|
Vážené kolegyně a kolegové, milí pučisté,
tak za sebou máme 21. sněm. O čem byl? Především o ztrátě víry v ekonomickou budoucnost Evropy a to i přes sebestřednou zahleděnost do problémů našeho stavu. Poměry snášíme mnohem naštvaněji a pochmurněji, než bychom měli a ve společnosti roste napětí. Praktické věci se řeší pouze konfrontačně, stačí otevřít kynologický časopis – chovatelé versus veterináři. Dostavila se únava ze svobody a liberální demokraté jsou terčem kritiky. To je obecný jev, netýká se pouze Česka. Všude získávají podporu populisté, nabízející jednoduchá řešení problémů.
|
Ale ani tento sněm nenašel recept na řešení problémů, ačkoli někteří ten pocit mají.
Ale pěkně popořádku s malým exkurzem do historie KVL. Zažila jsem i historicky první odvolání prezidenta KVL, které proběhlo v rámci představenstva. Čili poprava to byla neveřejná, ale z výkonu tehdejšího viceprezidenta Chadima, který se s chutí ujal role řezníka, opravdu mrazilo. To u kolegy Falty při pokusu o odvolání váhám s přidělením bodů za umělecký dojem, ledaže by se jednalo o estrádu. Ale opět něco z historie, která se tak ráda opakuje. Když končila prezidentka Dvořáková, neváhala na ni revizní komise, které se jaksi znelíbila, vylít na sněmu kýbl špíny. Milovy ukázaly, jak nebezpečné je být i pouhým členem představenstva. Ale tak diletantský přístup k pokusu o provedení puče, který proběhl na letošním sněmu, nepamatuji. Skupina, která se rozhodla odvolat představenstvo, se ani neobtěžovala podat návrh pět dní před konáním sněmu. Hájili se tím, že to stejně představenstvo vědělo. Kdyby nebylo těch „průsaků“ o závažných obviněních, sedmi mega v kapse atd., neporušil by prezident tak bezprecedentním způsobem jednací řád, což mu zajisté bude přičteno k seznamu hříchů, a zamítl by hlasování. Revizní komise sice má v popisu práce kontrolovat představenstvo, ale je-li vedlejším produktem její zprávy poslání fi nanční kontroly na KVL a podání trestního oznámení na prezidenta, které má dát reálný základ pro těch imaginárních sedm mega, není něco v pořádku. Kolega Matušina má sice společného s Bonapartem to, že věří ve vlastní úspěch tam, kde všichni ostatní selhali, ale bohužel nevyužil nabídky prezidenta odkoupit pohledávku u Sana za pouhých 100 000 Kč, kterou dostal na sněmu v Táboře. Škoda. Jestliže smlouva, kterou sepsal, byla tak neprůstřelná, proč na nabídku nepřistoupil? Kolega to zřejmě nebude mít zcela jednoduché ani u „pučistů“, protože prohlasoval verzi návrhu o praxích, která bude platit až po dalším sněmu. Říkám naštěstí a tímto mu děkuji.
Ale konec kočkování. Teď zcela vážně. Co mě opravdu vyděsilo, byly argumenty pro přijetí návrhu na postgraduální praxi. Pod tímto návrhem jsou podepsáni kolegové, o jejichž odbornosti jsem nepochybovala, ale tak, jak byl návrh sepsán, je v praxi neproveditelný a problém nadprodukce nových kolegů přicházejících z alma mater pouze odsouvá. Jakoby kolegové pozapomněli, že pokud pes bzučí blechami, problém pruritu nevyřeší podáváním kortikoidů. Nicneříkající vystoupení děkana na sněmu proběhlo zcela bez zájmu, později dokonce z pléna zaznívaly výkřiku ve smyslu: škola ať si dělá, co chce, KVL je tady od toho, aby chránila zájem svých členů. Takže stačí odvolat arogantní představenstvo, schválit návrh a je to. Nevím, jak moc kolegové s touto jednodušší představou o světě byli spokojeni s výsledkem sněmu a zda je vůbec zajímalo, o čem se hovořilo u kulatého stolu. Přitom s blížící se evaluací se otevírá prostor pro jednání se školou, např. o zpoplatnění praxí pro studenty z peněz, které na jejich vzdělávání škola dostává. Samozřejmě mě štve, že jako daňový poplatník platím na výrobu konkurentů či nezaměstnaných, to však přijatý návrh neřeší. Hněv sice umožňuje vidět a analyzovat problémy v ostřejším světle, než když máme na očích růžové brýle, ale spojí-li se s omezeným myšlenkovým potenciálem, je to fatální kombinace, která sice naplní Václavské náměstí, ale nereálná očekávání nenaplní. Nechce se mi věřit, že těch pověstných Hubálkových 80 % méně chápavých se sešlo zrovna na sněmu. Zarážející pro mne je skutečnost, že podpora inovativního návrhu vycházela pouze z příkladů a emocí, které nahradily argumenty. Víra, zvláště je-li spojena s „dobrou“ věcí, bývá věcnými argumenty neprůstřelná. Husitští „pučisté“, kteří spadli jako „pámbu z mašiny“ (deus ex machina) na v poslední době poněkud ospalou scénu veterinárních sněmů, vstoupí do dějin nejen díky kabaretnímu vystoupení kolegy Falty. Boží zásah se sice nekonal, ale zcela určitě se zvedne vlna zájmu o dění v KVL. Nepochybuji o tom, že je třeba generační výměny, z mladších a úspěšných kolegů se zatím do práce nikdo nehrnul. Po zhlédnutí záznamu ze sněmu budou mnozí pouze znechuceni. Na obzoru jsou nové volby, blíží se Světový veterinární kongres. Nedokážu si představit, že událost takového významu vůbec proběhne, pokud jako důvod odvolání předsedy zahraniční komise uvedl kolega Falta skutečnost, že dotyčný jezdí do zahraničí. Že by se v zahraničí dalo dělat i něco jiného než dovolenkovat, je zjevně mimo jeho obzor chápání. A pokud si tato parta přeje uspořádat nejdemokratičtější ze všech demokratických voleb, tj. nikoli zmanipulovatelné korespondenční, ale pěkně „na férovku“ volit pouze na sněmu, samozřejmě kde jinde než v Brně, tak se máme na co těšit. Díky sněmu si dokážu představit, jak probíhal komunistický puč v roce 1948. Tehdy ovšem vláda podala demisi a víme, jak to dopadlo. Demokratické volby jsou výborná věc, mají jednu drobnou vadu, jak nás historie učí, umožnily získat moc jak Hitlerovi, tak komunistům. Tak na shledanou v horších časech.
|
V Praze dne 23. 5. 2012 Katka Novozámská
|
|