Eroze veterinární profese fragmentací dílčích odborností, narůstající očekávání zákazníků velkých i malých praxí bez ochoty či možnosti hradit moderní vysoce efektivní diagnostické i léčebné metody. Zato s obrovskou a naivní vírou v informace a nabídky putující dnes běžně na internetu. Měnící se právní rámec a zvyšující se ochota zákazníka stěžovat si nebo se rovnou soudit kdykoliv a pro cokoliv. K tomu absurdní nadnárodní regulace, komplikující a zdražující náklady jakékoliv odborné činnosti, včetně používání veterinárních léčiv. Slepá ulička? Nejspíš. Ale může být hůř. V říjnu 2011 dosáhl počet obyvatel Země 7 miliard a k 9 miliardám se přiblíží v roce 2050. Od nynějška do roku 2020 zažíváme nejprudší nárůst populace v historii člověka. A jsme nejspíš na významné křižovatce. S méně zdroji je nutno vyprodukovat více. Země OECD předem počítají v průběhu této dekády s nárůstem cen hovězího masa o 11 % a vepřového masa o 17 %. Demonstrace proti cenám potravin až hladové bouře propukly v roce 2011 ve 30 zemích světa. Ptačí chřipka doslova smetla v roce 2012 chov drůbeže v Mexiku a znamenala zdvojnásobení cen vajec a celonárodní potravinovou krizi. Naproti tomu v tomtéž roce 2012 ceny vajec v evropských zemích vyskočily – takřka přes noc – až čtyřnásobně, po zavedení nových welfare norem na klecový odchov drůbeže. V roce 2050 bude Země potřebovat podle FAO o 70 % více potravin než nyní. Tyto potraviny musí obstarat inovace v industriální zemědělské produkci. Požadovaná inovativní řešení existují, ale spotřebitelé údajně „odmítají pokročilé technologické inovace v produkci potravin“. Přitom seriózní výzkum, který zahrnoval 100 000 spotřebitelů z 26 zemí uvádí: 95 % spotřebitelů kupujících potraviny se rozhoduje podle ceny, chuti a výživné hodnoty – včetně respondentů s příjmem nad 70 tis. USD ročně. Jen 4 % spotřebitelů se rozhodují podle lifestylových ukazatelů jako místní, organický nebo faremní původ potravin. Vlivná a hlasitá menšina ovšem prosazuje svoje názory a pocity na úkor ostatních. V ideologické pasti tak zůstává nejen pohled na welfare při odchovu zvířat, ale stále častěji také iracionální požadavky na „čisté“ chovy, „přirozené“ chovy, chovy bez použití veterinárních léčiv apod. – požadavky vesměs popírající absolutně nezbytnou inovaci a intenzifi kaci zemědělské produkce. Země Evropské unie nejspíš mají na vybranou: likvidaci svého produkčního sektoru a nejspíš potravinové problémy nebo brát méně vážně některé ideologické pohledy na realitu. Vyvíjející a měnící se mikrobiální rezistence jsou skutečností, která je s biologickými druhy na Zemi odjakživa. Samozřejmě se jejich dynamika mění s tím, jak často a jak intenzívně jsou bakteriální kmeny vystavovány antibiotikům v přirozeném prostředí, v půdě, na nemocničním oddělení nebo v prostředí industriální zemědělské výroby. Závěry rozsáhlého belgického výzkumu jsou velmi jednoduché: hygienická opatření jako mytí rukou zaměstnanců farem nebo jatek a důsledné převlékání brání přenosu rezistentních kmenů ze zvířat na člověka. Přenos z masa je nevýznamný, naprostá většina konzumovaného masa je před požitím tepelně upravována. Bylo prokázáno, že lidé přicházející do styku se zvířaty mohou rezistentní kmeny přenášet, avšak na kůži ve většině případů déle než 24 hodin nevydrží. Přenos z člověka na člověka je velmi nepravděpodobný, a pokud člověk nezanese potřísněnou rukou bakterie do úst nebo do nosu, nebezpečí, že člověk následkem přenosu onemocní, je mizivé. Bereme si vždy jiné oblečení a intenzívně si myjeme ruce také po návštěvě v nemocnici či u lékaře? Najít atraktivní téma, v jehož detailech se spotřebitel a volič neorientuje, mediálně jej využít a spasit lidstvo je ovšem nanejvýš lákavé. Pro europoslankyni Rosbachovou s jejím požadavkem zamezení prodeje léčiv veterinárními lékaři minulý podzim, pro některé domácí dobroděje stále. Neuvážené regulace jsou ovšem kontraproduktivní. A hlavně těmto regulacím nyní můžeme poděkovat, že vývoj a výroba nových molekul antimikrobiálních látek jsou pro laboratoře méně a méně atraktivní. Regulace a omezení ničí jejich návratnost a většina prostředků v dnešní době míří do „obranného“ výzkumu. Tedy do obhajování účinnosti, kvality a bezpečnosti stávajících molekul. Nikoliv do inovací, do vývoje nových. Komora veterinárních lékařů, jako samosprávná profesní asociace, musí obhajovat praktická a racionálně zdůvodnitelná stanoviska; nikoliv ideologii, byť sebelíbivější. Mikrobiální rezistence se mění, stejně jako se mění prostředí pro výkon profese. V této souvislosti lze však Komoře veterinárních lékařů přiznat snad aspoň malý bod za snahu. Letošní novelizované vydání Vademeca veterinárních léčivých přípravků doplní stručnou brožurou – výborem z lékové legislativy. Není jí zrovna málo. Budeme-li všichni podle svých sil dbát jejích doporučení, „na téma neodpovídajícího používání veterinárních léčiv a antimikrobiálních rezistencí nás nedostanou“.
|