že mnozí „poradci“ chovatelských svazů poslední dobou radí chovatelům, pro další snížení nákladů, k nemocným zvířatům raději veterinární lékaře nezavolat. Poradí jim totiž ochotně, které léky a antibiotika mohou injekčně aplikovat sami chovatelé, poněvadž kvůli jejich nulové či minimální ochranné lhůtě pro mléko takřka nehrozí jeho kontaminace. Legislativa, hodící se určité chovatelské lobby, injekční aplikaci chovatelem už umožňuje a nebezpečí, že se rezidua léčiv objeví v mase či jiných potravinách, bude prý zažehnáno při prohlídkách na jatkách. Praktičtí veterinární lékaři při své léčebné činnosti u každého ošetřeného zvířete na farmě dosud uvádějí ochrannou lhůtu pro maso i mléko. Je to naší povinností, abychom přispěli ke zdravotní bezpečnosti potravin, a plníme to. A taky jsme při tom veterinárními inspektory kontrolováni.
Na to, zda při tom nedochází k nějakému týrání zvířat, nyní dohlíží kromě chovatele kdo? Pro chovatele je přece nejdůležitější, aby jeho ekonomika a produkční ukazatele byly co nejpříznivější. Tak se třeba na jatka dovážejí i zvířata už úplně neschopná vlastního pohybu. Tento problém se pak řeší pasivním pohybem (třeba navijákem). Nakonec ne každý chovatel je osoba odborně způsobilá v oblasti veterinární medicíny, že? Tedy nemusí vždy vědět, že se něco děje neodborně, že se může jednat o týrání zvířat… Pro něj je především důležité, že nedojde ke ztrátě úhynem nebo utracením přímo na farmě. Ano, veterinární lékař zde vyklízí pozice. Samozřejmě se to dotkne nepříznivě jeho příjmů a příznivě se projeví ve výdajích chovatele na veterináře. Otázkou je, zda se to obdobně příznivě projeví ve výdajích na spotřebovaná léčiva a zda my všichni neztrácíme něco víc při tolerování možného utrpení zvířat, kterému by se dalo předejít. I toto jsou problémy veterinárního stavu. Nevzdávejme to!
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
