a často dojemné, že tito lidé jsou ochotni vydat nemalé částky za léčbu zvířete, jehož ekonomická hodnota je téměř nulová.

A na nás je, abychom těmto lidem byli schopni pomoci a jejich důvěru nezklamali. Naše pomoc se přitom odehrává ve dvou rovinách. Jednou z nich je rovina lidská. To znamená pomoc v podobě pochopení, projeveného soucitu a jakési útěchy. A nemyslím tím zrovna utěšování majitele. Dostatečnou útěchou pro majitele je skutečnost, když vidí, že se jeho zvířeti věnujeme zodpovědně a se zájmem. A troufám si říci, že většina majitelů dokáže rozpoznat, zda léčíme jejich zvíře s tím, že nám na něm záleží anebo nám jde jen o ekonomický zisk.

Druhou rovinou, je rovina odborná. Bez odborné fundovanosti totiž nejsme schopni pomoci. A je na každém z nás, jak svou odbornost rozvíjí a zdokonaluje. Většině z nás je jasné, že ukončením studia na vysoké škole naše vzdělání neskončilo. Všichni cítíme, že je nutné se neustále zdokonalovat podle potřeb své praxe. A v tom vidím jednu z důležitých rolí Komory veterinárních lékařů. Ta totiž garantuje naši odbornou úroveň a současně nám může významně odborný růst zprostředkovat. Ono totiž komora to nejsou ONI, ale jsme to MY všichni. A je na nás, abychom spolu prodiskutovali, co vlastně potřebujeme pro svůj odborný růst a jak ho zajistit. Naše odbornost nás totiž odlišuje od ostatních a zajišťuje nám obživu. A pokud ji budeme rozvíjet a přistupovat k ní zodpovědně, bude nás vnímat vážně i veřejnost a pak nás nemůže ohrozit ani nátlak jakýchkoliv zájmových skupin.

Přeji hodně profesních i osobních úspěchů