Úvodník – MVDr. Lubomír Hošek

Kupříkladu při plánování dermatologických kurzů jsem pocítil dvojí hrdost – prvotní na to, že mohu spolupracovat s lidmi, kteří svou pílí a pracovitostí obhájili svoji evropskou specializaci (aniž by u toho opisovali), další hrdost jsem pocítil sám na sebe, že jim nezávidím, ale naopak, že mám radost z jejich úspěchu, radost z toho, že jsem ve společnosti šikovných lidí a mohu s nimi spolupracovat a naslouchat jejich názorům.

Že by se někde v dálce blížila zralost?

Každopádně je bezvadné hledat v sobě schopnost radovat se z úspěchu jiných, být hrdý na šikovnost spolupracovníků, kolegů či lidí z naší dědiny nebo státu. Zkuste někdy přivřít oči a procházet si své známé a kamarády a promítnout si, na koho z nich jsem pyšný.

A hrdý buď

Vzpomenu si například na dva Radky – oba se angažují v pěveckých spolcích, na Renatu, co ve vší tichosti pořádá akce pro handicapovaná děcka, na Pavla, organizujícího volejbalový turnaj či dalšího Radka, nutícího hrát zralé chlapy v tenisovém turnaji. Taky si vzpomenu na Jirku, ponoukajícího nás k jízdě na kole nebo na Julka, který nejenže překonal zhoubnou chorobu, ale ještě se dokázal vrátit k lásce z mládí a napsat krásnou ornitologickou knížku, a tak dále, a tak dále.

Nádherný pocit, není-liž pravda? Neboť už andělský Petronel se dozvěděl, stačí nalézt jen jednoho spravedlivého na světě, toho v nás.

Pěkné hledání a ještě hezčí předjaří, přeje